Stránka:vatra-26-3.djvu/17

VELKÝ MEDVĚD: NA PTAČÍ HOŘE Dnes byl den, kdy Jan, nejčilejší žák Orionův, měl složiti zkoušku slidiče. Právem očekával celý kmen vynikající výkony, neb každý věděl, že se Jan jako vlče mnoho zabýval lesními zví- řaty a jejich životními zvyky. Dole na mostě přes Kachní řeku (při břehu v rákosí našli nyní v červnu kachní vejce) zastavil kmen, který si až dosud ulehčoval pochod svými písněmi ke skřipkám a kytaře. „Smělý šíp“ rozdělil kmen k plížení. Zatím došli ostatní na horu a Jan rychle vylezl do větví staré borovice. Pod ním tábořili náčelníci a bojovníci. Jan byl si jist vítězstvím. Věděl přece, jako skoro všichni ostatní, proč vrch, kde nyní stojí, se jmenuje „Ptačí hora“. V těchto křovinách sídlili totiž nesčetní kosi a drozdi, v po- lích hnízdily čejky, v lese byla celá hejna divokých holubů, sojek a vran a v podrostu žilo mnoho střízlíků, červenek a bažantů. — Ti všichni měli být dnes jeho přední stráží. Dole seděli všichni tiše, aby Jana nerušili. On se však brzy zadíval směrem, odkud museli přijít „Orlové“. Jejich vůdce chtěl se asi zvlášť chytře připlížit k pozorovateli, ale nepočítal s potmě- šilostí sojek. Sotva vnikl dolů do lesa, kudy se chtěl doplížit až na vrchol hory, už jich tam bylo několik. jejich ječivý pokřik bylo daleko slyšet a vyzradil Janovi, kde by asi mohli býti „Orlové“, plížící se ze západu. Ale to nepostačilo, neboť neškodní výletníci, nebo liška, neb snad nějaký dravec mohli vzrušiti pozornost tohoto krásného páka. Byli-li to výletníci, musili by se brzy ukázati, neboť pak by pravděpodobně šli cestou vzhůru, která se od Jana . vinula po levé ruce lesem. Náhle trhl Jan hlavou k půlnoci. Odtamtud slyšel smutné © „pii-vit““ několika čejek. Ty se již déle shromažďovaly na poli, jímž vedla jediná mez. Tou musili přijít „Bobři“, nebo když to nebyli oni, musila se polem plížit liška, neboť čejky tam vztekle pištěly. Jan věděl od svého učitele, že čejky ve dne v noci ukazují svým křikem na lišku nebo jinou škodnou venku v poli. A sku- tečně! Tam se ukázal na mezi „Bůvol“ a teď viděl Jan, jak se ostatní plížili opodál. Se smíchem hlásil to polohlasitě dolů a jeden bojovník byl vyslán, aby se přesvědčil o správnosti pozorování. Brzy se vrátil i s Bůvoly, Jan však mezitím objevil už druhou družinu. Zatím „Orlové“ postoupili dále a byli už uprostřed lesíka, když náhle nad nimi s hlasitým třepotem vzletěl pár holubů a jejich úder křídel hlásil znovu Janovi, kde má své protivníky hledati. Když pak brzy na to na kraji lesa vyplašili opět několik kosů a když s čerstvě posečené louky vzlétlo několik rozmrzele kráka- jících vran, věděl dosti a hlásil to dolů. (Pokračování.) 47