Stránka:vatra-26-3.djvu/7

KOLDA: POZDRAV JITRUc“ Předvedeno na Velké besedě v Mozarteu 27. III. 1927 I. Slunce rudé jako vzpoura zardělo se na vý- chodě a vyhnalo mlhu z údolí a mne s lůžka. 2. Stojím opět na okraji nového zářícího dne. 3, Každičký můj sval, nerv i kloub touží po po- hybu měkkém a vláčném. Plíce chtějí pít. Čirý a chladný vzduch tohoto jitra plní má prsa. Prostupuje mnou. 4. Do uvolněného těla vstupuje radostné uvědo- mení každičké jeho části. . Mé tělo a můj duch jsou nejlepší přátelé. ] ] jtepšt p AM . Tělo vypráví o radosti duše. . Svou pružností. CON . Svou bystrostí. . Svou hravostí. No TO. Vzpomínám svých předků z šerého dávnověku. Jejich těla byla pružná jako stébla něžných trav, křepká jako šelmy hlubokých lesů. Ir. Nehlásím se k té civilisaci, která odpírá mé duši a mému tělu zdraví. 12. Toužím po modré obloze, čirém vzduchu a stří- brné vodě. I3. Chci býti čistý, protože čistota je božská. Chci býti krásný, abych byl silný. T4. Jsem tak silný, že dovedu ovládat své tělo od krajního napětí až do úplného uvolnění. Tý. Takto modlí se má duše s tělem každého rána, takto vítám ve jménu síly, krásy, pravdy a lásky zrození každého dne. 37 Ko —