Stránka:vatra-26-4.djvu/11

Jj Dr. A. HŮBNER: ZE ŽIVOTA MLYNAŘÍKOVA. Když už opravdové slunce dubnové usmálo se nad kra- jem, v němž obeschla jarní vláha po prvé na starém místě v „Boří“, získala veškery mé smysly rozkoš hřejivého slun- ce, v jehož svitu slunil jsem se jako líná kočka. Ale i v tako- vých chvílích opojení vidím a slyším. Drobounké hlásky sý- kory mlynaříka, jež se opako- „valy v houštinách trnek nade mnou, vzbudily mnou pozor- nost. To nebyli ptáčci na dale- ké pouti, ale musili míti domov nedaleko v mladých borovi- cích, které tu rostou na chudé zemi a mezi skalisky, nebo snad i v neproniknutelných houštinách trnek, které v prvém rozpuku zroseny tisíci sněžnými krůpějemi. Chvilka pozorování ukázala, že jeden z ptáčků nosí zřejmě stavivo pro kolébku příští generace. Nejsouce příliš ostražití, ukázali skrytému své hnízdečko ve spleti trnko- vých prutů. Hebounká jako pavučinka byla ta kolébka z žíní, pa- vučin a lišejníků, jimiž zarostly stařecké trnky. Proto nemohl nalézti je nepřítel. Daleko víc než lidské srdce dovede, budovala láska jejich hnízdo. Stále pospolu, vskutku svoji, radostnou něhou . plnili svět. Nikdo neví, jaká okolnost svedla je právě v tento sva- zek plný lásky. Nyní mluvila účelnost přírody až příliš zjevně. Ještě před zplozením nové generace budováno ono hnízdečko z pá- peří. A jich láska snad už dávno spojila dvě srdce k radosti života a trvala ještě dlouho potom, co děti opustily domov. Jistě nosila již srdce svoji lásku v dalekých cestách obrovskými lesy hor, nesla ji poutí horskými smrky, na nichž ležely peřiny vysokého sněhu, nesla ji nebezpečím v boji o život. Konečně zakotvili v „Boří“, aby prožili idylu vrcholu své lásky. Z hnízdečka potom vyčnívala ocasní pérka samičky a v kolébce spočinulo 9 malých kropenatých vajíček. Chodíval jsem s úctou k lásce mateřské ko- lem hnízda, které v chomáči sněžných květů trnkových schováno chovalo maličké tvorečky rostoucí v omamné vůni květů, pro které jsem si oblíbil „Boří“. Jak se asi dařilo robátkům, když zima naposled vztáhla mrazivou ruku a dýchla chladným dechem, že květy se před ní zavíraly? Matka je chránila svým tělem. Za ně- kolik dní již opět oba rodiče pilně sháněli pro hladové krky. Nad každým soustem zvedaly se maličké zobáčky ještě chmýřím po- 57