Stránka:vatra-27-1.djvu/6

JANOŠÍK. Na den rr. dubna připadá smutné výročí smrti Prokopa Koudely, beroun- ského Janošíka. Vzpomínky příliš čerstvé, než aby se daly zapomenout. Prokopův celý život byl tak prostoupen junáctvím, že všechny okolní zájmy musely ustoupit do pozadí, Celých rr let pracoval pro hnutí a celých 9 let vedi kmen Dětí Živěny v Berouně. Jeho život byl pln neúnavné pracovitosti a úsil- ného hledání. Jemný umělecký cit, který se projevil již ve škole a rozvil plně na hořovickém. učitelském ústavě pod vlivem profesora Živce, byl také zcela ve službách Ligy. Umění Janošíkovo bylo čisté, živé, hledající. Co pokusů, vlastní tvořivé práce vyrostlo pod jeho rukama! Pochopitelně s vývojem doby měnil i Prokop své názory. Věci sporné dlouho v sobě tajil, nerad byl, když se jeho výroků zneužilo, protože si byl vědom svého růstu. „Musím se revidovat, psal. Ale právě v tom byl neústupný a vždy se hleděl vyrovnati sám v sobě. Hledal pravdu a byl průbojcem všeho pokrokového, ať to byl socialism, snaha o novou školu nebo o moderní tělesnou výchovu. Rád si vzpomínal na radostný rok s dětmi kladenské Volné školy Práce. Byl obětavý, k sobě úžasně přísný, odříkavý, až to zaráželo. Žel, že se o Janošíka pokoušela choroba již od sněmu zbirožského. Od té doby zdvojnásobil horečně pracovní tempo. Kolik bezesných nocí, které vystřídalo ráno bohaté na nové plány a naděje! Muselodpočívat — „ale u mne vlastně ani ten odpočinek neznamená lenošení“". Poslední doba znamenala Prokopův rozchod s Ligou, věříme však, že jen dočasně. U jeho pomníčku v Brdatkách zastavíme se s tichým smutkem a pozdravíme ve vzpomínkách toho, který byl tak dobrým junákem, vůdcem a bratrem. Mila.