Stránka:vatra-27-1.djvu/7

ERNEST THOMPSON SETON. Ti, kdož ho znají nejdéle, vypravují, že od nejútlejšího mládí bylo jeho vášní žíti v divočině, pokud možno se zvířaty. Je dobře známo, že Jan v knize „Dva malí divoši“ jest on sám; aspoň většina příběhů, připisovaných Janovi, jsou vlastní Skušenosti Setonovy. Narodil se 14. srpna 1860 v South Shields v Anglii s vyhlídkami na pohodlí, jaké může svět dáti. Ale jeho otec ztratil r. 1865 jmění, a maje Io synů usoudil, že země jejich štěstí leží za mořem. Odebral se tudíž s nimi do kanadských lesů blíže města Lindsay ve státě Ontario. Zde v panenských lesích měl Ernest příležitost učiti se zálesáctví, které mu bylo tak drahé, a využil jí co nejvíce, ačkoliv bolestně postrádal v těchto letech, prožitých v divokých lesích, knih a dobrých kamarádů. V deseti letech odešel do Toronta, aby se vzdělával dále ve škole. R. 1879 získal v ontarijské škole umění zlatou medaili, načež se vrátil do Anglie, aby studoval umění v Londýně. Zde dostalo se mu stipendia, které mu umožnilo studovat po 7 let zdarma na Royal Academy School. Ale objevil něco, co ho uchvátilo více. Byla to knihovna britského musea s podivuhodnými svazky přírodopisnými, skoro všemi, které byly kdy vydány. Podivuhodný objev! Celý svůj život toužil po takových knihách, klíči k pokladu, jehož si nejvíce cenil, avšak nevěděl ani o jejich existenci. Nyní měl vstoupiti do nového období svého života, jehož hlavní radostí bylo poznávání divočiny. Ale bylo mu souzeno, aby se setkal s velikou překážkou. Bylo mu řečeno, že nikdo, komu není 21 let, nemá přístupu do knihovny. Setonovi bylo teprve 19. Většina lidí by byla řekla, že jest to beznadějné. Také úředník u psacího stolu mu řekl, že není naděje. Seton však pravil: „Kde najdu knihovníka?" — "Tam, v té kanceláři. Přednesl svou věc knihovníkovi, ten mu však zdvořile řekl, že nikomu pod 21 let není knihovna přístupna. „Jest to poslední odvolací instance ?" pravil Seton. „Nikoliv, přednostou jest pan X. Jeho úřadovna jest na druhém konci chodby." Seton tedy vyhledal tohoto velkého muže, vysvětlil svůj případ a opět byl zdvořile odmítnut. „Neřekl byste mi laskavě, je-li toto nejvyšší instance nebo je-li ještě nějaký Caesar, který může zamítnouti všechna rozhodnutí ?" Předseda se usmál a řekl: „Dostávám rozkazy od správy musea." „Kdo to jest ?" „Jsou to hlavně princ Waleský, arcibiskup Canterburský a lord Beacons- field."