Les volá, zve nás chladná louka,
postavme stany pod boří!
Kde potůček jak děcko bublá,
nám překrásně se táboří.
Jsme ptákům, zvěři druzi známí,
dny volně plynou prací, hrami.
Vše zrobit sobě, vše si snést
laskavou, štědrou hodinou
a za večerů plných hvězd
být jednou družnou rodinou!
|
|
Ať praží slunce, déšť ať šumí,
mech dýchá, olše u vody!
Z nás každý už se vmyslit umí
v zázračný hovor přírody.
Sám na svůj důvtip, na svou práci
kdož odkázán, se lepší vrací
k svým, mezi cizí. Zkouškou zví,
co láska k lidem posvětí,
že cílem žití: bratrství
v odvaze, v činu, v oběti.
|
