AHIMSA
Jako pro mnohá indická slova nemáme v evropských řečech výrazu, tak jest tomu i s „Ahimsa“, jež nejlépe bychom přeložili slovem „neškoď“. „neubližuj“, „nedotýkej se“. Neubližuj a — Evropa! Nebude mostu, který by překlenul tuto propast!
Po srázu hory sestupujeme pomalu šustícím listím do údolí, na něž se každým krokem temněji noc sklání. Ještě jedna světlá lesní mýtina — a stádo srnců malých i velkých stojí v kruhu docela blízko nás. Lidské zraky — zvířecí zraky: oko v oko se dívá! A lidské zraky prosí: „Zůstaňte přec, zůstaňte aspoň dnes! Přicházíme s vrcholu hory, kde jsme zas prožili a zpět uchvátili trochu dětství. Chtěli bychom se dnes dívati do vašich velkých zázračných očí zvířecího dětství! Ó, vy musíte rozuměti, že nechceme ubližovati, bratří!“
V tom však rozchází se družina, hrdě se zvířata obrací a kráčejí pomalu v temný les.
Zkouška se nám nepovedla, vždyť patříme do třídy „lidí", kteří zrušili „Ahimsa“ v přírodě, kteří svých povinností k zvířeti, k životu, zapomněli.
Opět dovésti býti neškodným, žádné výpary krve a nezřízených žádostí nemíti kolem sebe, býti sluncem, jež vyzařuje teplé paprsky! Ó, museli bychom docela radikálně žíti, všecky dveře lidských umění a lidské moudrosti jednou provždy rozbíti a opět u matky země píti!
Ahimsa — to je naše vroucí touha! Před lety se nám tento pojem vryl hluboko v srdce a od té chvíle v tichých snech jsme na něm dále budovali. Avšak strašlivé dědictví starého světa nedá se setřásti, mozky už v mladých letech jsou tak zestárlé, city tak záhy jsou oloupeny o svůj pel, jako vonné ovoce, když se do koše nahází.
V naší zahradě jest mnoho ptáků, a těší nás, když si vezmou z našeho rybízu anebo z konopí pro ně vysetého, nebo když při pletí sedají nám na záda. V naší zahradě jest mnoho myší a když v poledne obědváme v trávě, dívají se vždy dvě malá, jako uhel černá očka, co je dobrého v hliníkové misce. Každé ráno přichází do naší zahrady cizí kočka, která dbá o to, aby myší u nás nebylo příliš mnoho! Do naší zahrady chodí v noci zajíci, ale ti žerou jen řepové listí, a to je pro ně. — Ale kdyby vlk přišel do naší zahrady, sežral by nás, neboť jsme ještě ohavné dědictví nezadupali do země a nemůže v nás větřiti Ahimsu.
Ó, jak jinak bylo se svatým Františkem z Assisi! On, ztělesnění Ahimsy, rozmlouval s bratrem vlkem, s rybami vod a s „dotěrným“ hmyzem.
Sta lidí mluví, zatím co jeden myslí; tisíce lidí myslí, zatím co jeden vidí.
