VIII. 1. (Brodit se vodami.) Opatrné kroky do vody.
2. Naznačuje stoupání vody po kolena, nad kolena, po pás, po prsa.
3—4. Svitek drží vysoko nad hlavou, bokem se dere namáhavě proti proudu a opět vystupuje z vody.
IX. 1—4. (Utíkat prérií!) Klus švižně a vesele, trochu nakloněn vpřed.
X. 1—2. (Až slunce zapadat!) Kreslí obrys hor a jak slunce volně zapadá, uctivě hledí do dálky.
3—4. (To krásné slunce zapadat.) Pravou rukou k slunci, levou se svitkem na srdci.
XI. 1—4. (Připravit svůj oheň!) Sbírá dříví vlevo, vpravo, skládá před sebe, kupí hraničku a křesá.
XII. 1. (Oheň jasný vznítit!) Dvakrát foukne.
2—4. Obloukem rukou značí plamen, jak vyšlehl. (Míti teplo a světlo.) Hřeje si ruce, usedá, nohy křížem.
XIII. 1—4. (Noc veliká přijít!) Svěsí hlavu a kupředu mírně se pohybuje — spí.
XIV. 1. (Ptáci budit!) Trhne sebou a vztyčí hlavu, ruce podepře stranou, naslouchá.
2—4. Natáčí ušima a hledem dvakrát nalevo, dvakrát napravo vzhůru, vztyk, ruce křížem přes prsa — hledí na východ slunce.
XV. 1. Skloní se rozkročen, ruce podle těla nazad, dlaněmi vpředu.
2. Pokročí dva kroky, vztyčí se, ruce u sebe vztáhne k slunci, pak rozdvojí, dlaně vzhůru.
3—4. Vydrží nehybně.
XVI. V tomtéž postoji zazpívá píseň „Wakon-da“. Při konci se skloní.
XVII. 1. Vztyčí se vesele. (A běžet až do tábora Inků, a „tu jsem“.) Klusem oběhne kruh a odevzdá náčelníkovi svitek s poselstvím.
Náčelník jej přijme, odejme orlí péro od jeho pasu a vsadí za čelenku se slovy: „Sůča bude velkým bojovníkem svého kmene, donesl poselství.“
XVIII. Radostnými poskoky obtančí celý kruh a usedne mezi ostatní.
Všichni vyrazí trojí pokřik kmene a provolají jméno Sůčovo.
Buk
„Živote života mého, vždycky se budu snažiti, abych uchoval tělo své čistým, věda, že živý dotek tvůj jest na všech údech mých.
Vždycky se budu snažiti, abych z myšlenek svých vymýtil všelikou nepravdu, věda, že ty jsi pravda, která zažehla světlo rozumu v mysli mé.
Vždycky se budu snažiti, abych vypudil všeliká zla ze srdce svého a uchoval lásku svou kvetoucí, věda, že ty sídlíš v nejvnitřnější svatyni srdce mého.
A bude mým usilováním, abych tebe zjevoval v konání svém, věda, že tvoje moc dodává mi síly k činu.“
(Tagore) 38
