ŠTĚSTÍ
Jdu kolem kopretiny s jejím bílým čistým límečkem a zlatou usměvavou tváří, a zdá se mi, že jest nejhezčí květinkou na světě. Pak vidím pomněnku s azurovou barvou nebes a zářící hvězdičkou vprostřed a nemohu se rozhodnouti, která z obou květinek je hezčí. Tak jak tu stojí vedle sebe, i ten toten krvavec, i ta kozí brada, i žlutý pryskyřník a suchopýr s bílými vlásky jsou všecky dokonalé po svém způsobu a všecky krásné!
Zda bychom tak mohli vedle sebe postaviti lidi, které namátkou potkáme? Jsou také dokonalí a krásní?
Proč nežije člověk jako květinka nebo zvíře?
Proč bychom nemohli být šťastni? Chyba je ve zvráceném myšlení, v bloudění a sejití s cesty.
Příroda jedině jest směrodatnou, přirozeností, jež je v nás.
Hledejte nejdříve zdraví, pak svěřte se svým pudům! Jděte do přírody, nejraději sami. Jděte prostě, neoddávejte se pohodlí! Najděte si divoký, romantický kout. Nechte se laskat i bičovat živly: slunce ať vás opálí, vítr ověje, voda prochladí! Pak si skromně před květinkou, broučkem, beruškou řekněte: Tak tam asi — to jsem já! — Nemyslete si, že jste víc! Před Bohem nejste! A znova proste o milost, abyste byli moudří. Dýchejte radostí zory, těšte se krvavým západům. Milujte dešť! Dívejte se do hvězd dlouho do noci a ssajte do sebe všecky ty svaté okamžiky, které vám dává táboření. Myslete, vzpomínejte s pietou minulosti lidí i minulosti země, vzpomínejte na známé, na rodiče, učitele, přátele — odpusťte v duchu všem, modlete se za ně! Zazpívejte si, zajásejte, zatančete na svém palouku a sdělte svou radost s jinými! Buďte dětmi, obnovte svou nevinnost a vroucnost. Otevřte své srdce, laskejte se s životem…
To je klíč ke štěstí: odevzdat se božskému přílivu Vše—Duše, jenž proudí květinami i zvířaty.
To nedostačí v odříkání, v bídě
a na modlitbách trávit život celý.
Pán kvetoucí jest keř, a vy jste včely,
nuž leťte k němu! Život dát jest málo.
Ku skále říci: Dej mi vodu, skálo,
moh' pouze Mojžíš, nám to nedostačí;
a noci trávit v bdění a dny v pláči,
je dětinství. Bůh, když zří život taký,
se usměje, odvrátí klidně zraky,
toť váza, z které hrobový květ voní,
a Satan s pohrdáním plivne do ní.
