Pokračování textu ze strany 13
… by nebyla snesla nějaké klerikalisujíci — a také ovšem ne loyální — tendence ve skautingu, už proto, že mentalita našeho národa v ohledu náboženském je, dík katolicismu, zcela rozdílná od národa anglického. Svojsík vyřešil ožehavou tuto věc tak, že ani o povinnostech k bohu, ani o povinnostech k státu a panovníkovi výslovně nehovořil. Zůstala nám jen vlast. Méně nebylo lze v těch dobách učiniti. I dr. Chalupný, který není přívržencem ani Svazu ani Svojsíka, napsal přece do „Cvičitele“, vydávaného Čsl. Obcí Sokolskou v lednu, 1921: „před devíti léty Svojsík s velikou taktickou opatrností a obratností vynasnažil se ponejprv přesaditi skauting do české půdy,“ — „je nejhorlivějším a nejenergičtějším organisačním i literárním propagátorem skautingu u nás“. Kdo stál tehdá za rohem, může si dnes hvízdat, když si tehdy hlavy nelámal, ale věc se celkem provedla a my ve skautingu mohli působit na mládež podle svých idejí, jak jsme také dělali i ve škole, ve spolcích, všude, kde jsme mohli. Ovocem této práce je 28. říjen. Vládní kruhy mlčely, až našel se náš český člověk — dnes je možno už o tom psát — který Svojsíka denuncoval u nebožtíka Thuna, českého místodržitele, právě s poukazem na ono anglické „to do my duty to God and king“! Svojsíkovi podařilo se uhájiti svou posici a své stanovisko a ani potom Gottesfurcht a Kaisertreu nestrašily v českém skautingu. Pak přišla válka a s ní úžasný tlak shůry. Obstáli jsme čestně, ani jediný pomluvač dosud nedokázal opak. A po válce národní samostatnost. Pro náš předmět je důležité, co nám přináší ústava státní. Ta praví: Svoboda svědomí a vyznání je zaručena. Všecka náboženská vyznání jsou si před zákonem rovna, neodporují-li veřejnému pořádku a veřejné mravnosti.
Jsme tedy dnes tam, kde je svobodný národ anglický a americký po této stránce. Zda opravdu? Ne, pouze teoreticky, neboť prakticky vězíme vlastně ještě ve staré ideologii a první krok k řešení praktickému, odluka státu a církve (u nás hlavně katolické), dává na sebe dlouho čekat. Mimo to panuje dnes úžasný zmatek v hlavách českých, otázky náboženské chopila se politická agitace, náboženství vytaženo z úkrytu duší a srdcí na veřejné tržiště života. Národ pak z náboženského apatismu a indiferentismu zdá se vracet k náboženství cítěnému a žitému. A tak jsou u nás vlastně náboženství v boji, v kvasu, ve varu. A jak my tu s mládeží? Takto staví se skauting dnes k duchovní stránce výchovy: Nestrpí žádného svírání do systémů, není hlasatelem žádného určitého vyznání, kazatelem žádné určité morálky. Seznamuje s hranicemi poznatelna a nepoznatelna, se systémy filosofickými a náboženskými, nezná však zatím jiného náboženství než náboženství lidskosti a lásky a jiné morálky, než zákon dobra, pravdy a krásy. Dává svému chovanci volnost, aby rozluštil si náboženskou otázku svobodně, až dospěje vlastního poznání, ke kterému člověk věru nepřijde lehko, ale po mnohých bojích, po mnohém bloudění. Skauting ho však neznásilňuje, ukazuje mu objektivně cesty všechny, učí ho myslit, ..text pokračuje
