Pokračování textu ze strany 14
… pozorovat, soudit. A život, silný a krutý, jaký už je, přivede ho k vlastnímu světovému názoru, ale nebude to brzy, nebude to ve věku chlapeckém, ale jistě až ve věku, kdy ruce ztvrdly mozoly, srdce poznalo bídu u strast a hlavu sklonila života tíže.
Takto nám se promítla otázka náboženská ve skautingu za dnešních nehotových a nezralých poměrů. Jdeme otevřeně, poctivě, majíce na zřeteli cíl štěstí všelidského, které ať každý sám si vyřeší, prožije po svém, jak nejlépe dovede. Nyní jak Seifert.
Tu bude nejprve nutno všimnouti si po té stránce Setona. Seifert mu vytýká, že mu „chybí jednotící náboženský princip“. Jsem jist, že každý ke konci pozná, že opak je pravdou. Seton zdánlivě náboženskou otázku odbývá. On vůbec mimo kapitolu I. a II., kde mluví o principech skautingu a o podstatě jeho na podkladě indiánském (the Spartans of the West) a mimo poslední článek kapitoly XVII. (the Message of the Indian — překlad v č. 7.—8. roč. VII.—I. časop. Skaut-Junák) pojednává o skautingu jen po stránce čistě věcné, učí skautingu praktickému, čímž prospěšně se liší od knihy Seifertovy, který si ji vycpal moralisováním, filosofováním a polemikou na každé stránce, že pro les moudrosti nevidíte stromy skautingu. Seton ještě v kapitole III., kde dává poznati organisaci svého systému, má také zákony skautské (the laws), z nichž 11. je Úcta (Roverence): „Važ si všeho uctívání Velkého Ducha (Respect all worship of the Great Spirit) a projevuj uctivost k těm, kteří jsou tebe starší.“ Tedy první část je rozkaz k náboženské snášenlivosti. A tohle je vlastně vše, kde Seton dotýká se ve svém systému přímo náboženství. Jaký je tedy jeho světový názor? Tvrdím, že křesťanský. Jak jinak mohl by napsat: „The world knows no higher ideal than the Man af Galilee — svět nezná vyššího ideálu než muže z Galileje“. Jak jinak mohl by říci: „Jestli nás nepoučili svým životem a smrtí, že spravedlnost a pravda jsou nad vším ohledem na vlast a její zákony, pak Sokrates, sv. Petr, sv. Štěpán, sv. Pavel, sv. Jan, Becket (katol. církví prohl. za svatého), Hus, Coligny, Latimer, Ridley, Cranmer — ano sám Spasitel — všichni žili a zemřeli marně.“ I on praví: „The most men muss decide between their duty to country and their duty to God — mnozí lidé musí se rozhodnouti mezi svými povinnostmi k vlasti a svými povinnostmi k Bohu.“ Proč tedy nestanoví své náboženské přesvědčení přesně a naprosto zřejmě a řekl bych, tak po seifertovsku agitačně? Neuznává toho potřebu. Proč? Je příslušníkem strany anglosaské a to jsem vyložil už výše. Předpokládá, že každý má své náboženské přesvědčení a pak zejména mu nezáleží na tom, má-li takové, jako on sám. On sám je člověk positivně náboženský, je křesťan, jakého odstínu, netřeba věděti. Svůj skauting psal pro všechny dobré lidi a protože si váží svobody svědomí, nedovolí si při té příležitosti agitovati v náboženském smyslu a velí jen k náboženské snášenlivosti. Tohle ušlo Seifertovi, ale to výborně postřehl dr. Chalupný ve svém posudku. Vytýká S., že pomíjí křesťanství, neocenitelný ..text pokračuje
