… že mimo »přátelských styků« v Anglii, jen v Československu jeho systém stal se »národním hnutím«. Nakolik je v tom pravdy, víme.
Pro různé zvláštnosti předmětu je třeba, abych přidal své poznámky a připomínky. Čtenář najde je v hranatých závorkách [ ].
Smysl a zákony indiánského zálesáctví.
Rudochova cesta.
Tak prohlásil jsem cesty velkých rudochů. [Odvolání na kap. II. »The Spartans of the West«. Spartáni západu]. A jejich vznešený zákonník chci tu vyložiti pro vzrůst a vedení všeho mladého lidu, pro vytvoření jejich těla a pro pomoc a posílení jejich duší. Neboť oni mají jíti s vidoucíma očima, s pevnou rukou a svaly, jež neminou se cíle; a naučit se znáti radostné cesty lesa a býti sami sobě vševědoucími mistry. Neboť žádná nesnáz, nebo neštěstí, nebo námaha, nebo křivda duše nemají se jich tknouti, ale čeliti jim mají bez zaleknutí. Ba s klidnou hrdinností Zkušeného Válečníka spíše se radujíce, že Velikému Duchu se zlíbilo poskytnouti jim tak krásnou příležitost, aby prokázali, jak dokonale každý svou vlastní vůlí je vládcem velké duše v její důstojné schránce.
Toto jest, vskutku, myšlenka v našem Národě a v Loži Svatvečera [in the Lodge of Vigil]:
Naše heslo je: »Modrá obloha«. Neboť pod modrou oblohou v záři slunce toužíme žíti svůj život; a naše myšlenky jsou jako »modrá obloha«, což znamená »jaré«; a jsou-li mračna, víme, že modré nebe skryto je za nimi a znovu že se ukáže.
Náš totem je bílý štít s modrými rohy. Rohy jsou dány k boji, štít k obraně. V něm podobenstvím vyjadřujeme, že jsme hotovi ke každému způsobu zkoušky.
Náš válečný pokřik je »How Kola! How Kola! How Kola! Shunka meneetu Yaoooooo!« (což jest: »Zdar, bratři« a vlk a vytí vlka). [Vyslov: Hau kola! Šonka menytu jaú!]
Naše znamení je zavřená ruka s malíčkem a palcem napjatým jako rohy; a zvednuvše ruku, máme dlaň proti hlavě. Obojí je zdvořilý pozdrav a znamení našeho bratrství. Mnozí též k pozdravu přidávají slovo »How« nebo »Haw« [hou, hau].
Zákony.
1. Poslušnost. Poslušnost je základem všech zákonů; proto v každý čas poslouchej zákonů a náčelníka a rady svého kmene bez odmluvy, nevole, otálení. [Srovnejte Seifertovo: »Poslušnost je nebezpečný mravní zákon, jehož často bylo již zneužito.« Ve své knize Seifert přímo praví: »Junácký zákon byl sestaven od Setona pro Zálesáckou ligu, nicméně nehodil se nám v plném znění, takže jej tuto předkládáme k přemýšlení opravený a doplněný, jak nám kázalo naše vlastní svědomí.« A jako 3. bod 1. odstavce nazvaného »Síla« čteme: »Poslušnost vlastního svědomí.« I v celém dalším výkladu tohoto bodu staví Seifert jen a výhradně na svědomí: »Je-li junák neposlušný, je neposlušný jen, poněvadž vlastního přesvědčení, hlasu vlastního svědomí více si cení, než čeho jiného.« Kdo je tu Setonovi blíž, my nebo Seifert, je na bíledni.]
