Pokračování textu ze strany 24
snaze dosíci světla. Přesný tvar a směr tohoto vzrůstu může býti blíže určen vnějšími vlivy.«
Nejlepší psychologové a filosofové naší doby dospěli k témuž poznatku. Náš původní instinktivní a afektivní život není od přírody zlý aneb špatný: spíše možno onen život nazvati neorientovaným. Podle Kanta nespočívá kořen radikálního zla ve smyslovosti (Sinnlichkeit), v přírodním pudu (Naturtrieb), nýbrž v mravní povaze člověka, v duši a v její svobodě. Nesprávným směrem obrácená vůle je základem zla.
Podle psychologa Ribota naše vědomí, když se utváří, když vzniká, je hlavně afektivního rázu. Nemůže též býti jiným. Cítění je staršího původu než rozumové poznání.
Celý náš život je vybudován na afektivním a instinktivním podkladě, kdežto život rozumový se vyvíjí zvolna na citovém podkladě až na vyšším stupni kulturního vývoje (Hoppe).
Z prací předních fysiologů jde najevo, že nelze rozeznat centra rozumových faktů od center faktů citových (Monakow).
Nesporně třeba věnovati více pozornosti afektivní a instinktivní složce lidské bytosti, než tak činí naši racionalističtí vychovavatelé a vůdcové. Vždyť bez afektivního a instinktivního popudu nebylo by tvořivosti a činnosti, protože právě tyto složky naší bytosti dávají nám dynamické disposice. Idea, která by přestávala pouze na rozumových prvcích, nedovedla by nás pohnouti k činům: idea může působiti, jestliže je procítěná, jestliže je provázena zároveň afektivním stavem (Ribot). ..text pokračuje
