Stránka:wo1991.djvu/164

156 jedno,i když jsem daleko. Byli jsme vyučeni, modlíme-li se Otče náš, že slovíčkem "náš" myslíme celou lidskou rodinu, Ta rodina je nemocna, trpí a krvácí, To patří k mému a Tvému DNES. A v tomto DNES je krása -slunce,moúrá obloha- i hrůza pospolu. Jako junáci máme být dnes připravení k službě. Sou- časně máme k tomu pracovat,aby zítřek byl lepší, svobodněj- ší,lidštější, spravedlivější. Je v tom napětí /tak se to u- čeně říká/, ale toto napětí mezi dnes a zítra není jen v ju- náctví, je i v křestanství.Je v nás, Nejsem " revoluční typ" -ostatně jsme si revolučního dost užili v době, která je za námi. „le jako křesťan a jako junák jsem pro sociální,lidskou spravedlnost,i když to může znamenat být rebel a jít proti proudu. Kdo kdysi dávno vepsali tuto touhu a odvahu do vyznání našeho junáctví,udělali dobře, Mělo to a má světový rozměr. Čisté lidství není básnický výraz snílka, ale inspirující program humanistické evoluce /Dr Valovič/,kte- rý je v soulacu s našimi tradicemi. Nejsem pro idealisování, i když se bez určitého idealisování neobejdeme. Vážím si všech, kdo připravovali lepší zítřek, od dob nejstarších až po přítomnost. Vzpomínám, jak nám náš dru- žinový vůdce bratr Karel Bukovanský přinesl na schůzku denní tisk, který referoval o právě zemřelém vynálezci Edisonovi.To byl junák+ To byl junák! Ohníček si s Tebou hraje. Již - již myslíš, že usnul. Ale to se jen schovává ' Zavane větřík a znovu jsou tu plaménky, dva- tři- pět. Zdálo se, že poslední jiskřička šla spát. Omyl * Je pěkně schovaná a jen čeká na větřík, až zavane. Vidíš ji? To je hra, kterou umí ohníček dlouho hřát. Je rád, že u něho sedíme. Ze si vyprávíme. Ohníček umí naslouchat.To je jeho velké umění, Dr Valovič byl přesvědčen, že "Walden",i když shořel, žije. Ze v nás trvá jako duchovní skutečnost. Podobně je to s ohníčkem, o kterém mluví náš junácký básník Andy -s ohníčkem v Tobě. ?aké se někdy zdá, že spí...Ani na něj nevzpomeneš. Jdeš svou život- ní cestou a máš někdy starostí nad hlavu. Někde v šuplíku jsou upomínky na Tvá táborová, junácká léta. Najednou zavane větřík -a je to vše živé, přítomné, prožíváš to, cítíš to, vdechuješ to. Znovu jsi v junácké haleně, u malovaného kamenného sedátka ve waldenském sněmovním kruhu,