Pokračování textu ze strany 127
… a najdi si ho, snad tě nakrmí. Vždycky krmí chudý lid!« A stařena buchla dveřmi.
Chlapce to zlobilo. Když stál tak v pochybách, slyšel lomoz. Přišli přátelé jeho a přinesli mu potravu a vše, co potřeboval.
I řekl chlapec: »Chtěl bych se přesvědčiti, je-li pravdou, co stará čarodějnice povídala o mladíku s okem na temeni hlavy, bílým vlasem, jenž si sedí na rukou.« Odešel opět k chýši a zaklepal.
Když stařena vyšla a uzřela plno lidí kolem, lekla se, poněvadž věděla, že byla nelaskavá. Avšak hoch řekl: »Babičko, nebojte se. Prosil bych vás, kdybyste mi ukázala přítele s okem na temeni hlavy, sedícím si na rukou.«
»Ukáži ti, slíbíš-li, že mi neublížíš,« odpověděla.
»Ovšem, slibuji,« odvětil hoch.
I belhala se babička na pokraj lesa s nimi a když vyšli ven, zakdákala a ukázala na bílou květinku se zelenými listy v růžici rozloženými při zemi. »Hle, hle, to jest tvůj přítel. Viz bílé vlásky a ruce lákající hladové. Vezmi hlavu jeho a hledej oříšky.«
Hledali a nalezli lůžko pod květem tak dobré jako vlašské oříšky.
»Vida, vida,« smála se čarodějnice. »Oříšky na zemi.«
| ⁎ |
Jdi a hledej oříšky, junáku lesní moudrosti. Všude je najdeš na pokraji lesů. Rozřízni květ, je pod ním lůžko, bílé a kypré, ochutnej ho — budeš si ho vážiti.
Čarodějnice se jím živily. Knihy říkají květině Pupava bílá. Jest to třetí tajemství lesa.
