Pokračování textu ze strany 144
… má malou hvězdičku, které Indiáni říkají »Papuze«, t.j. dítě.
Jakmile indiánský hoch jest tak starý, aby rozuměl, vezme ho matka ven do noci, když je tichá a jasná a když není měsíce a kde není žádného světla poblíž, a řekne: »Dítě mé, tamo jest Stará Skvau, druhá ze sedmi hvězd; jde na vrchol hory; na zádech nese své malé papuz. Pověz mi dítě, zda vidíš papuz?«
Malý rudokožec se podívá a vezme z rukou své matky dva oblázky, velký a malý, a rozestaví je na její dlani, aby ukázal, jak vidí dvě ty hvězdy. Když matka je přesvědčena, že je vidí jasně, má radost. Jde k ohni a hodí do něho šťipec tabáku, aby vůně z něho nesla vzhůru její modlitbu, pak se dívá k obloze a praví: »Velký Duchu, děkuji ti, že mé dítě má oči lovcovy.«
Tyto věci nejsou nové, junáku. Moudré ženy našeho vzdělání jmenují velkou hvězdu »Mizar« a říkají, že je to jeden z koní Velkého Vozu, malou hvězdu pak »Alkor« či »Jezdec«. Za všech věků byla považována za průkaz prvotřídního zraku; kdo vidí tuto malou hvězdičku? Vidíš ji ty? Máš oči lovcovy?
Orion-lovec a jeho zápas s Býkem.
Vyprávěl jsem ti o dvou obrech mezi slavnými lovci nebes, Boötovi, jehož dobrodružství s medvědy už jsi slyšel, a Orionovi.
Orion byl ze všech nejslavnější. Za jeho časů lidé neměli pušek. Neměli než kyje, kopí a luky, s nimiž bojovali a zvířata byla velmi veliká a divoká, i mnoho jich bylo. ..text pokračuje
