Pokračování textu ze strany 172
»Čak, čak« jest pozvání, znamenající: »Dobrá potrava.«
»Tak-at-í-á-tak« znamená: »Pro pána boha, co to je?«
»Ko, ko, kokokokdák!« slepice, jež právě snesla vajíčko a jest velmi uspokojena, bezpochyby říká: »Díky bohu, už je to hotovo!« nebo tím chce dáti svému pánu nebo příteli na vědomost, že »Povinnosti jest učiněno zadost, teď může přijít zábava! Kde jsi?«
Měkké, dlouze táhlé »Tauk-tauk-tauk«, které vydává slepice, když se prochází, odpovídá hvízdání chlapce, aby zaplašil strach nebo aby se nenudil.
Dlouhé, drsné »Krauk-krauk« vyváží ze strachu, když je chycena.
Rychlé »Klek, klek, kletr«, když utíká, aby nebyla chycena. »Put, put«, když má hlad.
A ovšem »Píp, píp« kuřat a »Kok-o-důdl-dů!« (Kykyryký!), což jest zpěv kohoutů.
Některé slepice mají více výrazů, avšak tyto zde jsou řečí slepičí, vyjadřující mateřskou lásku, varování, pozvání, překvapení, vzrušení, veselost, strach, údiv a hlad.
Nikoli špatný začátek na cestě vývoje řeči.
Proč má veverka chvostnatý ocas.
»Óó, matičko, podívejte se na Veverku!« zvolal Jeník. »Jak nádherný má ocas!« Po chvilce pak pokračoval: »Maminko, k čemu má takový ocas? Proč je tak veliký a hebký? Vím, že opice mají ocas, aby se jím zavěšovaly. Ryby, aby jím veslovaly, avšak proč jest Veverčí ocas tak rozčepýřený a měkký?«
Běda! Maminka nevěděla a nedovedla odpověděti. Teprve mnohem později malému Jeníkovi dostalo se odpovědi ..text pokračuje
