Pokračování textu ze strany 95
… chytil Čarovného Ptáka. Třásl jsem se nyní rozčilením, nikoli bez pocitu bídnosti, že jsem si dovolil chytnouti do síťky vílu — vlastně anděla. Avšak stalo se a vytřeštil jsem oči na svého zajatce mezi oky síťky. Ano, sametové tělo a sněhové hrdélko tu bylo, vějířovitý ocas, peříčka a velké tmavé oči, avšak tvor ten nebyl ptákem; byl to hmyz! I rozjasnívalo se mi a v několika hodinách jsem poznal, čeho jsem se obával, že jsem nechytil mladého anděla ani ne vílu — nebylo to nic jiného než Dlouhozobka, krásný motýl — v některých krajinách obyčejný, v jiných, jako moje, vzácný — avšak docela dobře známý vědcům a nikdy pak už nezapomenutý žádným z mých žádostivých spolužáků.
Jitrocel či Stopa bílého muže.
Žijete-li na venkově nebo v malém městě, nemusíte udělati mnoho kroků v létě, abyste našli malou rostlinku známou co Jitrocel či Stopa bílého muže. Žijete-li ve velkém městě, najdete jej na každém travnatém místě, jistě však jej uvidíte, jakmile se dostanete do předměstí. Roste na zemi, kdekoli může viděti slunce, a snadno jej poznáte podle silných žeber, z nichž v každém najdete jednu strunu, vytrhnete-li list zvlášť. Indiáni mu říkají Stopa bílého muže, nikoli proto, že je široký a plochý, ale poněvadž se dostal do Ameriky z Evropy s bílým mužem; kamkoliv tento vkročil svou nohou, tam vypučela tato rostlinka. Zahradníci myslí, že je to darebná plevel; avšak ptáci mají rádi její semínka; kanáři si na nich pochutnávají. ..text pokračuje
