Postřehy z Hlasatele
Přijal jsem Kenyho výzvu podílet se na korekturách časopisu Hlasatel z let 1945 a 1946. Texty mně vtáhly do atmosféry woodcrafterského hnutí poválečné doby.
Zaujalo mě následující:
1. Řádným členem LČSW kmene se mohl stát člověk až po dovršení 18 let a splnění podmínek titulu Junák (odpovídá dnešnímu Stopaři, 3 orlí pera z každého světla). Ostatní byli buď členy mimořádnými nebo přispívajícími.
2. Mimořádný člen musel splnit následující podmínky:
a) Dovede vyložiti myšlenku vudkraftu.
b) Naučí se vudkrafterskému zákonu a vynasnaží se podle něho žíti.
c) Projde Zasvěcovací stezkou.
d) Navštěvuje aspoň 3 měsíce schůzky kmene v místě, kde bydlí (je-li tam jaký).
e) Zasláním přihlášky do ústředí LČSW potvrdí, že splnil předchozí požadavky.
3. ÚROP radí: Náčelník, ohnivec i každý jiný člen kmene, pověřený kmenovou radou, jakož i každý řádný člen LČSW má právo upozornit výbor pro pocty na člena, který vyhovuje podmínkám pro udělení junácké hodnosti. Buďte spravedliví při posuzování jednotlivců, ne zbytečně tvrdí ani příliš shovívaví.
4. V ČEM SE LIŠÍ VUDKRAFTERSKĚ HNUTÍ od jiných známých organisací:
a) Uznává důležitost ducha dětství pro život
b) Zdůrazňuje důležitost imaginace v životě
c) Klade důraz na studium přírody, tábornictví a praxi
d) Jest přístupno obému pohlaví a všem lidem bez rozdílu věku
e) Jest hnutím, nikoliv organisací.
5. Kmeny měly v té době členy ve věku 14 - 40 let:
KMEN PRAŽ. WOODCRAFTERů (smíšený) 20—35 letí
KMEN LIŠEK (chlapecký) 16 letí
KMEN ŠELEM (chlapecký) 16 letí
KMEN WAHPEKUTE (chlapecký) 16 letí
KMEN v Praze VII., (chlapecký) 14—16 letí
Kmen DELAWARŮ (chlapecký) 15—20 letí
KMEN DAKOTA (chlapecký) 12—17 letí
KMEN OMAHA (chlapecký) 17 letí
KMEN HLEDAČI PRAVDY (chlapecký) 16 letí
ČINNOST KMENE PRAŽSKÝCH VUDKRAFTERŮ
Vznikl někdy v roce 1941, kdy se sešli bratři z býv. praž. kmene Wahpeton, z bratislavského Ojibway a zvolenskéno Ranné svitanie. Sešli se na Královské a zažehli oheň, který dosud plápolá, i když se někdy zdálo, že vichřice doby či nedostatek paliva jej uhasí. Vzpomínky na Walden je vedly k výpravám za kraji, které by alespoň trochu připomínaly kánoi, v zimě na saních po zamrzlé hladině. Jejich tee—pee se zabělela na Živohošti ve středním Povltaví. Objevovali hluboké lesy vzácných stromů v Brdech a na Křivoklátsku. Prozkoumali tok řeky Berounky, Střely a říčky Javornice. Sjeli několikrát stakilometrovou vodní pouť od rak. hranic Lužnicí, říčními reservacemi cemi Starých řek, dalekými hladinami jihočeských rybníků a opět po řekách Lužnici a Vltavě do Velkého města. Tábořili na úpatí Šumavy u Sušice, cvičili se v sedle a sjeli ke konci tábora řeku Otavu. Putovali několikrát na Vysočinu, kde nalezli krásná tábořiště v divokém údolí horní Sázavy a prozkoumali částečně tok Želivky. Utíkali do lesů za každého počasí a v každé době. Podnikali dlouhé noční pochody a tábořili o vánocích na vrcholu Melechova v sněhovém iglú. Putovali na severovýchod země a slezli věže Suchých skal a jiné pískovcové útvary Českého ráje. V květnových dnech se pak zúčastnili osvobozovacích bojů. Na podzim kmen putoval do Krkonoš, aby získal vhodné zimní loviště. Také první sněhový zájezd patřil těmto horám. Bohužel pro všechny nedopadl (v pravém smyslu toho slova) zrovna nejskvěleji. Dlouhé zimní večery nalezly pohostinství ve wigwamech některých členů a členek. Besedovalo se, zpívalo, debatovalo se planě i neplaně, hádalo učeně i neučeně, byly promítány filmy, natočené za letních výprav, uspořádána výstava fotografií a výstava obrazů, přednášelo se o všem možném od botaniky přes stoicismus k astronomii a od Johna Masefielda přes čínskou filosofii k J.S.Bachovi. Někteří bratři pracovali na vydaní Stezky, která je snad již všem vudkrafterům dobře známa. Nyní je připravován výroční zimní sněm, na němž podle kmenových zvyklostí budou provedeny volby. Bylo ukuto mnoho plánů, co a jak až přijde den. Den tedy již dávno přišel a přímým rychlíkem z Bratislavy přijeli slovenští bratři. Den přišel a vzklenul modrou oblohu nad naší zemí a otevřel brány měst, aby junáci mohli volně putovat do lesů a hor. A onen den otevřel také široce brány vysokých škol. Šest let jsme sedávali na starými Hlasateli a nad speciálkami Nízkých Tater. A šest let jsme chodili kolem fakultních budov, proměněných v kasárna. Nebudiž nám vytýkáno, jestiže jsme se nyní stali poněkud jednostrannými. Jaromír Wolf - Vlk
Zasvěcení hrdiny.
Každý, kdo chce poznati život, a podrobiti se slavnému slibu některé lože, musí projíti trojím stupněm:
(1.) indiánský hoch (Indian Boy);
(2.) mladý hrdina (Young Brave);
(3.) zkušený válečník (Minisimo nebo Tried Warrior).
Nežli je kdo přijat za Indiánského hocha, musí:
1. Znáti zákon lože.
2. Spáti venku tři noci bez střechy nad hlavou (stan povolen).
3. Býti navržen, uveden a zapsán po měsíc, není-li v táboře, nebo po sedm sluncí [dní] v táboře; pak zvolen do družiny svou družinou (jedna černá kulička vylučuje).
[Hlasuje se balotáží, t.j. bílými a černými kuličkami a jak vidno, hlasování musí být jednomyslné.]
Malá Lože.
Vstoupiv takto jako Indiánský Hoch do Malé Lože, nejbližší stupeň je pro něho Mladý Hrdina. Aby se stal Mladým Hrdinou, jest Indiánskému Chlapci:
1. Sloužiti nejméně měsíc v nižším stupni.
2. Znáti 50 znamení řeči známkové.
3. Znáti 10 lesních stromů.
4. Ujíti míli za 15 min.
5. Plovati 50 yardů.
6. Sledovati stopu na čtvrt míle v hodině (ne ve sněhu).
7. Znáti Velký Vůz a Polárku.
8. Zažehnouti 5 ohňů na různých místech, každý jen jednou zápalkou; surový lesní materiál pouze.
9. Spáti venku 12 nocí (není třeba, aby to bylo bezprostředně za sebou).
Minisimo nebo Zkušený Válečník. Aby stal se Minisimem, musí Mladý Hrdina: 1. Znáti základy první pomoci. 2. Znáti 20 lesních stromů; plody, listy, kmen. 3. Znáti 100 znamení řeči známkové. 4. Zažehnouti 10 ohňů 10 zápalkami (materiál lesní dříví). 5. Uvázati 5 uzlů různých na laně. 6. Plovati 100 yardů. 7. Ujíti 3 míle v hodině. 8. Znáti Polárku, oba Vozy a nejméně ještě 3 jiná souhvězdí. 9. Spáti venku 30 nocí. 10. Býti opálen po pás. 11. Uvařiti 9 stravitelných jídel na táborovém ohni. 12. Míti dobré svědectví o zachovávání zákonů řádu.
Velká Lože
Aby někdo stal se Indiánským Hochem ve Velké Loži, musí prokázati tutéž kvalifikaci jako v Malé Loži, s výhradou, že kandidátu musí býti nejméně 15 let. Je-li kdo v hodnosti Malé Lože, může tento druhý stupeň přijmouti, aniž by čekal měsíc.
Mladý Hrdina. Aby stal se Indiánský Hoch Mladým Hrdinou je třeba, aby měl měsíční službu jako Indiánský hoch a podjal se téhož průkazu, který je v Malé Loži určen pro kvalifikaci Minisima či Zkušeného Válečníka.
Minisimo Chce-li Mladý Hrdina státi se Minisimem jest mu:
1. Vyznati se dokonale v první pomoci.
2. Znáti 200 znamení řeči známkové.
3. Znáti 10 souhvězdí.
4. Znáti 25 domácích divokých ptáků.
5. Znáti 15 domácích divokých savců.
6. Znáti 30 lesních stromů.
7. Znáti 20 květin.
8. Plovati 100 yardů za 3 min.
9. Zažehnouti oheň třením dřeva, nástroji, jež si sám zhotovil.
10. Zažehnouti 15 ohňů 15 zápalkami na různých místech a z lesního materiálu.
11. Pádlovati canoe míli za 20 min.
12. Zhotoviti indiánské lože nebo upotřebitelný luk a šíp.
13. Uvázati 10 různých uzlů na laně.
14. Zatančiti kterýkoli dobrý tanec k táborovému ohni.
15. Ujíti 4 míle v hodině.
16. Postaviti stan pro dva bez cizí pomoci.
17. Býti s to zhotoviti pohodlný nepromokavý přístřešek a suchou, pohodlnou postel, též zažehnouti oheň a uvařiti pokrm, skládající se z pečeného masa, vařených brambor a čerstvého chleba beze všech nástrojů a pomůcek mimo sekeru a co je možno poříditi pomoci ní.
[Marně pátrám, kde v těchto průkazech vyjádřena je »duchovost« systému Thompson-Setonova.]
CHCI BÝT DOBRÝM SKŘÍTKEM!
“Skřítky” se v Americe nazývají malí hoši, kteří se hlásí k junáctví. Jsou to sice hoši milující dobrodružství, hoši, kteří touží po hrdinských činech, ale jejich vůdce jim vysvětlil, že hrdinství – junáctví v pravém slova smyslu — začíná na vlastním těle a ve vlastním domově tím, co už dávno platí jako ctnosti: Čistotou, Pořádkem, Laskavostí. Už když se podíváte “Skřítkovi” na boty, poznáte, má-li je vyčištěné, že je to dobrý skřítek. Někdo si je čistí jen, když jde na nějakou parádu, “skřítek” si je čistí vždycky. Až si sedne do lavice ve škole, rozloží svoje knihy a sešity, budete překvapeni, jak jsou čisté a úhledné, jak pěkně píše, jak má všechny úkoly v pořádku. A když matka ho zavolá, běží s radostí a rád jí doběhne ke kupci tak, jako by to pro sebe dělal. Uvidíte ho, jak se ujímá plačícího dítěte na ulici a odpovídá, když se ho někdo na něco ptá. Mohli byste ho zkoušet přímo a říci mu, aby vyčistil doma okno, uvařil mléko, dal pozor na malé dítě – uviděli byste, s jakou veselou myslí by to vykonal.
