Medvědí stopy
Medvědí stopy
Při jednom z jarních pobytů v Nízkých Tatrách, se mi podařilo v jemném blátě najít přímo výstavní stopy medvěda. Naše kamarádka Kamila se hned nadšeně pustila do dokumentace.Malý kapesní nůž položený vedle stop použila jako měřítko.
Když ukončila fotografování, dost nás překvapila tím, že z batohu vyndala sádru a další pomůcky pro odlévání stop. Žádný potok či louže vody v okolí nebyly a tak jsme nakonec použili k rozmíchání sádry čaj z termosky. O odlévání stop slyšel snad každý, kdo se kdy jen trochu o zálesáctví zajímal, takže detaily tu popisovat nebudu.
Co však bylo pro mne ohromným překvapením, když jsem skoro po třičtvrtě roku dostal od kamarádky k vánocům takovýhle dárek. Zdařilý tenký sádrový odlitek vlastně medvědího chodidla kamarádka doma ještě sádrou zesílila a po vytvrdnutí použila k opětnému otisknutí stopy, tentokráte do keramické hlíny. Ještě před vypálením povrch stopy natřela hrnčířskými barvami tak, aby vše vypadalo co nejvěrněji. Těch otisků stop do hlíny udělala pro jistotu více, kdyby se náhodou něco nezdařilo. Výpal se nakonec povedl a tak zbylo i na rozdávání. Přiznám se, že je to pro mne moc hezká vzpomínka na divočinu pod Kraľovou Hoľou.
Medvědí strom
Při toulání opuštěnými částmi Západních Tater jsem měl už několikrát to potěšení na něj narazit. Je to strom, kde si medvědi vyznačují své terirorium a nebo jen dávají informaci pro ostatní medvědy, když prochází krajem.
Pokud na takový strom někde v lesích narazíte, je dobré se samozřejmě nejprve pořádně rozhlédnout po okolí a pak, bude-li vzduch čistý, doporučuji věnovat se detailnější prohlídce pryskyřice. Velmi často se do ní uchytí i pár medvědích chlupů. Dostanou se tam tak, že medvěd se velmi rád otírá zády o rozdrásané a zasmolené části stromu.
To, že stojíte u medvědího stromu a ne u nějakého místa, kde jelen vytloukal svoje paroží, poznáte celkem snadno. Často bývá v blízkém okolí i jeho trus a hlavně nejvíc chatrakteristické je, že v nejvyšší části oloupané kůry jsou vidět stopy po zubech. Medvěd se totiž snaží ve stoje kousat do kmene stromu co nejvýše, informuje tak ostatní o své velikosti.
-
Tady těch vzkazů od medvědů bylo docela dost.
-
Pryskyřice zachytila pár medvědích chlupů.
-
Tady se nějaký macko pěkně vyřádil.
Pokud by jste se chtěli dozvědět něco víc o životě medvědů, tak kromě klasické literatury od českých autorů Karla Dolejše - STOPAŘSTVÍ nebo Miroslava Bouchnera - STOPY, dále Miloš Anděra - POZNÁVÁME NAŠE SAVCE a Vojtěch Škaloud - LIŠKA A VĚTŠÍ ŠELMY, je tu i dostatek knih, které jsou mnohdy psány velmi čtivou formou.
O slovenských medvědech velmi dobře píše Erik Baláž - POSLEDNÁ PEVNOSŤ, Miroslav Saniga - ROZJÍMÁNIE S MEDVEDMI, Ludvík Kunc Z MEDVĚDÍCH A VLČÍCH BRLOHŮ, a pak je tu zajímavá, ale velmi těžko sehnatelná kniha od Ferdinand Bevilaqua ZOČI-VOČI S MEDVEDMI.
Publikováno 23. ledna 2014 na bushcraft-portal.sk
Medvědí trus
Nejčastějším důkazem o pobytu medvědů v určitém rajónu kromě stop je trus. Během roku se mění jeho struktura a dle obsahu i zabarvení. Ve Skandinavii na konci léta zraje opravdu spousta brusinek a tenhle medvědí trus zářil už na dálku svojí křiklavou červení. Škoda, že jsem tehdy ještě neznal apetit Beara Grylse, některé brusinky byly takřka netknuté .
-
Medvědí trus plný brusinek
-
-
Ty tmavěhnědé lesklé kousky jsou slupky z bukvic
-
Zase jedna medvědí vizitka
Vloni na podzim ve Velké Fatře byly konzistence i tvary medvědího trusu úplně jiné. Vzhledem k tomu, že byla tentokrát opravdu pořádná úroda bukvic, tak se čerstvý medvědí trus sice leskl, ale jinak se svojí barvou mezi spadaným listím takřka ztrácel.
V jarních Roháčích lze zase nalézt medvědí trus úplně zelené barvy. Pro zimním spánkem vyhladovělého medvěda není v té době zase až tak moc pestrá potravní nabídka. Musí se většinou spokojit jen s čerstvě vyrážejícími rostlinami, třeba s krásnou horskou kytkou - kýchavicí Lobelovou, nebo s mladým borůvčím. V létě, když všude dozrávají borůvky, bude u medvědího trusu velmi oblíbená temná modř.
Zbytky potravy
Další možností, jak zjistit přítomnost medvěda, je nacházet různé důkazy, jak si maco hledal nebo konzumoval potravu. Sem patří například zvýšený výskyt odvalených a převrácených větších kamenů, v odkryté části země pak medvěd hledá různý hmyz. Ze stejných důvodů medvědi rozvalují a drápy trhají padlé trouchnivé klády a nebo i pařezy. Zejména z jara se dají najít i medvědy okousané rostliny.
Vloni mne při toulání ve Velké Fatře už z dálky zaujal značně olámaný stromek. Jednalo se o jeřáb muk - jarabina mukyňová. Mimochodem, pokud někde na horách na podzim narazíte na její zralé plody, určitě je ochutnejte. Jsou na rozdíl o klasických jeřabin velmi chutné, dá se říct, že skoro sladké.
Pod stromem na zemi ležela čerstvá, ještě olistěná, celkem veliká větev se zbytky jeřabin. Při bližším ohledání jsem zjistil, že větev rozhodně neulomil silný vítr. V místě zlomu jsem zaznamenal otisky zubů z velké čelisti. I na kmeni stromu, který nebyl zrovna moc velkého vzrůstu, jsem tam, kde větev původně rostla, našel důkazy, že byla ulomena spíše násilím. Při detailnějším ohledání stromu bylo vidět, že si sem podle spousty starých pahýlů ulomených větvích, chodí medvěd pro svoji pochoutku pravidelně každý rok.
Zatím jsem v životě měl to potěšení pozorovat medvědy jen jednou. Byla to medvědice s dvěma medvíďaty. S pomocí silného ornitologického stativového dalekohledu jsme pozorovali, jak se matka doslova pase na pučících rostlinách a mladí dovádějí na zbytcích sněhu. Seděli jsme s přáteli na hřebeni Západních Tater a skoro dvě hodiny sledovali to přírodní divadlo odehrávající se hluboko pod námi. Škoda, že jsme tehdy neměli fotoaparát s pořádným objektivem, ale nevadí - máme se ženou místo kvalitních fotografií alespoň moc pěkné vzpomínky.
Publikováno 1. února 2014 na bushcraft-portal.sk
