Vatra r. 6 č. 1 (časopis LLM)
1)VATRA LIGY LESNÍ MOUDROSTI Vychází jako měsíčník a Kč 1,50 Roč. VI. — Číslo 2. Administrace: Jan Vorel, Praha VII., V Háji 1204. — Redaktor Miloslav Vavrda, Praha XI., Karlova 27 Druzi, šivot nás volá, ještě nežijem, ale jdeme žít, a proto hola a hola, k pochodu trubkám dejte znít. Žťvot své děti volá, jděme tedy pohladit svět a ldmat ledy, do hor a lesů, do polí, do srdce druhu druh — starý svět rány dobolí, nový ať splatí dluh. Jdem. Na každém našem kroku zaplá jiskra v mladém oku. Jdem. Hory pochodu ozvěnu vrací, lesy nám budou v ústrety kývat a v jejich zeleném šátečku ptáci na pozdrav budou nám zpívaí. Jdem. Nejsme sami, miliony půjdou s námi. Jdem. K činu si připravíme paže, zažehnem ohně, postavíme stany a vyšleme stráže na všechny světové strany. Antonín Hora.2)„. Myslím, še budete raději dělati to, co má vztah k Vaším horám a divokému švvotu, než to,co je vlastní Americe. Nám, jak vidíte, je primitivní Indidn vzorem prostého života v přírodě. Přirozeně nemůže býti pro Vás tím, čím je nám. -| Předpokládám tudíš, že studujete a obnovujete prosté způsoby svých nejprimi- tivnějších předků a předchůdců... Z dopisu Ernest Thompson Setona. PATNÁCT LET LIGY. O patnáctiletí Ligy, které připadlo na loňský rok a jehož bylo vzpomenuto náčelníkem bratrem Sůvou na radě důvěrníků, bylo správně řečeno, že není důvodem k oslavám. V této době, plné roztříštěnosti čs. mládeže, je nutno vzpomenout práce a bojů, které vystřídaly tolik lidí, a zastaviti se u práce těch, kteří byli pilíři celého hnutí. Myšlenkový kvas, který Liga prodělávala, svědčí jen o tom, že obec ideově nehnila, naopak se prohlubovala. Škoda jen, že tyto cesty nového junáctví nebyly hledány pod zorným úhlem čs. woodcraftu. Z krisí však nevyšly ani skautské organisace nám nejbližší, a právě dnešní doba je opět odrazem nej- větší krise, jakou kdy mládež prodělala. Je to světová válka se všemi svými následky, které se na mládeži projevují teprve nyní. Ani sport nepřitahuje dnešní mládež jako dříve. Mládež je otrávena, zne- chucena, předčasně politicky zpracovávána, je velmi lhostejná a indiferentní. Nyní však je junáctví potřebí nejvíce. , Lesní moudrost ukázala nám radostné hledání cest lepšího života. Snažíme se jít v bratrství a lásce. Chceme naplnit zákon čtyř světel lesní moudrosti, protože věříme v sílu myšlenky. Liga má poslání k naší mládeži a chce je pověděti nejširším jejím řadám. Chce mládež takovou, která dovede hrát poctivou hru, chce jí ukázat cestu k ideálu zdraví, krásy, radosti a veselosti a připravit ji tak k velkým činům. Nutno spojit tvořivé síly v jeden mohutný proud, který strhává a uchvacuje. Je třeba jít s nadšením a dychtivostí, ale jít vytrvale, jako šestiletý hošík, který se vydal za tuhých únorových mrazů, ve sněhu, k táboru u jezera Peekho, aby spatřil Černého Vlka. Vy všichru, kteří souhlasíte, přiložte na hranici Vatry nové polínko a slibte nám, že její světlo ponesete jako pochodeň tam, kam až dosud neproniklo. S modrou oblohou!3)PŘEDJAŘÍ. „Příroda nikdy nemá zevnějšku všedního.““ R.W. Emerson. Ke konci zimy několik ještě teplých dnů přicházívá, kdy sejde sníh a potok pod skelným ledem skotačí. Červené proutí vrb zčervená ještě více, a louky, když slunce vyhlédne, jsou veselé jak vítr, který čechrá proutí bříz. V těchto dnech je slyšet první kosí hvízd a vidět první květy. Lze cítit vůni země a hmatat, jak je kyprá. Asi před čtyřmi roky, v té do- bě, jsem si vyšel na místo, kde v létě často táboříváme. Po cestě jsem počítal hnízda a pro změnu zase myší díry. Na- šel jsem také lískové jehnědy, a že v noci předtím byl mráz, ne- prášilo se z nich. Zmrzly. Poznamenal jsem si místo, da- tum, a k tomu připsal: ,, Jehnědy lísek zmrzlé. Mráz spálil pylová zrnka a vítr nemohl přenésti pyl k pestíkům. Bude málo oříšků. Doba, kdy oříšky dozrály, zvrátila můj úsudek. Právě v těch místech, v témže roce, nasbírali jsme tolik oříšků, že jsme je ani nesnědli. Mnoho jich tam ještě zbylo veverkám. Rok nato, v předjaří, šel jsem tam zas. Pak mi bylo vše vysvětleno. Mnohem lépe jsem viděl, celé řady nových věcí poznal a nalezl i květy. V té době už modrooké podléšky, kopytníky, huňaté koniklece vesele se dívají do světa vstříc sněhu, který ještě napadá. Už naposledy. Koukne se na něj slunce a sníh se nezdrží. — To už je březen, jarní měsíc. Na jilmech objevují se bambulky. Tady jedna, tam druhá, třetí, mnoho bambulek na větvičce, ještě více na celém stromě. Ty bambulky rostou a na- jednou popraskají, jako když klubíčka se smotají. Jilmy kvetou. — A což když jívy-kočičky se objeví, a jehnědy osik? Těmhle se říká kocouři, jsou takové mouraté, inu jako kocouři. Mnoho květů vykoukne, rostou. Ptáci k tomu zpívají. Ti, kteří rádi chodí do lesa, jdou jím potichu, dívají se, a protože jsou bystroocí, žádný květ ani ptáčka nepřehlédnou a vše si poznamenají. Pak nebudou ty vycházky pouhou turistikou anebo bloumáním po lese se šupinami na očích, ale cestou ke zkušenosti, radosti a kráse. K poznání moudrosti všech květin, zvířat i hmyzu. Franta.4)VELETUCET HER. 108. Na přísloví. Vráťa S. z Plzně jde za dveře a zatím ostatní rozdělí mezi sebe slova některého přísloví. Když Vráťa na znamení vejde, všichni najednou zvolají přísloví a Vráťa je musí uhodnout. 109. Černý, bílý, ano, ne. Každý dostane tolik peněz, kolik žádá (ovšem jen slovy). Eman vstane a ptá se jednoho po druhém, co si za ně koupil. Tázaný nesmí v odpovědi uvésti čtyři daná slova. Na př. koupil si látku na stan, nesmí říci černou neb bílou, ani přisvědčiti, ani říci ne. Kdo se podřekne, ustoupí. r1o. Na písničky. Pifka jde za dveře a ostatní rozdělí si mezi sebe slova písničky. Pifka se ptá a Mirko musí v odpovědi uvést slovo, kterým písnička začíná. Každému smí dát Pifka jen jednu otázku. Neuhádi-li, všichni mu ji zazpívají a Pifka jde hádat znovu. IIr. Voda, vzduch, země. Juraj drží v ruce čepici © a dáj ji Janíkovi se slovy: voda. Janík musí rychle než Io napočítá říci zvíře, žijící ve vodě. Janík dává čepici Julovi se slovy: vzduch, a Jula musí opět rychle jmenovat nějakého ptáka. Pak se Jula otočí a rychle předá č čepici Jurášovi se slovy: země. Juráš ale spal, a proto vypadl. Přestávky možno zkrátit. 112. Vestová štafeta. Předává se vesta nebo kabát. Každý jej musí obléci, svléci a ihned předati dál. 113. Pytlová štafeta. Vlézti do něho, kolem beder uvázati, rozvázati, svléci a teprve předati. AKÁT A SMRČEK. Na pokraji zeleného háje rostl akát a smrček. Akát byl posypán krásným bílým kvítím. Smrček měl na sobě pouhé jehličí. I posmíval se akát: „To je rozdíl. Já jako pán, ne král, a ty? Ty jako žebrák." Smrček si jeho poznámky nevšiml. — Přišla zima, přišli lidé. Uřízli smrček, uřízli akát. Akát rozsekali, smrček nechali. Akát se opět posmíval: „fd jsem rozřezaný, jistě ze mne chtějí dělat nábytek pro krále. Ale z tebe si udělají hloupí kluci bič na kdču." Smrček odpo- věděl: „„Uvidíme“* Akát chtěl něco říci, ale v tom přišli lidé a odnesli je do světnice. — Je Štědrý večer. Smrček je okrášlen a svítí na něm svíčičky, zatím co akát
praskal v peci. Smrček se mohl smát, ale nesmál se. Zdeněk (11 let.)5)
Toho dne šlo vše jako na drátku. Ráno všichni hbitě vstali, umyli se, vykonali ranní cviky a odebrali se po svých pracích. Každý konal svou službu přesně a svědomitě, ale přesto s podivným ruchem a zmatkem. Proč to? Večer má býti poslední táborový oheň. Každý se snaží, aby mu místo v táborovém kruhu nebylo odepřeno. Celé odpoledne jest věnováno sbírání dříví. A když se schyluje k večeru, jsou již připraveny tři velké hromady paliva pro táborový oheň.
Sluneční koule zapadla do temných hor. Po táboře se rozložily šedě fialové stíny. Zatím co západ dohasínal, vycházel na východě jasný měsíc a lil své stříbro po celé krajině. To byla příhodná chvíle pro táborový oheň. Všichni v plné výzbroji zasedli v táborový kruh. Když přišel vůdce, přistoupil ohnivec k slavnostní hranici a zapálil ji. Nejdříve se vyvalil šedý dým, ale brzy nato pronikl jasný plamen k nebi, posetému hvězdami. Bylo ticho, přerušované jen sykotem hořících větví. Kdesi zahvízdal z hnízda drozd. Z lesa ozývalo se houkání sovy. Všichni seděli kol ohně v slavném tichu. Plamen vrhal na naše tváře roztodivné stíny a světla. Zdálo se nám, jako bychom splývali s celou přírodou — tak na nás působilo ticho spících hor.
Konečně vůdce promluvil. Loučil se obřadně s místem, kde jsme byli po dlouhý čas šťastní a spokojeni. Připomněl nám práci, která nás očekává po táboření. Nato bylo opět hluboké ticho. Jen od potoka zaléhalo šplouchání vln a šplíchot plovoucí vodní myši. Nad ohněm mihl se netopýr pomatený tím světlem. Potom v pravidelných přestávkách každý promluvil, co cítil, že musí povědět ostatním. Ale přesto bylo málo řečí, neboť všichni si vážili ticha městským hochům tak žádoucího.
Och, jak to bylo krásné dívati se do jasného ohně. Chvíli byl jasně červený a žlutý, brzy bílý. Chvíli se zatemnil a utlumil vrstvou dříví, brzy zase jí pronikl vesele plápolaje. Tak jsme seděli bez pojmu času dýšíce a sytíce se sladkým tichem. Konečně vůdce pokynul a my všichni zapěli jsme píseň rozloučení. A do temna tmavých lesů zaléhala píseň devíti srdcí nadšených matkou Přírodou.
Východ pomalu růžověl. Všichni se odebrali na lůžko. Táborový kruh ztemněl a zčernal, jen tu a tam nějaká jiskérka proskočila. Země se chvěla pod slabými paprsky úsvitu v očekávání dne. A za plátěnými stany spalo šťastně devět hochů, kteří prožili snad nejkrásnější okamžik svého života.
.
| ⁎ |
6)JANOŠÍK.
Na den rr. dubna připadá smutné výročí smrti Prokopa Koudely, beroun- ského Janošíka. Vzpomínky příliš čerstvé, než aby se daly zapomenout. Prokopův celý život byl tak prostoupen junáctvím, že všechny okolní zájmy musely ustoupit do pozadí, Celých rr let pracoval pro hnutí a celých 9 let vedi kmen Dětí Živěny v Berouně. Jeho život byl pln neúnavné pracovitosti a úsil- ného hledání. Jemný umělecký cit, který se projevil již ve škole a rozvil plně na hořovickém. učitelském ústavě pod vlivem profesora Živce, byl také zcela ve službách Ligy. Umění Janošíkovo bylo čisté, živé, hledající. Co pokusů, vlastní tvořivé práce vyrostlo pod jeho rukama! Pochopitelně s vývojem doby měnil i Prokop své názory. Věci sporné dlouho v sobě tajil, nerad byl, když se jeho výroků zneužilo, protože si byl vědom svého růstu. „Musím se revidovat, psal. Ale právě v tom byl neústupný a vždy se hleděl vyrovnati sám v sobě. Hledal pravdu a byl průbojcem všeho pokrokového, ať to byl socialism, snaha o novou školu nebo o moderní tělesnou výchovu. Rád si vzpomínal na radostný rok s dětmi kladenské Volné školy Práce. Byl obětavý, k sobě úžasně přísný, odříkavý, až to zaráželo. Žel, že se o Janošíka pokoušela choroba již od sněmu zbirožského. Od té doby zdvojnásobil horečně pracovní tempo. Kolik bezesných nocí, které vystřídalo ráno bohaté na nové plány a naděje! Muselodpočívat — „ale u mne vlastně ani ten odpočinek neznamená lenošení“". Poslední doba znamenala Prokopův rozchod s Ligou, věříme však, že jen dočasně. U jeho pomníčku v Brdatkách zastavíme se s tichým smutkem a pozdravíme ve vzpomínkách toho, který byl tak dobrým junákem, vůdcem a bratrem. Mila.7)ERNEST THOMPSON SETON. Ti, kdož ho znají nejdéle, vypravují, že od nejútlejšího mládí bylo jeho vášní žíti v divočině, pokud možno se zvířaty. Je dobře známo, že Jan v knize „Dva malí divoši“ jest on sám; aspoň většina příběhů, připisovaných Janovi, jsou vlastní Skušenosti Setonovy. Narodil se 14. srpna 1860 v South Shields v Anglii s vyhlídkami na pohodlí, jaké může svět dáti. Ale jeho otec ztratil r. 1865 jmění, a maje Io synů usoudil, že země jejich štěstí leží za mořem. Odebral se tudíž s nimi do kanadských lesů blíže města Lindsay ve státě Ontario. Zde v panenských lesích měl Ernest příležitost učiti se zálesáctví, které mu bylo tak drahé, a využil jí co nejvíce, ačkoliv bolestně postrádal v těchto letech, prožitých v divokých lesích, knih a dobrých kamarádů. V deseti letech odešel do Toronta, aby se vzdělával dále ve škole. R. 1879 získal v ontarijské škole umění zlatou medaili, načež se vrátil do Anglie, aby studoval umění v Londýně. Zde dostalo se mu stipendia, které mu umožnilo studovat po 7 let zdarma na Royal Academy School. Ale objevil něco, co ho uchvátilo více. Byla to knihovna britského musea s podivuhodnými svazky přírodopisnými, skoro všemi, které byly kdy vydány. Podivuhodný objev! Celý svůj život toužil po takových knihách, klíči k pokladu, jehož si nejvíce cenil, avšak nevěděl ani o jejich existenci. Nyní měl vstoupiti do nového období svého života, jehož hlavní radostí bylo poznávání divočiny. Ale bylo mu souzeno, aby se setkal s velikou překážkou. Bylo mu řečeno, že nikdo, komu není 21 let, nemá přístupu do knihovny. Setonovi bylo teprve 19. Většina lidí by byla řekla, že jest to beznadějné. Také úředník u psacího stolu mu řekl, že není naděje. Seton však pravil: „Kde najdu knihovníka?" — "Tam, v té kanceláři. Přednesl svou věc knihovníkovi, ten mu však zdvořile řekl, že nikomu pod 21 let není knihovna přístupna. „Jest to poslední odvolací instance ?" pravil Seton. „Nikoliv, přednostou jest pan X. Jeho úřadovna jest na druhém konci chodby." Seton tedy vyhledal tohoto velkého muže, vysvětlil svůj případ a opět byl zdvořile odmítnut. „Neřekl byste mi laskavě, je-li toto nejvyšší instance nebo je-li ještě nějaký Caesar, který může zamítnouti všechna rozhodnutí ?" Předseda se usmál a řekl: „Dostávám rozkazy od správy musea." „Kdo to jest ?" „Jsou to hlavně princ Waleský, arcibiskup Canterburský a lord Beacons- field."8)»»+Odvolám se k nim." Předseda se usmál a uklonil, když Seton odcházel. Nyní dal se Seton s energií sobě vlastní do práce a napsal těmto členům správy musea pečlivě sepsaný dopis, v němž přednesl své naděje a prostými slovy vyjádřil, co to proň znamená. Ani nemyslil, že se mu dostane odpovědi, ale cítil uspokojení. Učinil vše, co mohl. Byl překvapen, když obdržel od každého z těchto tří zdvořilý dopis, že tento případ bude uvážen... Pak po I4 dnech byl silně dojat, když obdržel nejen pouhé povolení navštěvovati knihovnu, ale i doživotní členský lístek s blahopřáním správy musea. Nyní nastala doba studia nejnovějších a nejlepších děl přírodopisných, které zabralo všechny jeho večery a volné chvíle až do podzimu r. 1881, kdy mu bylo nařízeno, aby se vrátil do Ameriky a zabránil tak úplnému tělesnému zhroucení, vzniklému z přepracování a podvýživy. Neboť po 2 a půl roku svého osamělého života v Londýně měl pouze 150 dolarů ročně na živobytí, ošacení a studium. ,„Hladové, ale šťastné dny," nazýval je později, ale myš- lenka, že přijde opět do Ameriky, byla úchvatná. V dubnu 1882 přišel do Manitoby, v níž pak objevil prérii, a jak sám říká, „znovu se narodil. Jeho jméno po předcích je Seton. Pseudonym „Thompson“ přiiala rodina v době politických zmatků. Nyní v r. 1883, jakmile se stal plnoletým, podnikl zákonité kroky, aby původní jméno bylo obnoveno. Sám však užíval spojených jmen Seton- Thompson jako spisovatelského jména pro rozličné pozdější publikace. Zdraví, síla, svoboda a život v divočině, tyto podivuhodné věci vybudovaly a ozářily novou epochu jeho života. Denní styk s primitivním Indiánem, lov, toulky, farmaření a táboření po 4 skvělá léta splnilo dávný jeho sen. Na podzim 1885 přišel do New Yorku, aby bojoval boj, který musí všichni mladí lidé podstoupiti, a často byl o hladu a bez haléře. Byl však dosti silen, aby se osvobodil. Century Company byla první, jež uznala jeho schopnosti a pověřila jej, aby provedl tisíc kreseb pro její Velký Slovník. Tak stal se malířem zvířat a ptáků. Uvědomiv si, že Paříž je světovým střediskem umění, odebral se tamr. 1890 a ztrávil tu 4 roky, studuje malířství u francouzských mistrů Geróma, Bou- guereaua, Fremiera a Moslera a vystavuje rozličné obrazy zvířat v Salonu. Zde také dokončil pečlivá studia anatomie zvířat. Ale volání západu bylo příliš silné, a tak opouští opět Paříž a odchází do planin. Jako předtím, usadil se v New Yorku, kde si vydělával. Téměř každý rok vyjížděl si ven na měsíc neb na dva buď v sedle neb v kanoi. Tábořil v horách a pláních od Arktiku až k Mexiku, vyhledávaje stále totéž: důvěrné seznámení se s divočinou, což je základem jeho pozoruhodných povídek o divokých zvířatech, prvních toho druhu, jimiž vytvořil novou moderní školu.9)ERNEST THOMPSON SETON10)»+Molly Cottontail"* — Příběh zajíčka, první z těchto povídek, vyšla r. 1889 v St. Nicholas; „„Lobo" vyšel r. 1894. Ostatní následovaly rychle povzbuzeny všeobecným uznáním, neboť za dlouhou dobu nashromážděný a dosud uza- vřený proud látky byl připraven. Kdo ví, co znamená úspěch v literárním světě, nemůže míti pochybnosti o tom; co nyní následovalo. Úspěch znamenal jmění. Setonovi nechyběl dobrý. obchodní instinkt. Pečoval o hojné výdělky, takže uprostřed svého života mohl se uchýliti do soukromí a žíti v ideálním domově, obklopen věcmi o kterých snil. Jedním z prvních znamenitých mužů, kteří Setona uznali, byl "Theodore Roosevelt. R. 1898 psal Setonovi po vydání „Dětí divočiny": ;„— Vaše kniha je jednou z nejrozkošnějších, které jsem kdy četl.. . Věřím pevně, že brzy vydáte zas něco podobného." . Když vyšly Setonovy „Povídky ze života" (Life Histories), napsal Roose- velt: „„Pročetl jsem obě Vaše knihy a nemohu než pronésti o nich to nejlepší... Srdečně Vám blahopřeji k Vašemu pozoruhodnému dílu." Jejich přátelství potrvalo navždy. Z amer. originálu. | NAŠIM DĚVČATŮM A ŽENÁM. Malá je to sláva, když se o některé ženě řekne, še na své cestě ničí štěstí nezmčila. Ona má spíše štěstí roz- dávati a život buďiti, kde dřímá, má chuť k šivotu pod- něcovati, kde jen doutná. John Ruskin. Ušlechtilá žena je pravým požehnáním pro své okolí, neboť má na ně veliký vliv. Zatím co dříve byla odkázána nejvíce k podřízeným pracem domácím a polním, dnes domáhá se míst vedoucích a stává se důležitým činitelem hospodářského, obchodního a uměleckého života. Žena má v rukou bohatý fond citový a ne zřídka smysl hospodářsky praktický. Přirozeně se vždy kolem ženy soustřeďoval život rodinný a svět dětský. Ne nadarmo mají děti nejdříve nejraději maminku a pak tatínka. Dnes ženy zaujaly význačné místo v literatuře a umění. Bohužel, s tímto jejich rozražením vod umělcům mužským osvojily si mnoho chyb mužů, jako kouření, požívání alkoholických nápojů a vzrušování. Žena zapomněla, že ztratila největší své bohatství — ženskost a její podmanivost. Život našich žen a dívek musí býti hlubší, nesmí býti povrchní, má-li z nás vzejít pokolení dobré a zdravé. Očekáváme od děvčat, že nebudou napodobo- vati způsoby městských slečinek ve zdobení a jiných marnostech, ale že budou pracovat na junáckém ideálu podobně jako hoši. I zde je potřebí vzdělání, usilovné práce každé jednotlivě. Dobrou výchovu dávají dobré knihy. Špatné působí opak a jsou pro duši pravým jedem. IO11)Výchovou duševní se má u dívek vyvinout logika, vypěstovat city a ustálit pevná povaha. Podmínkou je ovšem zdraví, má-li se dojít k těmto výsledkům. Dbejme proto především o výchovu tělesnou. Přejme dívce hojně pohybu v přírodě. V ní je zdroj životní síly a radosti. Příroda má vůbec být naší vůdkyní. Člověk, který žije podle vzoru přírody, jest zajisté dobrý, neboť příroda se mu otvírá čistá, nahá, beze vší falše, opravdová. Proto, dívky, žijte opravdově, i tak, aby o vás nebylo možno říci: Žena jest jen stínem nebo od- leskem muže. Tak zbudujete štěstí nejen sobě, alei jiným. © Růša Robovská. Z POSELSTVÍ J. HARGRAVE-A NAŠIM JUNÁKŮM. .. Výchova, — jak říkáte, — jest opravdu jediná moc, která stvoří příští svět a KKK stojí s Vámi v této velké práci. Ale také zde jest bezprostřední úkol lidstva. Nesmíme pouze chtíti, nesmíme se pouze připravovati na zítřek. Jsou zde životní problémy přítomnosti a ti, kdož jdou woodcrafterskou cestou, neměli by státi stranou, Čekajíce na jinou generaci příští. Jak vidíme, jsou vždy dvě věci, které se mají vykonati: práce přítomnosti, obírající se dneškem, a práce pomalého výchovného přizpůsobení, obírající se budoucností. Přeji si s Vámi, aby se woodcraft mohl státi obrodou skautského hnutí pod vedením Černého Vlka. Nevím, jak se to může státi, ani nevím, jde-li Černý VIKk za tímto cílem. Myslím, že víte něco o našem postavení zde. KKK uvedly v život mnohé formy, práce a zájmy, které, jak se zdá, nejsou obsaženy v myšlence původních Woodcraft Indians; takže čistý woodcraft — cesta lesa, přírody a všeobecné zálesáctví — jest pouze částí naší práce. Zdá se nám, že Evropa potřebuje více než pouhou woodcrafterskou ideu, že musí se zabývati otázkami, které nejsou částí výchovy woodcrafterské, jako hospodářství, finance, časové otázky, náboženské rozdíly a formy vládní. My v Anglii nezanedbáváme čistou woodcrafterskou výchovu své práce. Táboření a život v přírodě jest stále naším pevným poutem s životem, ale začínáme se vraceti z lesů a snažíme se cítiti a pochopiti, co se musí vykonati, abychom přetvořili a vyčistili svá přeprůmyslovělá města a abychom se vy- stříhali všeobecného tříštění na chaotické jednotky, které, jak vidíme, jsou ohrožením evropského celku. Vpravdě jest to věc duševního stavu člověkova. Jest sám v sobě rozdvojen. : Jestliže naši vůdci (kteří vyrostli ve woodcrafterských hnutích) nemají býti pohlceni okolní civilisací, musí dělati více než tábořit v přírodě. Musí začít se změnou těch politických směrů, které vládnou ve státě a které tvoří reakci v celé Evropě a v celém světě. II12)Vskutku, woodcraft nemůže už dlouho zůstati v lesích jako čistě výchovná soustava; shledá, že je nucen vrátiti se z divočin, vřesovišť, vysokých hor a zalesněných srázů s jasnými myšlenkami — nebo city, buď jak buď — a pozorovati dnešní civilisaci a naléhavý zápas myšlenek, od kterých nesmíme utíkatí. K dopisu Johna Hargravea poznamenáváme: Sami cítili jsme vždy, že nelze bez rozmyslu přenášet k nám vlivy z ciziny. I my známe nebezpečí amerikanismu a dosti jsme se vždy zastavovali nad tím, že nejen Woodcraft League, ale každé výchovné hnutí se jen opatrně pouští do problémů společenských. Amerika — Nová Anglie — je Hargrave-ovi a stoupencům KKK blíž než nám, mají též tu výhodu, že literaturu Její mohou studovat bezprostředně. I rasově jsou příbuznější a instinktivně mohou vyciťovati všechno nebezpečí, do kterých by se snad dostala. Ne tak nám. Je nám třeba poznat věci zblízka. Politika, předčasně do mládeže za- nášená, má nebezpečí, kterého se úsilně varuje Seton. Ale při volnosti ame- rických škol a přístupnosti ke knihám věříme, že mládež se k tomu dostane ijinak a neztratí se: jestliže Woodcraft League přímo o těchto věcech nehovoří, nelze tím říci, že se k nim nikdy nedostane. Je přece známo, že Seton úmyslně rozlišuje hnutí od organisace. A Woodcraft není organisace, ale hnutí, které bude ještě dlouho náplní mnohých organisací bez rozdílu politického vyznání. Než my nechceme chyby Ameriky omlouvat. Sami uplatňování politiky mezi mládeží jsme zavrhli, všímáme si však s vůdci problémů, které hýbou dnešní společností. R13)MYSLÍCÍ RUKA. Sůvy si řekly, že si každá udělá zdpisník, a velmi se jim to osvědčilo. Velcí 1 mali mají jej po každé na schůzce v rukou. Je už hezky plný věcí, které si máš pamatovat, praktických návodů, receptů, značek, zvláštních znamení, adres, úkolů a nápadů. Zvláštní patentní zápisník byl ve IV. roč. V. str. 96. Která družina pošle podle toho do 14 dnů své zápis- níky, obdrží pěknou knížku. — Mimo to má mít každý svůj deníček vlastní výroby, kam si pečlivě píše osobní dojmy a zážitky, úvahy z četby knih, pozorování dvou- či čtvernohých živočichů a jejich charakteristiky. Tu se také zabývá sám | s sebou, má své číslo životnosti, které pravi- delně obnovuje, hodnotí své činy, vyrovnává se se svým svědomím. Vede a zdobí tak kro- niku nejvzácnější, kroniku svého mládí a jistě se každý přičiní, aby byl dobrým písmákem. K jaru je třeba ještě ndčrtník (i tomu, kdo má fotoaparát), a nemáte-li jej, rychle si jej pořiďte, abyste nebyli překvapení rychlým životem jara. Dej mu tuhé desky, kresli měkkou tužkou a ušij sl pouzdro z nepromokavého plátna. Máš-li již tyto troje věci, budeš nám chtít o tom napsat. Udělej si vlastní lístky a dopisní papír. Opatři si kousek linolea (koupíš lacino odřezek v obchodě), najdi ma- minčin polámaný deštník, vyjmi drát, ke konci žlábek pilníkem přiostři (žlá- bek musí zůstat), delší konec zastrč do dřevěné rukojeti a máš dlátko na jednoduché práce. Můžeš si vyřezat totém, vlastní značku, ex libris, které otiskuješ jako gumové razítko (máš-li tiskařskou barvu a váleček na přejíž- dění, dostaneš lepší otisky). Dnes přinášíme junácké ex libris, máme jich už hromádku a pěkné a původní práce otiskneme příště. Zasílejte nám tedy otisky svých linoleorytů. Kdo- se pokusí o věcí složitější, opatří si zvláštní dlátka a celou malou kolekci asi za 8 Kč (Les, Praha). Podobně lze řezat i do dřeva, dlátka jsou však zvláštní tvrdosti. Je to však práce radostná a tvůrčí. Pokuste se též o vlastní lis na tisknutí obrázků a napište nám o tom. Náš chlapec musí zvláště teď na jaře chodit s otevřenýma očima. Nesmí spěchat, ale stane, rozhlíží se a naslouchá. Co věcí k pozorování, vidění a slyšení v lese a na poli! Teď studuj hlasy ptáků a uč se je rozeznávat. Dobrým pomocníkem bude ti pěkný atlas Jandův: Naše zpěvné ptactvo. Zkus zachytit let ptáků (náčrtník!) a poznáš, že je to nová říše objevů a zá- zraků. Máš-li triedr, rozeznáš ptáky i na dálku. Právě nyní je nejlepší příle-14)Žitost, jak získat vzácná orlí pera. Na př.: Podati záznamy o životě a pozoro- vání 25 ptáků, které jsi sám poznal a venku pozoroval, nebo určiti v přírodě 35 divokých ptáků, nebo podle hlasu poznati 25 divokých ptáků atd. Jsou-li pěkné dny, nezůstávejte doma. Hledejte veselou vlastní zábavu, nekupujte si své zdánlivé osvěžení a rozptýlení za peníze. Hodně hrejte hry, musíte hrát, protože jste mladí! Není junákem, kdo nehraje a není veselý! Pamatujte, že jaro je počátkem dobrých předsevzetí. Využijte toho a utvrďte se poctivou hrou a prací tak, abyste s! svou jarní a tělesnou i duševní svěžest dovedli uchovat po celý rok! Musíte tím nakazit i ostatní. Taková nemoc je dovolena. Zdrží-li vás však nějaký pošmourný, studený den doma, sežeňte si bed- ničky, vyrobte před okna na květiny 4 truhlíčky (60 — 20 cm). Přineseš čerstvou hlínu, opatříš květiny, a budeš-li pozorný a staráš-li se o ně nejméně 4 měsíce, máš opět orlí pero. Přineste si několik druhů větviček, postavte na stejně teplé místo a pozorujte rozvíjení pupenů. Malou staničku pozorovací si uděláte z prázdných skleněných tub od vývojky neb aspirinu; jak? Upletli jste si již síť na voley-ball? Naši Pfadfindři dostali zakázku na ro stoliček a tak si vydělávají na letní tábor. Pokusili jste se i vy o něco ? Pamatu- jete na léto, tábor, sněm a výstavku? © Vůdci nezapomenou na výchovu pohlavní. Dobrého poučení ve Vatře IV., str. 89. Jánoš hovořil o této otázce na dvou večerech vůdců. ZPRÁVY O ČINNOSTI. Les má dnes 62 podílů. Prof. Rádla: „Masarykův ideál moderního hrdiny" bude brzo rozebrán. Kdo jej nemá, ještě dnes napíše. Na výstavě soudobé kultury v Brně budeme míti umístěnu malou exposici výrobků a literatury. Vatra se zdržela díky těm, kdož nezaplatili a následkem toho, že nakla- datelství, které ji slíbilo převzít do vlastní režie, odsunulo projednávání této otázky až na podzim. Vycházíme však přec, ač skromněji. Zaplaťte, prosíme, rychle a všichni, získejte aspoň I nového odběratele a agitujte osobně. Pak dostanete Vatru každý měsíc. Obálka na všechna 4 čísla bude připojena k číslu poslednímu. Propagační týden Vatřy provede každý kmen. Svolejte rodiče všech chlapců, vlivné známé, učitele a starší, podnikněte pod jejich protektorátem přednášku neb besedu. Získáte-li si veřejnost, upevníte kmen, pojistíte tábory (táb. fond) a nejlépe rozšíříte Vatru. Pište nám. Každý písmák kmene zašle zprávu o činnosti pro Vatru. Líbí sevám Vatra? Zaplaťte rychle ještě dnes předplatné a získejte ještě jednoho předplatitele. 1415)ROK NAŠÉHO TRVANIA. Je tomu už rok, čo sme si založili kmeň „„Priatefov prírody". Každý z nás iste zajasá na tie chvíle, keď sme si volili svoju cestu nového života pri jasnom plameni ohňa. Za krásného odpoludnia pobierala sa hfbka chlapcov Neresnickou dolinou pod Hurbanovu skalu. Lesy boly žlté, listy čo zváčša opřchnuté, nepočuť vtáctvo, ktoré v lete tak vesele spievalo. Je smutno a ticho. Len kedy-tedy zaveje slabý vetrík a zašuchoce listím. Neresnica už z ďaleka nás volá svojím džblnkotom kryšťálových vlniek: ,,Ó, poď, mládeži milá, polož sa na lono Matky Prírody a uč sa rozumieť jej tajom, ktoré ti podáva!"? Došli sme na svoje vyvolené snemovisko, kde sme si zhotovili svátinu, ktorů tvoril krúh kameňov, slúžiacich nám ako sedadlá, a v stredu malá hranica dreva. Mlčky sme prisadali k jasnému plápolajúcemu ohníčku, ktorý bol zapálený mojím bratom Vojtom. Tu od srdca k srdcu prehovorili sme si, čo žiada náš nový život a aký je jeho ciel. Zvolili sme si svoje kmeňové meno a náš totém. Náš symbol uzaviera 12 plameňov, zaskúpených v krůh; sú barvy červenej. . Je to naších dvanásťtero. Vo vnútru kruhu sú tri zelené vrchy, znázorňujúce prírodu našej vlasti, pripomínajů nám múdré cesty lesa. Nad nimi vychádza- júce slnko, ktoré je žlté a znázorňuje počiatky našej práce na poli junáckom. Ostatok vyplňuje modrá obloha, ktorá hovorí naše svetové heslo: „„S modrou oblohou." Svedkami nám navždy ostanú šumiaca Neresnica a usmievajúci polmesiac. S velkou nechuťou sme opúšťali svoju prvú zakládajúcu vatru, ktorá iste každému z vás tam prítomných vryla pamiatku, ktorá nikdy v nás nezhasne. Julo. OBRAZ VĚDCE. Alkibiades vypravuje v Platonově „„Hostině“ o Sokratoví: »+Co však dál vykonal muž tento statný a co podnikl jednou na vojenské vý- pravě, to stojí za to poslechnouti. Přišel totiž na nějakou myšlenku a stál v za- hloubání od rána na témě místě, a když nemohl záhadě přijít na kloub, nepovolo- val, nýbrž stál a stál, přemýšleje. A už bylo poledne a lidé to pozorovali a divíce se, jedm druhým říkali, že Sokrates od rána stojí a o něčem přemýšlí. Konečně někteří z Ionů, kdyš již večer byl, povečeřevše, protože tehdá právě léto bylo, lože svá ven vynesli a dílem v chládku spali, dílem Sokrata pozorovali, bude-li také celou noc státi. A on stál až do rána do slunce východu; pak pomodliv se k slunci, pryč odešel" Z Rádlovy „„Moderní vědy". T516)ZPRÁVY Z CIZINY. Z Ameriky. Černý Vlk (E. T. Seton) ztrávil celé minulé léto mezi Indiány ve Skalistých Horách. Začátkem tohoto roku odchází do Washingtonu a zby- rek zimy ztráví v Kalifornii. Bratr Rybář, který působí v Buenos Aires, navštívil! argentinský skautský tábor, který zařídila YMCA. Tábor má jméno republika ,„Adela" a je vy- budován zásluhou krajana Kociána. Tábor má úplnou samosprávu a je vzorně ukázněný. Chlapci funkcionáři zakládají si na svých funkcích a nesou plnou. odpovědnost za své činy. Bratru R. se mezi hochy líbilo, slíbil však zprávy 10 jiných táborech skautských. i Z Jugoslavie. Došlo nás 3. číslo časopisu „„Ogenj". Podle zpráv Crniego Risa, který studuje v Praze, konalo Združenje Slovenskih tabornikov I5. pro- since v Lublani valný sjezd, z něhož nám byl zaslán tento pozdrav: Za našeho velkého sněmu posíláme bratřím Ligy |. m., kteří mají stejné tužby a cíle s námi, junácké pozdravy, přejeme jim velkého rozvoje a mnoho nových bojovníků. Podepsáni starosta: Beli Medved a tajnik: Črni Mustang a ostatní členové náčelnictva (Vrhovnego Vodstva). Z Anglie. Velký obrázek Setonův půjčil nám Řád lesního rytířstva v Anglii (Order of Woodcraft Chivalry), který vykazuje velmi pěkné výsledky v práci mezi anglickou mládeží. Z NÁČELNICTVA. Na výstavku připravujte co nejvíce ručních výrobků, zdobené kyje a hole, luky, oštěpy, vazby knih, střevíce, škrobové papíry, knihovničky, obrázky, fota a alba, kroniky, model mostu, tábora, totémový kůl, divadlo, otisky linoleí, sbírku minerálů, větviček, ptačích hnízd, dřev, kostí, soubor kmeno- vých časopisů, kožené pochvy na nůž; sítě, rohožky, lampiony, lovcovu lampu, primitivní příbor, vypalované hrnce, modelovánky, sošky, plakáty vašich pod- niků, programy besed a sněmů, otisky stop atd. Sněm Ligy koná se letos o svatodušních svátcích 27.—28. května. Zodpo- věděli jste již hlasatele o Vatře a sněmu? O informace pište písmáku Ligy Zd. Fantlovi, Praha V., Pařížská 14. Nově hlásící se družina platí 5 Kč zápisného jednou provždy. V příspěvcích je zahrnuto již předplatné na Vatru. Všechny, kteří odebrali loňský ročník Vatry a dosud nezaplatili, důtklivě vybízíme, aby vyrovnali dluh co nejdříve. Vatru udržujeme s nejvyššími obětmi. Spoleháme se na Vaši čestnost a pořádkumilovnost. Liskem Lidové knihtiskárny A. Němec a spol. v Praze II., Hybernská 7. — Užívání novin. známek povoleno pod č. 241.769-VI-22.
