Warren, 1853/ Úvod

Předmluva

29 Předmluva

Rudá rasa Severní Ameriky rychle mizí před dalším neústupným krokem Anglosasů.

Kdysi rozsáhlé území ležící mezi mořským břehem Atlantiku a širokou Mississippi, kde se ještě před sto lety potulovaly početné kmeny divokých synů přírody, dnes tvoří jen několik - velmi málo - zbytků.

Jejich někdejší panství jsou nyní pokryta hemžícími se městy a vesnicemi "bledé tváře" a miliony šťastných svobodných lidí si nyní užívají bývalého domova těchto nešťastných a osudem poznamenaných lidí.

Těch několik málo kmenů a zbytků kmenů, které ještě existují na našich západních hranicích, si skutečně zaslouží soucit a pozornost amerického lidu.

Dlužíme jim ji jako povinnost, neboť nejsme nyní vlastníky jejich bývalého dědictví?

Nejsou snad kosti jejich předků rozesety po půdě, na níž jsou nyní postaveny naše šťastné domovy?

Rudý člověk nemá žádné mocné přátele (jakými se může pochlubit zotročený černoch), kteří by správně zastupovali jeho bídný, smutný stav, jeho četná příkoří, jeho potřeby a přání. Ve skutečnosti se hlas filantropie v jeho prospěch ozývá tak slabě, že se zdá, že o jeho existenci velká část amerického lidu téměř neví, nebo je jeho stav a charakter tak zkreslený, že se mu nepodařilo získat sympatie a pomoc, kterou si skutečně zaslouží.

Nechápeme plně povahu a charakter rudé rasy.

Angloameričané na ně tak nemilosrdně tlačili - jejich styky s nimi byly takové povahy, že se jim nepodařilo získat jejich lásku a důvěru.

Srdce rudého člověka bylo uzavřeno proti jeho bílému bratrovi.

Známe ho jen podle zevnějšku.

O jeho mravech a zvycích a o jeho náboženských právech a víře jsme soudili jen z toho, co jsme viděli.

Zbývá nám ještě zjistit, jak tyto zvláštní obřady a víra vznikly, a prozkoumat motivy a skutečný charakter těchto nenormálních lidí.

Misionáři, cestovatelé a někteří významní autoři toho o rudé rase napsali již mnoho, ale informace, které o nich byly dosud shromážděny, jsou převážně povrchní.

Získali je převážně přechodní návštěvníci mezi různými kmeny, kteří neznali jejich povahu a jazyk, a tak informace získávali pouze dočasným pozorováním - prostřednictvím nedbalých a nedokonalých tlumočníků nebo z vyprávění nespolehlivých osob.

Přes všechno, co bylo o těchto lidech od jejich objevení napsáno, je pro člověka, který tomuto tématu rozumí, oblast výzkumu stále rozsáhlá a téměř neomezená.

A za současného stavu rudé rasy není času nazbyt.

Celé kmeny denně zanikají nebo se v důsledku těsného kontaktu se zlovolným bílým obyvatelstvem natolik mění jejich charakter, že jejich historie bude navždy prázdná. Na západ od Mississippi a nad jejími prameny žije jen několik málo kmenů, které relativně stále žijí ve svém primitivním stavu - uchovávají víru, obřady, zvyky a tradice svých předků.

Mezi nimi lze zmínit Odžibvejce, kteří jsou v současnosti nejpočetnějším a nejvýznamnějším kmenem kdysi rozsáhlé alžické kmenové rodiny.

Obývají oblast Hořejšího jezera a pramenů Mississippi a obecně platí, že stále žijí způsobem svých předků.

I mezi nimi však dochází k tak rychlým změnám způsobeným těsným kontaktem s bílou rasou, že za deset let bude příliš pozdě na to, aby se tradice jejich předků zachránily před úplným zapomněním.

A dokonce i nyní lze o nich jen s velkými obtížemi získat pravdivé informace.

Jejich staří muži rychle padají do hrobů a nesou s sebou záznamy o minulých dějinách svého lidu; jsou iniciátory velkolepého obřadu náboženské víry, kterou, jak věří, udělil Velký duch svým rudým dětem, aby jim zajistil dlouhý život na zemi i život posmrtný; a v lůně těchto starců jsou uzamčeny původní příčiny a tajemství této jejich nejstarší víry.

Autor následujících řádků se narodil a celý svůj život prožil mezi Odžibveji z oblasti Horního jezera a horního toku Mississippi.

Jeho předkové z matčiny strany byli s tímto kmenem v úzkém spojení posledních sto padesát let.

Dokonale ovládá jejich jazyk a je s nimi spojen pevnými pokrevními svazky, proto vždy cítil hluboký zájem o jejich blaho a osud a považoval za svou povinnost zachránit jejich tradice před zapomněním a shromáždit o nich všechny skutečnosti, které mu umožnily výhody, jimiž disponuje.

Následující stránky jsou výsledkem části jeho bádání; informace a fakta v nich obsažená byla získána v průběhu několikaletého pátrání a bylo velmi dbáno na to, aby čtenářům nebylo předkládáno nic jiného než pravda a skutečná fakta.

V tomto svazku se autor zcela omezil na historii a popisuje hlavní události, které se Udžibvejům přihodily v posledních pěti stoletích, jak je získal z úst jejich starců a náčelníků, kteří jsou uchovateli tradic kmene.

Vzhledem k poněkud nejistému způsobu, jakým Indiáni počítají čas, se data událostí, které se jim přihodily od jejich objevení, mohou mírně lišit od těch, která nám poskytli první jezuité a cestovatelé a která současní standardní historici potvrdili jako autentická.

Vzhledem k tomu, že v divoké krajině, kde autor tuto práci sestavil, bylo obtížné získat záznamy prvních cestovatelů, neměl možnost opravit případné časové nebo datové nesrovnalosti, které se mohou vyskytnout v ústních informacích indiánů a v autentičtějších záznamech bělochů.

Následující dílo si nemůže činit nárok na to, aby bylo dobře a propracovaně napsáno, neboť nelze očekávat, že by člověk, který prožil většinu svého života mezi divokými indiány, a to i za takzvanými hranicemi civilizace, mohl ovládat pero Irvinga nebo Schoolcrafta.

Dílo si však činí nárok na pravdivost a je prvním dílem napsaným z čistě indiánských pramenů, které bylo pravděpodobně kdy předloženo veřejnosti.

Pokud by zájemci o blaho rudé rasy měli zájem na pokračování jeho práce v této široké oblasti bádání, předkládá autor tento svazek jako první z řady.

V dalším díle navrhuje představit zvyky, víru a obřady Odžibvejů, jak jsou, a uvést jejich tajné motivy a příčiny.Rovněž podává úplný výklad jejich velkého náboženského obřadu spolu se starými a posvátnými hieroglyfy, které se k němu vztahují, s jejich výkladem, ukázkami jejich náboženského nářečí, jejich společným jazykem a písněmi.

Také jejich víru ve spiritualismus neboli společenství s duchy a žonglérství, které praktikují odedávna a které se v mnohém podobá víře a učení jasnovidců a spiritistů, kteří způsobují takový rozruch uprostřed našich nejosvícenějších a nejcivilizovanějších společenství.

Ti, kdo se zajímají o indiány a snaží se prozkoumat jejich původ, najdou v těchto výkladech mnoho, co může přispět k objasnění velkého tajemství jejich minulosti.

Po těchto řádcích autor navrhuje, pokud mu vydrží jeho chatrné zdraví a bude mu zachován život, předložit sbírku jejich mytologických tradic, na nichž je založena řada jejich zvláštních představ.

Tuto knihu lze nazvat "indiánskou biblí".

Historie jejich výstředního velkého vtělení - prastrýce rudého muže -, kterého nazývají Man-abo-šo, by sama o sobě zaplnila celý svazek, který by poskytl úplnější vhled do jejich skutečné povahy, způsobu myšlení a vyjadřování než jakákoli kniha, kterou lze o nich napsat.

Zajímavé dílo by tvořil také životopis jejich hlavních náčelníků a nejvýznamnějších bojovníků.

Autor má nejen vůli, ale i všechny výhody potřebné k získání informací pro dokončení této série prací.

Zda se však bude moci tomuto tématu plně věnovat, záleží na pomoci a podpoře, které se mu dostane od veřejnosti a od těch, kteří pociťují snahu vyrvat ze zapomnění to, co se o rychle mizející rudé rase ještě dá zjistit.