Kategorie:kmen Cherokee (Zábřeh na Moravě)

CHEROKEE též Čerokí

Ve starém královském městě Zábřeh na Moravě je v květnu 1968 obnovena činnost Junáka. Br. Jaroslav Horníček – Harry zahajuje činnost skautského střediska. Jeho snahou je vytvořit chlapecký oddíl, který sám vede. Jsou vytvořeny tři družiny (Lišky, Kamzíci a Rysi), které mají své samostatné schůzky pod vedením dvojic dospělých vedoucích. Pro velký zájem o skautskou činnost dochází k rychlé přeměně družin na samostatné oddíly. Vzniká i dívčí oddíl Zlatá lilie.

My se zaměříme na družinu Lišek pod vedením Aloise Přibylky – Dlouhána a Petra Šmída – Medvěda. Dne 8. 6. 1968 mají Lišky svou první schůzku pod vedením Medvěda. Z družiny Lišek se formuje 1. chlapecký oddíl Stopaři s družinami Lišek, Medvědů a Sov (později ještě Havrani).

Koncem roku 1969 oba vedoucí odchází a oddíl tak zůstává na bedrech rádců: Jestřába, Rysa a Kiliána, pod záštitou střediskového vůdce Harryho. V roce 1970 se ujímá vedení oddílu Josef Urban – Ubi.

V roce 1971 přestává existovat organizace Junák a celé skautské středisko přechází násilně pod PO SSM. V této době jde hlavně o přežití oddílů, což se většině skautských oddílů nedaří a zanikají. V roce 1975 existuje už jen oddíl Stopaři pod vedením Ubiho. V této době začíná vycházet oddílový časopis Stopař, který mapuje i celou následující historii oddílu. Dochází i k aktivnější činnosti. Po letním táboře roku 1977 přebírá vedení Stopařů Pavel Jedelský – Kili (Soewah). Z části oddílu vzniká nový oddíl Sokoli, který vede Zdeněk Ticháček – Pasáček a Zdeněk David – Zdena (oddíl má v této době přes 50 členů).

Stopaři pod vedením Kiliho zažívají opět ohromný rozmach, jezdí na letní i zimní tábory, setkávají se s Tuscarorou a Neskenonem. Navštěvují tajně Jaroslava Foglara.

V lednu 1979 vzniká na popud sester několika Stopařů (Habas, Bobr, Punťa) oddíl Žáby, který má přímou návaznost na již zaniklý 1. dívčí junácký oddíl Zlatá Lilie (ostatně jeho první vedoucí Božena Fritschová – Bobina byla rádkyní družiny Žab).

V létě 1979 staví Stopaři poprvé na táboře týpí, tehdy ještě pouze jako doplněk tábora plného podsadových stanů. Koncem roku 1981 se Stopaři setkávají na Zimním táboře u Horních Studének s kmenem Alcatraz. Lelašikah a Kili si začínají vyměňovat zkušenosti z oddílové činnosti, což vede až k vytvoření kmene Čerokí (Cherokee).

K založení kmene Čerokí dochází 20. 3. 1982 na 1. sněmu na loučce Devětsilu. Zde jsou udělena první Orlí pera, Kili je pasován na Sagamora a Sněm řídí Lelašikah. Vznik kmene dal impuls jeho členům a novinky přilákaly i bývalé členy. Kili sepisuje ohnivecké příručky, družiny přejmenovává na clany, rádcové se stávají owachiry, prostě neskenonská Cesta je plně využita i v Zábřehu na Moravě.

Čerokíové jsou krátce po svém vzniku jedním ze zakládajících kmenů Společnosti Midewiwin a Kili je po vigiliích vysvěcen na 1. Sněmu Midewiwinu na šamana Soewaha.

V červnu 1982 se Soewah stěhuje do Prahy za svou pozdější manželkou Kaničkou (členka Meherinu) a Čerokíe nechává v rukou Milana Hanuše – Iseahwy. Téměř pravidelně si zde po roce předávají náčelnický tomahavk: Skukům, Takatoka, Ajagu a opět Iseahwa. Po táboře 1986 se novým náčelníkem stává wagamed Slavomír Václavský – Mičkinikwa (dříve Ještěr), který patřil ještě ke staré gardě Stopařů (v oddíle 1975–1980).

Mičkinikwa jako zkušený táborník a wagamed Mide¬wiwinu zavádí ve kmeni mnoho novinek a Čerokí šlape na plný plyn. Mezi staršími bojovníky se v té době začínají objevovat rukodělné indiánské výrobky a na Sněmech i táborech můžete zahlédnout bojovníka s čelenkou z per či pokrývku hlavy z kožešiny, indiánský oděv, ale hlavně korálkované ozdůbky. Korálkování dotáhli v té době Čerokíové tak daleko, že jim mohl konkurovat jen málokdo z ostatních kmenů Midewiwinu.

Na 23. Sněmu Čerokí (21. 5. 1988) navrhuje Mičkinikwa změnu názvu kmene na Shawnee (Šavani) a s tím související i změny názvů clanů. Tento úplný odklon od dosavadních tradic předznamenává pozdější krizi.

Na 29. Sněmu kmene 5. ledna 1990 se vyhrocuje situace mezi konzervativním křídlem starších členů, kteří se chtějí vrátit k činnosti před rokem 1988 a náčelníkem Mičkinikwou. Na tomto Sněmovním ohni dochází k odchodu sedmi bojovníků spolu s náčelníkem Mičkinikwou (založen kmen Šavani). Ostatní (zhruba třicet bojovníků) pod vedením Pavla Švédy – Šimpanze se vrací k původnímu názvu Čerokí a pokračují i v původních tradicích Stopařů.

V roce 1990 dochází k obnově skautského střediska a Čerokí se opět stávají 1. skautským oddílem Stopaři a hrdě se hlásí ke svým skautským tradicím.

V této stručné historii není zachycena i jedna zvláštnost. Už od založení kmene byly součástí činnosti i clany starších, které vyvíjely svoji vlastní činnost (VG, Modrá želva, Ušavan …) a pravidelně se zúčastňovaly sněmů a částečně i činnosti. Clany starších měly velký podíl na založení Moravské lakrosové ligy.

Od roku 2002 vede kmen Čerokí Miroslav Němeček –Niyačan, ale bojovníků velmi ubylo. Kmen Stopaři – Čerokí v současnosti vede svůj boj o návrat k dobám bývalé slávy, ale zatím marně.

Náčelníci Čerokí: 1. Pavel Jedelský – Soewah (1982), 2. Milan Hanuš – Iseahwa (1982–1983, 1986), 3. Tomáš Žůrek – Skukům (1983–1984), 4. Martin Linhart – Takatoka (1984––1985), 5. Petr Brzobohatý – Ajagu (1985––1986), 6. Slavomír Václavský – Mičkinikwa (1986––1989), 7. Martin Švub – Tonkahiska (1989), 8. Pavel Švéda – Šimpanz (1990), 9. Libor Giesel – Niank (1990), 10. Karel Dvořáček – Ježek (1990––1992), 11. Jan Hampl – Bobo (1992––1997), 12. Miroslav Šimák – Makatai (1997––1999), 13. Miroslav Němeček – Niyačan (1999––2001), 14. Jan Minář – Medvěd (2001––2002), 15. Miroslav Němeček – Niyačan (2002 –)

Šamani : 1. Soewah, 2. Tokeito, 3. Makatai, 4. Tonkahiska

Clany: Lišky, Pstruzi, Medvědi, Kondoři (v průběhu let ještě: Sovy, Havrani, Vydry, Sokoli, Bobři, Zelená, Káňata, Manato, Mývalové). ^[1]