Kategorie:kmen Hvězda Severu (Brno)

Prvně bych se chtěl zmínit o klubu, který nemá s Hvězdou Severu téměř nic společného a o němž už neexistují téměř žádné informace.

Někdy v roce 1993, buď těsně před hlavními prázdninami či na začátku nového školního roku, založili tři kluci Hynek, Vojta a Petr klub, kterému dali jméno Ochránci slabých a chudých podle vzoru čtvrté Bobří stopy, kterou někde sehnal Hynek. Zalíbila se jim klubovní idea a klub se začal pomalu rozrůstat. Měl vlastní kroniku, řád a spoustu věcí, které má mít správný klub. V průběhu své kratičké historie se v něm objevilo asi šest kluků včetně Vojtova bráchy, Honzy. Měl několik pořádných akcí, jako např. Meruňková schůzka a podobně. Ale jinak nikdo nevěděl, co se v takovém klubu vlastně dělá – zkoušelo se lovit bobříky, pořídit s KPZ, ale hlavní náplní byly nejrůznější hry, závody, olympiády a krátké výlety na kole po čtvrti a na blízkou planýrku, které se říkalo Pahorek či Hliniště.

Klub se rozpadl pravděpodobně v zimně z roku 1994 na rok 1995. První zimu přečkal bez činnosti, po druhé se už nevzpamatoval. Zachovala se jen kronika s několika málo zápisy a chabé vzpomínky členů.

A teď proč jsem se o tomto klubu vůbec zmiňoval. 14. dubna 1996, snad na popud staré záležitosti, zakládají tři kluci nový klub. Jmenují se Patrik, Honza a jeho mladší bratr Vojta. Na místo vedoucího je dosazen Honza a patronem klubu se stává Statečný a Udatný Tomášek (S.T.U.), historická to postava. Tak začíná První období Hvězdy Severu, i když se klub zatím nejmenuje nijak.

O těchto počátcích víme díky Honzovi, který později na nátlak mladších členů tyto dějiny sepsal jako úvod naší první kroniky. Klub zatím neměl žádný název, ale program byl poměrně bohatý. Všichni tři byli nadšeni klubovní činností a těšili se na každou novou schůzku. Konala se též jedna výprava, na které byl přítomen i S.T.U. Ten šel prý většinu cesty vepředu a značil ji šipkami. Nakonec, když už šipky zmizely, si Vojta všimnul „pohybujícího se keříku“ a tak byl patron objeven a pronásledován. Natolik mistrně kličkoval mezi stromy, že s ním nakonec byl uzavřen mír a bylo mu dovoleno dále značit cestu...

Kromě her se ale také určovali brouci i rostliny a vedly se o nich rozsáhlé diskuze. Prý to byla jedna z nejlepších výprava z počátků našeho klubu. Dokonce dostal i „výstražku“ od neznámého teroristy. Bohužel (či snad naštěstí?), i když byly písmenka velice pečlivě vystříhány z novin, byl pachatel velmi rychle objeven – kdo jiný než Honza. Na konci výpravy všichni potkali Paní se psem a Patrik si všiml, že vypadá jako Čarodějnice. Toto setkání na delší dobu poznamenalo celý klub...

Nedlouho po výpravě totiž klub dostal od Čarodějnice dopis, psaný zeleným výtažkem z rulíku zlomocného, a Čarodějnice začala celému kluku dávat nejrůznější úkoly. Dokonce se prý k všeobecnému úžasu občas objevila, kupodivu docela podobná Honzovi. Naopak k jeho překvapení se občas ukázal i jakýsi kouzelník, podobný zase na Patrika. Byly to pěkné časy, většina kluků připravovala pro ostatní dlouhodobou hru a všem se v klubu líbilo. Brzy ale o zájem něj začínal pomalu upadat (přesněji řečeno zájem o klubovní činnost jako takovou). Byl přímo úměrný tomu, jak často se zjevovali kouzelník a ježibaba.

Na jedné schůzce, 19. září 1996 se všichni věnovali sbírání kaštanů u Hadry a v Hadře (mateřská školka v Černých polích „za zubákem“ – zubařským střediskem. Název vznikl tak, že ve škole řekla paní učitelka Patrikovi: „Mateřská škola Hadra!“), na které byl přítomen jen Honza a Vojta se na schůzce objevil i Vojtův a Honzův kamarád Hynek (s Vojtou chodil také do společné třídy) a byl přijat do klubu. Nasbírali jsme spoustu kaštanů, a protože jsem neměli žádnou tašku, zavázali jsme Honzově bundě rukávy a spodek a do díry na hlavu nasypali náš poklad. Když jsme šli domů, Vojta držel jeden rukáv, Hynek druhý a všichni do jednoho zpívali, či spíše křičeli: „Pták Jelimák, Pták Jelimák!“ Poté se Hynek oddělil a ostatní potkali paní se psem, která se o nás vyjádřila památnou větou, která zněla asi takto: „To je záslužné, sbírat kakany!“ Na počest těchto událostí se nejen kaštanům začalo říkat kakany, ale byl celý klub pojmenován Pták Jelimák! a bunda, která byla kaštanonosičem, byla pojmenována taktéž Pták Jelimák. A nezapomeňme na klubovní svátek, výročí Ptáka Jelimáka 19. 9. 1996! Na jedné z pozdějších schůzek byl ovšem název klubu změněn na žádost Hynka a byl pojmenován na Vojtův návrh Hvězda Severu, kteréžto jméno vydrželo dodnes.

Touto schůzkou začalo Druhé období Hvězdy Severu, neboli podle některých zdrojů období HVHP I. (Hynek, Vojta, Honza, Patrik I.). Podle dobových pramenů prý Hynek do klubu vnesl více a nové činnosti a po nedlouhém čase vstoupil i Nikola (vzpomeňme staré úsloví „Jackson – král popu, Nikola – král pogu“). Z tohoto období se dochovaly například zápisy druhé a třetí schůzky. Ovšem i tak je zachovaných materiálů velice poskrovnu. Víme ale například, že se zvláště vyzačovalo velkou oblíbeností hry Na ducha, která byla přivedena k dokonalosti. Nikola ovšem na začátku dubna (pravděpodobně) 1997 vystoupil, čímž nastalo „podobdobí“ HVHP II. a asi po dvou měsících vystoupil i Nikolův nerozlučný kamarád Patrik a to definitivně. Patrik byl totiž zřejmě světovým rekordmanem ve vystupování z klubu. Vystoupil zhruba patnáctkrát a některá jeho „vystoupení“ trvala méně než minutu. To byl začátek Třetího období Hvězdy Severu.

Toto období, trvající zhruba dva roky, se vyznačovalo velice proměnnou úrovní naší činnosti. Byly chvíle, kdy náš program byl nabitý, ale byly i chvíle úpadku, z nichž se, hlavně k jeho konci, stával dlouhodobý problém, kdy třeba tři měsíce nebyla jediná akce. Bylo to zapříčiněno různými důvody, jedním z nichž bylo stěhování všech tří členů o prázdninách 1997. Po tomto „neštěstí“ už nebydleli vedle sebe, místa schůzek se přesunula a už to nebylo tak idylické. Ale i tak se konala spousta skvělých zapamatování hodných akcí. Například na schůzce 22. 5. je první připomínka Hyňasovy nedochvilnosti: „Nakonec jsme šli domů a Hyňas zas přišel pozdě“. Nebo schůzka, na níž jsme pozorovali veverky, dvě schůzky, na nichž jsme vymýšleli náš znak (zde je třeba připomenout malé podvůdky vůči naší tehdejší Ústavě), či památná Výprava za Světlem. Byla to výprava do Cacovic a do Obřan, na níž jsme vylezli obřanským lomem vzhůru, až jsme zpozorovali v sedajícím soumraku žlutozelené světlo. Došli jsme k němu a zjistli, že to je jakási obrovská míchačka na beton. Hned z toho pro nás bylo místo přistání mimozemšťanů. Nebo také Schůzka v Tajemném domě na podzim roku 1997.

Tohoto roku jsme se konečně také odhodlali přihlásit jako 211. klub do Bobří stopy dne 6. 4. 1998 a hned jsme začali o to pilněji navštěvovat tehdy pořádané klubovní čtvrtky a i jinak jsme se zapojili do její činnosti. Večer světel 17. 12. 1997, promítání Cesty na jihozápad 27. 2. atd. Prý jsme tehdy působili jako docela komické postavičky, zvláště pak Hyňas s Vojtou, které si všichni pletli a měli je za bratry. Ke vtipnosti našeho klubu přispívaly i naše hlášení, ve kterých jsme popisovali naše klubovní funkce vzniklé na první schůzce roku 1998 15. 1. Funkce byly: ředitel (Honza), předseda (Hyňas) a vedoucí (Vojta).

Měli jsme přesně rozdělené funkce – do bude psát hlášení, kdo bude reprezentovat klub, kdo se bude starat o kroniku, kdo o bodování… V roce 1998 byla vynalezena taktéž klubovní hra na Kulíška, podle nějakého plukovníka, který tou dobou utekl ze zajetí teroristů, a zúčastnili jsme se tábora Bobří stopy Cesta k Bobřímu jezeru. Ovšem po prázdninách již náš klub začal opět velice upadat a tentokrát, poprvé v jeho historii, to vypadalo na skutečný zánik. Během zimy a brzkého jara jsme měli jedinou klubovní akci! Věci se rozhýbaly až ke konci března. Honza se totiž seznámil díky Sharpovi z vedení Bobří stopy s Martinem, který se už delší dobu snažil založit klub. Měli jsme dvě schůzky, jestli tedy do tohoto setkaní jdeme, a, naštěstí, jsme se potkali na Uličkách 99 27. 3. Našli jsme se na Moravském náměstí díky žlutým špendlíkům v klopách kabátů a po krátké procházce přes Špilberk jsme se dostali do klubovny na Kopečné ulici. Uličky jsme hráli jako ulice Malá Pekařská, a i když jsme se neumístili nijak slavně, tato akce nás dost stmelila a přehoupla vlastně náš klub do Čtvrtého období Hvězdy Severu.

Po pár dnech se konala naše první společná schůzka, 10. 4. 1999. Condor, jaká byla Martinova přezdívka, nás zavedl do své klubovny na vršku pod lesem na ostrohu mezi Královým polem a Mokrou horou. Byla to sice jen dělnická buňka, ale nádherně vyzdobená a moc útulná.

Schůzky začaly být každý týden. Bylo to velmi šťastné období, i když se z něj nedochovaly téměř žádné záznamy. Konala se například velká akce – Výprava do pražských Stínadel a do Sluneční zátoky 17. – 18. 6. 1999. Na této akci i s KBS Albatros (Racek, Radek a Šnek, náš spřátelený klub), Dva Divoši (Čiki a Miguel), Jestřáb a od nás Condor, Hyňas, Vojta jsme založili památný klub Mondscheinova 9, jejž jsme stvrdili vhozením zapečetěné krabičky pod volný dlažební kámen ve slepé stínadelské uličce mezi kostelem Svatého Jakuba a zahradou uctívačů Ginkga (kde přesně toto místo bylo, zůstane tajemstvím zasvěcených…). V noci jsme přespali v Prokopském údolí, kam jsme se horko těžko dotrmáceli a ráno jsme pokračovali do Sluneční zátoky, kde se odehrála skvělá bojová hra. Tato akce byla účastníky vyhlášena nejlepší akcí roku – a to je co říci!

Pak se jelo na Indiánský tábor. Na něm již chyběl Honza, kterému se touto dobou přezdívalo Kytičkář či Wewoda a spolu s námi byli v družince Činkšipi čontanka (Synové lesa) i tři členové Albatrosu.

Po něm pokračovala naše plná činnost stále dál. Získali jsme díky Condorově letáku nového člena, Jirku (později Křečka), ovšem Wewoda chodil stále méně a méně, až se rozhodl z klubu vystoupit docela. Zůstali jsme tedy opět čtyři. Tento počet měl zůstat, alespoň oficiálně, pro příští tři roky, až na krátkou podzimní vsuvku, kdy k nám ještě chodil jakýsi Honza II. Spolu s jeho otcem, panem Honzou jsme plánovali přestavbu klubovny, zvláště pak opravu zatékajícího stropu... Na podzim se náš klub také poprvé zúčastnil Stínadel se bouří v Adamově, kde se zástupce Hyňas s divochem Čikim umístili na, od té doby tradičním, čtvrtém místě. Jejich heslo bylo: „Když ne první, tak aspoň čtvrtí!“

Rok 2000 znamená zvrat pro Condora i pro Hvězdu Severu… Condor se stává členem kmene Ksigudan ze Žatce, jezdí s nimi na letní i zimní tábory, plní si Orlí pera, je zasvěcen do Lesní moudrosti a obřadnictví Midewiwinu. To se samozřejmě odráží i na jeho působení ve HS – oddíl přebírá mnohé z midewiwinských tradic a stává se tábornickým woodcrafterským kmenem. Je rozdělen do klanů, táboří v týpí, má svůj Zápisník Orlích per, sněmuje apod.

Několik let táboří v Chlístově na zapůjčené louce, ale později se Condorovi daří sehnat louku na Moravě a kmen je zcela nezávislým. Vstupuje také do TOMu, který dává kmeni přece jen větší prostor než SPJF a Bobří stopa.

Momentálně kmen má plný stav a jede na plný plyn, přejme jim, ať to dlouho vydrží…^[1]

Na 100. Sněmu kmene Shawnee byl po vigiliích představen nový šaman Midewiwinu Chibiabos vysvěcený bibagedem Tuwanakhou.