Kategorie:kmen Konestoga (Praha)

Kmen Konestoga (Praha)

Původně zde bylo nadšení pro skauty u Tomáše Doubka – Robura a Ilony Válkové – Yonky (později Susquehanna). Udělali spolu velký nábor malých kluků a holek v březnu roku 1980 a 19. 3. následovala první schůzka oddílu Vlčata v Krčském lese u rybníku Labuťák. V dubnu přichází do vedení oddílu ještě Robin Renelt. V květnu se oddíl seznamuje s Milošem Marčanem – Galvanem, bývalým vůdcem 11. junáckého oddílu, který sežene pro Vlčata klubovnu a stane se oddílovým kamarádem a patronem. Takovým kamarádem je i tramp Karel Vidimský – Cimbura, který vytvořil s vedením oddílu některé nálepky a další originální kresby. Přibývají členové a oddíl je rozdělen do čtyř družin: Zelené, Modré, Hnědé a dívčí Bílé. Činnost oddílu je v mnohém podobná většině skautských oddílů, ale máme rok 1980! Robur s Yonkou a Robinem zavádějí oddílové bodování, plnění nováčkovské zkoušky, oddílové odborky, 13 bobříků, oddílový slib, stupně dovednosti atd. Díky skautskému činovníku Galvanovi se tajně v oddíle skládají i skautské sliby u Svojsíkova hrobu na Vyšehradě. Oddíl v té době funguje pod hlavičkou ČSČK, TOM a ČSOP.

Krátce po prvním letním táboře v Radíči (tábor Spících hlídek) v roce 1980 zaniká bílá družina a oddíl je jen chlapecký, Yonka vede jednu z chlapeckých družin. Do oddílu přichází další pomocníci z řad dospěláků Aleš Dostál – Žebřík a Eva Bílková – Kanička. O rok později vstupují do Hledačů Josef Bláha – Řešetlák a Tomáš Novotný – Kvaki. Družiny dostávají názvy Modrý kamzík, Zelený rys a Hnědý medvěd. Na radu Řešetláka se oddíl vzdává skautského názvu Vlčata a přejmenovává se na oddíl Hledači. Od začátku je oddíl registrován v ČSTV jako TOM 5006. Robin s Řešetlákem vytvářejí pro Hledače hymnu, která dává oddílu oprávněný pocit hrdosti. Pak následují kmenový pokřik a pokřiky družin a další tradice po skautském vzoru, které zavádí podle svých zkušeností hlavně Robin, který v podobném oddíle, vedeném Galvanem, vyrůstal.

Po čase z oddílu odchází Řešetlák, Kanička, Kvaki, Robin i Robur, ale přichází Quick (později Inmutanka) a Hans (později Akwiah). Každý z nich přináší do činnosti zase něco nového, ale základní tradice vytvořená od roku 1980 zůstává.

Pravidelnou akcí oddílu se kromě Vyzvědačů, Drakyády a Kolumbova běhu (závod na Letenských schodech), stávají zimní tábory nazývané Sibiriády. Tato drsná akce se koná každý rok od založení oddílu a trvá od vánoc do Nového roku, zpočátku s azylem ve srubech, později v týpí.

Oddíl Hledači má i svůj časopis: nejprve je to Lynx, který vydával Robur, ale po jeho odchodu po LT 1982, začíná Řešetlák vydávat Kurýra, který mapuje celou další etapu kmene a jeho vydávání vydrželo až do 90. let v Konestoze.

Oddíl postupně objevuje kouzlo indiánského táboření. Zpočátku stojí na podsadových táborech Hledačů pouze jedno týpí, ale Robur s Robinem zavádějí velmi rychle v oddíle bederky a po vzoru indiánů i některé tradice. Prvním stoupencem woodcraftu v Hledačích byl Robur, ale oddíl byl příliš vázán ještě na svou skautskou tradici. Tu se podařilo více prolomit až později. Hledači mají sice své Sněmy, ale až později začínají plnit Orlí pera a sice podle Činů Alcatrazu. Oddíl se až na podzim 1983 hlavně vlivem Lelašikaha (který se s oddílem spřátelil během své vojny), Yonky a Dana (jeden z prvních členů oddílu, později wg.Tokvikawa) orientuje stále více na indiánskou činnost a na VII. sněmu v roce 1984 se stává kmenem Konestoga (nejbojovnější z irokézských kmenů) a jeho klany se nazývají: Šedý Medvěd, Modrý Kamzík, Hnědý Rys a Černý Orel.

Rok 1984 byl pro kmen Hledači plný změn: z vojny se vrací šaman Lelašikah, a protože Alcatraz již neexistuje, začíná výrazně pomáhat Hledačům, kde je v náčelnictvu jeho budoucí manželka Yonka. Přímým působením Lelašikaha a šamana Čiksiky (v té době šaman Ishi a hlavní postava Midewiwinu) se kmen Konestoga brzy stává výrazným midewiwinským centrem v Praze. Konestoga byla v té době iniciátorem midewiwinského Zápisníku Orlích per, společných dekretů a dalších mide¬wi¬win¬ských tradic. Kmen si zvolil šamana Lelašikaha v roce 1984 za svého náčelníka (Žebřík se kvůli nemoci stává vzdáleným členem). Yonka se stává degandawidou, na první ohnivce jsou vysvěceni Hans (Akwiah) a Dan (Tokvikawa). Lelašikah se také po čase vyrovnal s temným stínem minulosti, kdy Hledači po vzájemných neshodách vyloučili Řešetláka z oddílu, a uděluje mu čestné členství kmene Konestoga.

Dva roky pauzy se na Lelašikovi podepsaly tak, že měl čas důkladně promyslet, co všechno by chtěl udělat, a nyní vše zavádí v Konestoze. Na letním táboře 1984 již celý kmen táboří v týpí, má po vzoru Neskenonu roucha a navíc ještě indiánský oděv, korálkuje se, vyrábí se věci z kůže, plní se Orlí pera a Mistrovství (vyniká hlavně bojovník Komár), zavádí se lelawetika atd. Na podzim přichází Konestoga s nápadem uskutečnit pro všechny kmeny společenství Midewiwin Velké hry a hned jej také provádí. Tradice Velkých her se udržela po celou dobu existence Midewiwinu (Indiánské hry již před nimi ovšem pořádal Neskenon a Ishi, ale teprve Konestoze se povedlo natrvalo udržet Hry v chodu).

Ve kmeni kvalit Konestogy samozřejmě vyrůstaly i silné osobnosti, které si uměly udělat svůj názor a jít za svou ideou. V roce 1985 se stává Hans wagamedem s Lesním jménem Akwiah, krátce po LT v Sádočném (tábor Bílých kamenů) odchází s částí kmene a zakládá 4. září Sihasapu, kmen zaměřený ve své činnosti na prérijní indiány. Odchod poloviny kmene se logicky odrazil na činnosti Konestogy, která rok bojuje s členskou základnou a také s volným časem náčelníka. Nakonec je nucen Lelašikah požádat šamana Soewaha z Oswega o pomoc. Soewah a náčelník Hombré souhlasí na KR 22. 1. 1986 s přechodným spojením kmenů Konestoga a Oswego, které se oficiálně uskuteční 1. února 1986.

Spojením kmenů ztrácí na dva roky Konestoga své jméno, v Oswegu zakládá šaman Lelašikah clan Cosdewa de la Brucho, kde je v podstatě náčelnictvo Konestogy, dívčí wagamed Yonka pomáhá s ohnivectvím v Tussilagu.

Na jaře 1986 přichází tento clan s další tradiční akcí – Finská stezka, které se mohou zúčastnit i další kmeny a je o fyzické zdatnosti bojovníků. Odehrává se vždy v zatopeném lomu u Hříměždic a vrcholem je skok z 10m skály, ale jen pro ty nejodvážnější. Každý si jinak mohl vybrat svou cestu. Akce se zúčastňovali i rodiče a dále pak zůstala tradiční akcí Konestogy.

V únoru 1988 obnovuje šaman Lelašikah za pomoci Marka Rosenheima – Kima (Šagoiewathy) opět kmen Konestoga. Novou klubovnu získávají tentokrát od ČSČK. Po Praze je provedeno několik úspěšných náborů, takže údaj o stavu členstva ke 4. březnu hlásá: 31 osob včetně náčelnictva. Yonka je vysvěcena na prvního dívčího šamana s Lesním jménem Susquehanna a pokouší se o vytvoření dívčího Midewiwinu, tzv. Enčarka, protože se vznikem Tussilaga už jsou v Midewiwinu 3 dívčí kmeny a vzniká dost situací v ohnivectví, které je potřeba odlišně řešit.

Počátkem roku 1989 se Lelašikah se Susquehannou stěhují do Mšena u Mělníka a obnovený kmen nechávají v rukou nového náčelníka Kima (Šagoiewathy). Letní tábor v tomto roce se koná na Moravě a vedle sebe táboří Konestoga a Sihasapa.

Kmen opět začíná šlapat, na LT 1989 šaman Čiksika natočil filmovou rekonstrukci Bitvy u Little Big Hornu. Na podzim Lelašikah za pomoci dalších lidí ve Mšeně zorganizoval pro Midewiwinské kmeny dokonce Lesní školu.

Počátkem roku 1990 vstupuje Konestoga spolu s někte¬rými dalšími kmeny do Junáka, ale činnost střediska Tecumtha začíná narážet na nepochopení a neslučitelnost indiánské činnosti s klasickou činností junáckého oddílu. Kmen tak spolu s dalšími přechází do LLM.

Na táboře ve Sloupu v roce 1990 se vrací dávní členové Hledačů – Robur a Žebřík, aby pomohli se zajištěním tábora. Vztahy mezi kmenovou radou a náčelníkem se ale zhoršují a po táboře 1992 skládá náčelník Šagoiewatha (v roce 1991 byl vysvěcen na wagameda) svou funkci a vedení kmene přebírá triumvirát.

O obnovu kmene se pokouší poslední náčelník kmene Petr Hendl – Pětka (Wanigiska), ale přestože se zpočátku zdálo, že kmen opět nabírá na síle a Pětka byl dokonce vysvěcen na wagameda s Lesním jménem Wanigiska, vše bylo pouze přechodné. S novým obdobím po revoluci se začínají rok od roku víc odrážet ve vedení kmene i časové problémy a nedostatek lidí z náborů.

Wanigiska s degandawidou Tevagionem (dříve Bobr) dělají několik úspěšných náborů v roce 1993 a navíc se meto¬dicky ujímají nově vznikajícího kmene Sacagawea v Mělníku, který vznikl díky činnosti Susquehanny, která se ujala vedení tamního skautského oddílu. Oba kmeny dokonce v roce 1993 a 1994 dělají společný tábor. Na podzim roku 1993 je Wanigiska vysvěcen na šamana a spolu se Susquehannou zavádí do Sacagawey ohnivectví.

Po táboře 1994 kmen přichází o klubovnu a Wanigiska je dlouhodobě nemocen. Po dalším nezdařilém náboru se kmen transformuje na kmen starších, rozvíjejí se kontakty s Ligou Lesní moudrosti a Wanigiska s Tevagionem se angažují ve sbližování kmenů Midewiwinu, zejména Tussilaga a Neskenonu, které mají obdobné potíže. Na několik let se obnovuje Enčarko, nyní jako sdružení (pří)pražských kmenů registrovaných v LLM. Jako kmen starších ještě pořádá tábor 1995 na Šumavě (maluje týpí, vyrábí z rohů…), ale mizí potřeba tvořit kmen. Po táboře se tak definitivně řeklo poslední „HAU“! Wanigiska i Tevagion ještě dále působí v Midewiwinu a LLM, ale již jen jako jednotlivci. Naposledy se bojovníci kmene sešli v roce 1998 na společné výpravě do míst prvních táborů do Radíče.

Wanigiska a Susquehanna jsou stále ve spojení s dále fungujícím kmenem Sacagawea, který přebral mnohé tradice Konestogy a dále jsou členy LLM. Wanigiska spolu se staršími lidmi různých kmenů pak založil kmen Drum Bun, který se orientuje na příležitostnou pomoc dalším kmenům (mimo jiné také kmeni Motolů).

Náčelníci Hledačů: 1. Tomáš Doubek – Robur (1980–1982), 2. Jan Trojánek – Hans (Akwiah) (1982–1984)

Náčelníci Konestogy: 1. Vladimír Hulín – Lelašikah (1984–1986, 1988–1989), 2. Marek Rosenheim – Šagoiewatha (1989–1992), triumvirát Petr Hendl – Wanigiska, Marek Rosenheim – Šagoiewatha a Štěpán Slezák – Monti (1992–1993), 3. Petr Hendl – Wanigiska (1993–1995)

Šamani: Lelašikah, Susquehanna a Wanigiska^[1]