Kategorie:kmen Mazaskazi Wanča (Zábřeh na Moravě)

Oddíl Zlatá lilie vznikl v roce 1968 jako dívčí skautský oddíl střediska Zábřeh. Srpnové události však s sebou přinesly i zákaz činnosti Junáka, oddíly byly rozpuštěny nebo musely přejít pod organizaci Pionýr. Zlatá lilie takto přežila jen dva roky a pak ukončila svou činnost. Nová historie 2. skautského dívčího oddílu Zlatá lilie se začala psát 28. září 1990. Oddíl tehdy vedly Digi (Jana Hamplová), Eva Jaroměřská, Andrea Obšivačová (Kuře), Anowaha (Alena Václavská) a Borůvka (Katka Kobková). V Zábřehu pracovaly 2 družiny – Ještěrky a Vlaštovky, třetí družinu – Veverky - vedla Eva v Lukavici. Zde byla brzy vytvořena i čtvrtá družina – Srnky. V této době vznikly pokřiky družin i oddílu. Od dubna 1991 začal vycházet oddílový časopis Wičaho (Hlas kmene). V Rájci se ve dnech 28. 6. – 13. 7. 1991 konal první tábor obnoveného oddílu, který dostal název Tábor pod břízami. Tábora se účastnilo 17 děvčat, ubytovány byly v podsadových stanech.

V oddílovém roce 1991–1992 se Zlatá lilie rozrostla o družinu Lišek z Leštiny, která ale těsně před táborem zanikla. Vedení se posílilo o Daisy (Janu Tempírovou). Další tábor s názvem Tábor prvních týpí byl uspořádán společně s oddílem Šavani 3. – 25. 7. ve Štítech. Jak již říká název, oddíl si poprvé vyzkoušel indiánský způsob života v týpí, jemuž již nadále zůstává věrný.

V říjnu 1992 byl na výpravě v Janoušově založen kmen Mazaskazi Wanča a konal se první sněm, který vedla Anowaha - wagamed. V roce 1992–93 ukončilo aktivní činnost hodně děvčat z vedení - Digi, Borůvka, Anowaha a Daisy. Družiny v Lukavici se rozpadly. Tábor druhých týpí se konal opět se Šavany ve Štítech 2. – 23. 7. 1993.

Po táboře zůstala Andrea na všechno sama, a tak v září 1993 odešla z vedení oddílu a zbylá děvčata po dva měsíce navštěvovala oddíl Skalniček. Příliš spokojena však s činností nebyla a jejich zájem postupně opadal. Andrea naštěstí našla další dobrou duši – Mirku Študentovou, která byla ochotná podílet se na vedení oddílu. Se šesti zbylými děvčaty začaly od listopadu oddíl znovu křísit. 20. listopadu 1993 se konal druhý sněm kmene Mazaskazi Wanča. Po náboru ve školách se podařilo obnovit dvě družinky – Ještěrky a Vlaštovky. Program oddílu pokračoval v započaté práci Anowahy – indiánštině. Na tábor do Slavoňova 2. – 17. července 1994 jela děvčata tentokrát sama a nazvala jej Tábor poslední Eviny kuchyně. Celotáborová hra byla ukončena nalezením kresleného kmenového wampumu a třetím sněmem kmene Mazaskazi Wanča.

V období 1994–95 pracovaly v oddíle 3 družiny – kromě Ještěrek (rádkyně Kapka) a Vlaštovek (rádkyně Myška) byly obnoveny i Veverky (rádkyně Tečka), které si musely znovu vytvořit pokřik. V průběhu roku se oddíl rozrostl o spoustu nových členek. Tábor na divoké řece proběhl 15. – 30. 7. 1995 v Mladkově a konal se zde 4. sněm kmene. Původně jako posila na tábor přišla nová vedoucí Tornádo (Petra Tollnerová).

Nový oddílový rok 1995-96 byl zahájen nejen Zahajovačkou, ale i velkou událostí: 16. září se v Postřelmově konala svatba Andrey a Tonyho, na níž oddíl nemohl chybět. Na podzimní výpravě byly přerozděleny družiny a Veverky se tak staly družinou starších s částečně odlišným programem. Další posila do vedení se objevila v březnu 1996 - Žany (Jana Ženatá) a Kyselina (Vlaďka Ospálková). 29. června – 14. července 1996 se uskutečnil v Albrechticích u Lanškrouna společně s oddílem Stopaři tábor, který děvčata pojmenovala jako Zamilovaný tábor na řece českých granátů . Také tento tábor ukončil sněm – 5. sněm kmene Mazaskazi Wanča.

Na začátku dalšího roku 1996-97 přibyla do oddílu spousta nováčků, Andrea a Mirka přestaly aktivně pracovat na programu oddílu a pomáhaly už jen „zpovzdálí“. Ve Vlaštovkách (rádkyně Bublina) a Ještěrkách (rádkyně Kaňka) pracuje Kyselina a Tornádo, Veverky (Myška, Kapka, Dédé) pod vedením Žany zůstávají družinou starších, začínají se podílet na programu oddílu a na letním táboře se starají o kuchyň. Tohoto tábora v Chrasticích 28. 6. – 13. 7. 1997 se zúčastnily tři oddíly – Zlatá lilie, Stopaři a chlapecký oddíl Nataka z Prahy. Velké povodně, které toho léta zasáhly skoro celou Moravu, se nevyhnuly tak zcela ani táboru, z něhož byly děti na tři dny z bezpečnostních důvodů evakuovány do blízké chaty. Vzhledem k příznivým okolnostem však tábor mohl bez problémů pokračovat. Dostal tedy název Tábor pohodové evakuace. Na tomto táboře dokončily Žany a Tornádo ohnivecký kurz a konal se 6. sněm kmene.

Po táboře již starší bývalé Veverky přešly do Tokapy a rozjel se oddílový život ve třech stejně silných družinách: Vlaštovky s rádkyní Duhovkou vedla Kapka (Zuzana Štodtová) a Dédé (Andrea Štenclová), Ještěrky (r. Kaňka) vedla Myška (Vladimíra Študentová) a Tornádo, Veverky (r. Bublina) vedla Žany. Kyselina, studující VŠ v Praze, se stala hospodářem a na programu se podílela jen málokdy. Letní tábor se konal 2. – 25. července 1998 v Nové Senince opět společně se Stopaři a Nataky a byl pojmenován jako Tábor velké rodiny.

Od nového oddílového roku 1998/99 začala pracovat znovu i družina Srnky, které se spolu s Veverkami staly družinkami nováčků. Po splnění nováčkovské zkoušky mohly dívky dle vlastního rozhodnutí zažádat o přestup do Ještěrek nebo Vlaštovek. Dne 10. října 1998 se konal 7. sněm kmene Mazaskazi Wanča, jenž vedla Wičanhpi – šaman pražského kmene Tussilago. Zde se Andrea oficiálně vzdala funkce náčelníka a předala oddílu vykorálkovaný wampum. Ve volbách byla náčelníkem zvolena Tornádo, degandawidou Myška, hospodářem Kyselina a podnáčelníky Kapka a Dédé. Žany zde ukončila svou činnost v oddíle. Na tábor jela děvčata po dlouhé době opět samostatně 8. – 24. 7. 1999 do Nové Seninky. Zde se také uskutečnil 8. sněm kmene, znovu vedený Wičanhpi, při němž byly Myška a Kapka vysvědceny na ohnivce. Tento tábor dostal název Tábor hvězdné houpačky.

Od září 1999 soutěžily mezi sebou opět tři družiny – Ještěrky (rádkyně Skřítek), Vlaštovky (rádkyně Papoušek) a Veverky (rádkyně Smíšek), Srnky zůstaly družinou nováčků a na jejich vedení se podílela Kapka, Bublina (Veronika Dajčarová) a nyní Dédé. S organizací programu občas pomáhala i Kačátko (Stanislava Ospálková). Desátý tábor oddílu byl uspořádán samostatně opět v Nové Senince ve dnech 5. – 22. 7. 2000. Počasí nám ale nepřálo a celý tábor, po který děvčata putovala z pravěku až do současnosti, propršel. Také proto jsme ho pojmenovali Byly jsme a budem.

V novém školním roce soutěžily družiny - Ještěrky (Skřítek), Vlaštovky (Papoušek) a Veverky (rádkyně Žluťásek - Kristýna Mlčochová) v celoroční hře na pomoc planetě Zemi, zatímco Srnky pod vedením Andrejky Šanovcové, která se znovu aktivně zapojila do vedení oddílu, pracovaly na nováčkovské zkoušce. Od září ve vedení oddílu pomáhá také Burák (Ondřej Spisar). Oddíl Zlatá lilie 28. září 2000 oslavil 10. výročí od obnovení své činnosti. Při této příležitosti jsme se sešli o víkendu 29. 9. – 1. 10. na Drozdovské pile, kam nás přijeli navštívit někteří rodiče, přátelé a bývalé členky. Ve dnech 15. a 16. února 2001 Tornádo s Kyselinou udělaly nábor nováčků ve druhých a třetích třídách všech zábřežských základních škol, díky němuž do oddílu přišlo 15 nových děvčat. Protože se tím družinka Srnek značně rozrostla, bylo nutné ji rozdělit. Jednu část vedla i nadále Andrea a s druhou skupinkou pracovala Tornádo. Tábor se konal v Nové Senince na tradičním tábořišti, které se ve dnech 7. – 25. 7. 2001 proměnilo na galskou vesnici obývanou Asterixem, Obelixem, bardy a druidy. Tábora se účastnilo i devět nováčků, pro které byl připraven částečně samostatný týdenní program (7. – 15. července). Zde také úspěšně dokončila Skřítek, Smíšek a Žluťásek pod vedením šamana Makataie ohnivecký kurz, na konci srpna pak byly vysvěceny na nové ohnivce kmene Mazaskazi Wanča. Jedenáctý tábor oddílu dostal název To pude! a byl zakončen 9. sněmem kmene.

V posledním srpnovém týdnu prázdnin vedení oddílu za aktivní pomoci starších děvčat přemístilo oddílové vybavení klubovny z nevyhovující příliš malé místnosti v klubovně Rudolfov 13a do větších prostor v přízemí téže budovy. Oddíl tak zahájil nový rok své činnosti již ve vhodných podmínkách, brzy se posílil o další nové tváře, takže v současné době v něm pracuje 35 dívek ve věku 7 – 17 let. Struktura oddílu se rozšířila o novou družinku Světlušek, která spolu se Srnkami zasvěcuje nováčky do oddílového života pomocí celoroční hry zahrnující základní tábornické dovednosti. Ostatní tři družinky v rámci hry nazvané Souostroví naděje pomáhají lidem, přírodě i klubovně.

V roce 2002 složila Tornádo vůdcovskou zkoušku, Myška, Bublina, Skřítek a Žluťásek, Smíšek a Beruška (Inka Stenzlová) čekatelskou zkoušku. Tábor se konal již tradičně v Nové Senince a to v termínu 29. 6. – 20. 7. 2002, který dostal název podle oblíbené „hlášky“ Osudové ňiš. Celotáborová hra byla na téma indiánských rodin, které na 10 dní unesly tři družiny mladších děvčat, aby je seznámily s indiánským životem. Tábor byl ukončen 10. sněmem, na kterém byli oddílu představeni nový ohnivci a wagamedi, kteří celý rok plnily ohnivecký kurz. Na ohnivce byly vysvěceny Růžička (Petra Kozlanská) Bambi (Helena Vávrová) Pastelka (Šárka Winigová) a Bambulka (Karla Stránělová) a oddíl se rozrostl o nové wagamedy Skřítka, Tornádo – která přijala lesní jméno Tadewi (vítr) a z Varana se stává Wačintonka (trpělivý).

Oddílový rok 2002/2003 byl celý ze starověkého Egypta. Úkolem pěti družin bylo najít cestu z labyrintu. Družiny měly tentokrát na starost 2 rádkyně takto: Ještěrky (Růžička, Bambi), Vlaštovky (Bambulka, Bagi), Veverky (Žluťásek, Kytička), Srnky (Tuleň, Pastelka), Světlušky (Beruška, Burinka – Jana Kadláčková). I tento rok se v oddíle našel někdo, kdo úspěšně složil čekatelskou zkoušku – Růžička, Bambi a Bambulka. Celoroční hra byla ukončena táborem na téma ze stejného časového období. V Údolí králů se proměnila louka u Nové Seninky a to 2. – 19. 7. 2003. Tábor dostal název Děti Nilu.

S novým školním rokem 2003/2004 se z každé družiny stal řád rytířů, který bojoval o co největší prostor na mapě pro své panství. Celkem bylo 5 rytířských řádů – Ještěrky (Růžička, Bambi a nová posila Bláža – Jana Blažičková), Veverky (Burinka), Vlaštovky (Bambulka), Srnky (Pastelka) a družina mladších Světlušek (Žluťásek, Beruška). 16. listopadu se u chaty v Písařově konal 11. sněm kmene. Tábor Středověk neskončil, středověk trvá se konal tradičně v Nové Senince 6. – 24. 7. 2004. Táboru se účastnilo 41 lidiček, proto se musely obnovit dvě družiny Lišky (Růža) a Myšky (Bláža). Tyto družiny ovšem hned po táboru hned zanikly.

V roce 2004/2005 se z každé družiny stala pirátská loď. Fungovaly čtyři družiny – Ještěrky (Růžička, Bláža) Veverky (Burinka), Vlaštovky (Pastelka) a družina nejmladších Světlušek (Žluťásek). V dubnu úspěšně složily čekatelské zkoušky Bláža, Burinka a Pastelka. Tábor se konal opět v Nové Senince, ale jelikož to byl cestovatelský tábor, tak jsme se každý den ocitli v jiném státě. Proto dostal název Letem světem. Také tento tábor byl ukončen 12. sněmem.

Oddílový rok 2005/2006 byl ve znamení indiánů. Družiny zůstaly pod stejným vedením. 28. 9. 2005 oslavil oddíl své 15. výročí. Konal se také 13. sněm, na kterém byly poprvé uděleny všechny ohnivecké stupně – Burinka se stala ohnivcem, Žluťásek wagamedem s lesním jménem Aponizi (žlutý hmyz) a poprvé má kmen i svého šamana Tadewi. Tábor se po dlouhé době konal na jiném místě a to v Albrechticích. Dostal název podle nejvýznamnějších hlášek a událostí - vvv.indiáni.cz, (vedro, voda, viróza, indiáni.cesta zaplavena). Zde se konal i 14. Sněm, na kterém proběhly volby. Novým náčelníkem byla zvolena Burinka.

Od září 2007 byl znovu obnoven oddílový časopis Wičaho. Celoroční i celotáborová hra byla na téma Harryho Pottera. Tábor se konal opět v Albrechticích a dostal název Letní škola čar a kouzel. Tábor byl ukončen 15. sněmem.

V oddílovém roce 2007/2008 fungovaly družiny Ještěrek (Liška – Ivana Křivánková), Vlaštovek (Tkanička - Veronika Žváčková) a Světlušek (Aponizi). Zúčastnily jsme se indiánských Velkých her i prezentovali svou činnost na celorepublikové akci Bambiriáda. Tábor se konal, již po třetí, poblíž Albrechtic a dostal název Mokrá olympiáda. Během tábora fungovaly družiny Vlaštovek (Tkanička), Veverek (Klíště – Jitka Fochlerová), Myšek (Rohlík – Adéla Krmelová) a poprvé i chlapecká družina Ještěrek (Liška). Již tradičně byl i tento tábor zakončen 16. sněmem kmene. Už během prázdnin jsme „museli“ odkoupit klubovnu Rudolfov 13. Jinak bychom se museli vystěhovat do náhradních prostor nabízených MěÚ Zábřeh, které však pro nás byly nevyhovující.

Další oddílový rok 2008/2009 fungovaly dvě družiny - Ještěrky (Liška) a Vlaštovky (Tkanička). Tábor se opět konal poblíž Albrechtic a dostal název Dvanáctero úkolů Ceasarových. Na tomto táboře byl vysvěcen šamanem Tuwanakhou druhý šaman kmene – Sa. Wačintonka. Sněm se na konci tábora, kvůli špatnému počasí, nekonal. Vánoční výprava se, pravděpodobně naposledy, konala na chatě ve Vernířovicích.

Hned na začátku roku 2009/2010 byly v září vysvěceni dva noví wagamedi. Sg. Burinka přijala lesní jméno Hantewin (věrná) a Sg. Růžička Wenona (nejstarší dcera). Začátkem října se konal 17. sněm, na kterém byli představeni i noví ohnivci – Sg. Liška, Sg. Tkanička a Sa. Sysel (z kmene Ksigudan). Sněm poprvé vedl šaman Wačintonka. Celoroční hra byla ve znamení hry Člověče, nezlob se!, kterou vyhráli Vlaštovky pod vedením Tkaničky. V květnu se povedlo Hatewin, Wenoně a Bláže splnit v Jablonci nad Nisou vůdcovské zkoušky, takže konečně máme zase kvalifikované vůdce. Tábor u Albrechtic dostal název poetický a výstižný název Zpocená hovada Praotce Čecha a byl zakončen 18. sněmem.

Rok 2010/2010 byl zahájen oslavami 20. výročí založení Zlaté lilie, které probíhali přes víkend na klubovně. Celkem se účastnilo necelých 50 lidí. Celoroční hra je ve znamení souboje mezi Aztéky, což jsou Ještěrky – rádcové Sg. Lentilka (Lenka Kubová) a Šídlo (Michal Žváček) a Máyi, které představuje družina Vlaštovek s rádkyněmi Sg. Žížalkou (Veronika Skočková) a Ga. Papučkou (Nina Krejčí).

Clany: Světlušky, Vlaštovky, Ještěrky, Veverky, Srnky a Lišky

Náčelníci: 1. Andrea, 2. Mirka Študentová, 3. Petra Tollnerová – Tadewi, 4. Jana Winigová – Hantewin, 5. Michal Žváček - Tokawiča, 6. Veronika Skočková - Čantepi, 7. Alena Krejčí - Šmoula

Šamani: Tadewi, Wačintonka^[1]