Kategorie:kmen Shawnee (Zábřeh na Moravě)

Kmen Shawnee (Zábřeh) též Šavani

Kmen Čerokí (Cherokee) ze Zábřehu na Moravě měl svůj Letní tábor 3. - 25. července 1987 na Drozdovské pile, pojmenovaný Tábor Horského Lva, neboť jeho průběh byl celý spojen s osobou šónijského pohlavára Tekumseha (Horský Lev byl jedním z jeho rodů a zároveň také jedním z jeho jmen). Celý tábor se četla kniha Fritze Steubena – Tekumseh a probíhala celotáborová hra na motiv této knihy.

Symbolika bojovného algongkinského kmene zapůsobí na bojovníky natolik, že klany starších bojovníků (Horský Lev) a náčelnictvo (Modrá Želva) vystupují z kmene Čerokí a za podpory ohnivců zakládají kmen Shawnee. K tomu oficiálně dochází na 23. Sněmu kmene Čerokí (21. 5. 1988) a zároveň 1. Sněmu kmene Shawnee (Šavani). Náčelník Slavomír Václavský – Mičkinikwa spolu s šamanem Tokeitem zavádí v ohnivectví i činnosti kmene mnoho novinek, za pomoci knih o šavanském náčelníkovi Tekumsehovi a příruček o indiánech. Jednou z nich je například udílení Orlích per pomocí tance „Viděl jsem“.

V kmeni se prosazuje indiánská motivace, táboření a turistika. Mnoho krásných věcí je dnes zachováno v kmenovém archivu či zdobí šavanskou klubovnu Chillicothe (Čilikot). V prosinci 1988 je vysvěcen první šavanský šaman – Mičkinikwa. Zásadní změnou je volba nového náčelníka, kterým se stává Martin Švub – Tonkahiska, ale ten je náčelníkem pouze tři měsíce a kmen vede do prosince 1989 degandawida Pavel Švéda – Šimpanz.

Na 29. Sněmu kmene 5. ledna 1990 dochází k odchodu části kmene pod vedením Pavla Švédy – Šimpanze k původní činnosti a názvu Stopaři – Čerokí. Díky aktivitě vedení je stav členstva rychle doplněn a již za tři měsíce mají Šavani 7 rodů a skoro 70 členů! Po obnově skautské organizace, kmen Shawnee se registruje na jaře jako 3. chlapecký oddíl, 4. roverský kmen a 5. smečka vlčat. Ve kmeni jsou zaregistrovány rody z Lukavice, Leštiny a Sudkova. Na letní tábor jedou Šavani do Horních Studének, ale kmen je rozdělen na tři skupiny. Každá má trochu jiný program, přizpůsobený dané věkové hranici. Společně se setkávají na závěrečném Sněmu v Brníčku, kde zasedlo v kruhu 54 hochů a dívek. V čele kmene stojí čtveřice: Zdeněk Šebesta –Wyoming, Mirek Šimák – Kecal (později Makatai), Martin Chlumecký a šaman Mičkinikwa.

V následujících letech z kmene odcházejí skupinky starších, které zakládají kmeny Horský Lev (LLM), Omaha, Wakpa-te oate, Ponka či skautský oddíl Kondoři. Kmen se stále drží v kruhu společenství Midewiwin a společným tábořením s dívčím oddílem Zlatá Lilie nasměřují tento oddíl pro indiánskou motivaci (dnes kmen Mazaskazi Wanča). Šavani pořádají mnohé velké akce pro veřejnost i ostatní oddíly, namátkou jmenujme: Šavanské výstavy, Šavanskou družinovou ligu, Indiánský lakrosse či Den otevřených dveří. Tradičními akcemi je kromě táborů a Sněmování také: Bitva u Kanawhy, srpnová aktivita na klubovně Čilikot či táborák pro rodiče. Šavani se zúčastňují úspěšně mnohých závodů (Svojsíkův závod, Memoriál Břeti Hampla) a Srazů BVÚ Ostrava. Kmen vydává od roku 1989 časopis Březová kůra (170. číslo vyšlo 2005) a týdeník Kůrovník (několik ročníků formou oběžníku). Po mnoho let byla vydávány tiskoviny v tzv. Šavanské edici a již 15 let vychází táborový časopis Okaluza (Vánek). Ve své činnosti využívají Šavani upravenou verzi Midewiwinského Zápisníku Orlích per a Mistrovství Lesní Moudrosti (poslední barevné vydání je z roku 2013).

Náčelníci: 1. Slavomír Václavský – Mičkinikwa (1988–1989), 2. Martin Švub –Tonkahiska (1989), degandawida Pavel Švéda – Šimpanz (1989–1990), 3. Slavomír Václavský – Mičkinikwa (1990–1997), degandawida Martin Šafář – Wablautanaga (1997–1998), 4. Slavomír Václavský – Mičkinikwa (1998–2003), degandawida Pavel Fornůsek – Stopař (2003–4), degandawida Petr Fornůsek – Rendy (2005– ), 5. Mičkinikwa, degandawida Tarzan, 6. Mičkinikwa, 7. Michal Kunert - Ohiyesa, 8. Mičkinikwa, degandawida Stoklasa - Kanapima, 9. Mičkinikwa, 10. Gábina Drozdová - Watoknapa (2019-

Šaman: Mičkinikwa, Tawasuta, Watoknapa

Clany: Ledňáčci, Káňata, Sovy, Králíci, Vlci, Medvědi, Horští lvi, Jeleni, Koníci, Manato (Chřestýši), Krocani, Mývalové a Modrá Želva^[1]