Kategorie:kmen Sihasapa (Praha)

Kmen Sihasapa (Praha)

Na letním táboře kmene Konestoga roku 1985 se rozhodl wg. Jan Trojánek - Akwiah vytvořit nový kmen s dakotskou symbolikou. Našel dostatek nadšených bojovníků Konestogy, kteří chtějí zkusit něco nového a zakládá 4. září kmen Sihasapa.

Kmen prosazuje dakotské tradice, názvy, výrobky, styl táboření, malebnost a obřady do praktického života kmenů (např. obřad Initi, dýmkový obřad, oblékání). Ve kmeni výrazně pomáhá bývalý šaman Neskenonu a Alcatrazu– Jiří Macek - Čiksika. Je tudíž jasné, že kmen má také ihned od svého vzniku velkou návaznost i na tradice Společenství Midewiwin, ale jeho vizionářství je přesto v mnohých ohledech nepopiratelné.

Čiksika dokonce překládá pro potřebu Sihasapy Dakotsko-český slovník a jedno z Mistrovství kmene je zaměřeno pouze na Dakoty. Sihasapa vydává svůj časopis Cacega (bubínek) a má vlastní kmenové písmo využívající prvky indiánských znaků. První letní tábor v roce 1986 se koná u Kácova. Další dva roky táboří poblíž Čestína. V roce 1989 táboří na vedlejší louce tábořiště Konestogy u Sloupu na Moravě.

Kmen dosáhl velmi brzy kvality, kterou bohužel nedokázal udržet. Po odchodu zakladatele Akwiaha je zde sice zoufalá snaha najít nástupce, ale žádný další náčelník již nedokázal zabránit postupnému úpadku slavného kmene a následnému rozpadu. O poslední pokus udržet slávu Sihasapy se snažil Victorio (Komár z dob Konestogy). Ten v té době vedl apačský kmen Chiricahua v Praze, když byl Čiksikou a Akwiahem požádán v lednu 1990 převzít vedení Sihasapy. Jelikož předtím dlouhou dobu (od dob sloučení Konestogy s Oswegem) také působil v kmeni Sihasapa, souhlasil. Z bývalých členů kmene Chiricahua vzniká klan Modrého Losa (Hehakato). Ještě se uskutečnil jeden letní tábor v roce 1990 ve Sloupu u České Lípy, ale již se markantně projevuje problém s absolutním nedostatkem mladých bojovníků. Ve kmeni v té době jsou členové ve věkovém průměru okolo patnácti let. Také se projevuje, jako i v ostatních kmenech, problém s hledáním volného času v nové porevoluční době pro organizaci kmene. Po letním táboře opouští kmen i Victorio a tím vyhasíná velká sláva dakotského kmene.

V roce 1996 jeden z wagamedů Sihasapy – Anpetuwi-ile, pomáhá při vytváření symboliky a ohnivectví kmene Ksigudan. Wagamed Anpetuwiile působí v Ksigudanu ještě dalších pět let a podařilo se mu zde zavést mnoho z tradic Sihasapy.

Náčelníci: 1. Jan Trojánek - Akwiah, 2. Filip Tesař - Mayašleča-nala, 3. Jan Zawatzky - Victorio

Šamani: Čiksika, Akwiah

Clany: Černý Orel (Wanblisapa), Bílý Bizon (Tatankaska), Rudý Jelen (Tahcaluta), Žlutý Chřestýš (Sintehlazi), Modrý Los (Hehakato)^[1]