Pokračování textu ze strany 156
Svou všestranností může uprostřed éry úzké specializace napomoci k obnově "renesančního" člověka.
Může žít a rozvíjet se mimo jakoukoli organizaci. Místo, aby jednotlivé členy posílal do různých "směrů" (organizací), může udržovat rodinu pohromadě - jak bylo Setonovým dávným, ale nenaplněným přáním.
Může být ještě tím či oným, ale to vše dnes již může poskytovat řada jiných aktivit a výchovně-duchovních směrů. Zbývá tedy dnes, v tak mnohostranném světě, woodcraftu ještě něco jedinečného? Co by ho nejen převedlo do příštího tisíciletí, ale zároveň dávalo jeho existenci oprávnění, naplňovalo ho zvláštním posláním? Věříme, že ano.
"Lidstvo dnes stojí před naléhavějším úkolem než snad kdykoliv ve svých dějinách. Až do velmi nedávna svět a příroda žili svým životem, zatímco lidstvo žilo na jejich okraji, zcela zaneprázněné svým chamtěním a svými válkami. Příroda se zdála být věčná... ale v poslední generaci se drasticky změnil vztah mezi lidstvem a přírodou. Příroda se stala ohroženým druhem. A lidstvo, které se po staletí mohlo starat jen o sebe, má dnes úkol, který nestrpí odkladu a který by se měl stát smyslem lidského života a snažení: zachránit Zemi a vyhledat způsob života, který by lidstvu umožnil udržitelné soužití s přirozeným světem.²⁾
Dvojí naději pro tento náš společný úkol dává woodcraft: – Pobytem v přírodě a jejím důkladným poznáním může dovést (zvláště mladého) člověka k uvědomění si tohoto úkolu. Může mu napomoci změnit systém hodnot, objevit přírodu jako zázračný pramen života, ke kterému nutno přistupovat s nejvyšší úctou a dělat vše pro její záchranu.
– Může pomoci prakticky formovat onen vyhlížený harmonický způsob života budoucnosti tím, že nabízí různé osvědčené zkušenosti prostého života, blízkého přírodě. Nikoli však pro chvilkové primitivní táboření, ale pro každodenní život, jehož moudrost musí být i nejvyšší moudrostí woodcraftu.
K ožehavému tématu perspektivy woodcraftu uvádíme dva hlasy z různých koutů světa jako různé variace na základní téma. Dva hlasy, které se vzájemně doplňují a přece jedno jsou. Jiné hlasy by zněly možná jinak. Cesty mohou být různé, ale měly by vést ke společnému cíli.
| ⁎ | ⁎ | ⁎ |
Ladislav RUSEK : Perspektivy woodcrafterského hnutí ve XXI. století
Dnes (psáno r. 1995), prožíváme hlubokou krizi společenskou, krizi hodnot mravních, krizi jistot filosofických i krizi jistot existenčních. Nejen, že na mnoha místech světa trvají válečné spory se vší brutalitou a krutostí, ale i v řadě dalších oblastí dochází ke zřetelnému úpadku, zhoršení, poklesu. Lze to pozorovat například v umění a literatuře, ale i v etice denodenního chování a běžných mezilidských styků. Úpadek nejrůznějších norem, kodexů i celých mravních systémů je zřetelný a jen člověk, zaslepený a zahlušený "úspěšnou" technickou civilizací a jejím stále rychlejším rozvojem, toto nevidí a nechce ani vidět.
Sobectví a ekonomický cynismus, bezohledné drancování přírody i trvající masové mučení zvířat, která jsou stále považována jen za "věc" nebo za "výrobní" statek, S nímž může..text pokračuje
