Warren, 1853/ Chapter III

Kapitola III.

Původ Odžibvejů

Poznámka na úvod • Co si myslí Odžibvejové o svém původu • Potopa světa a její příčina • Me-da-we-win – zákony víry, které jim dal Velký duch • Co znamená výraz A-nish-in-aub-ag • Do jejich původní víry se vmísilo učení starých jezuitských misionářů, proto je tak obtížné zjistit, čemu skutečně věří • Proč se nedají legendy, co vyprávěli bělochům považovat za původní • Novodobý mýtus o nerovnosti lidských ras • Důsledky, jaké může mít zpochybňování pravdivosti Bible • Rozdíly mezi americkými domorodci • Rozdíl mezi Odžibveji a Dakoty • Domněnky o jejich odlišném původu • Víra Odžibvejů ve Velkého ducha • Jejich extrémní úcta • Obětování • Vize Velkého ducha • Způsob získání strážce nebo Ducha snů • Půst a sny • Obětní slavnosti • Velký obřad Me-da-we-win • Běloši ho stále nechápou • Misionáři a spisovatelé ho zkreslují • Pravidla Me-da-we-winu • Tradice hadího kořene • Odžibvejský medicinový vak • Zvyk Černonožců, který se podobá arše a velekněžství Hebrejců. • Totemické rozdělení na rody • Jejich tradice mají určitou podobnost s biblickou historií • Protiklady Odžibvejů a Dakotů • Víra Odžibvejů v budoucí stav • Důležité skutečnosti, které z toho vyplývají

Poznámka na úvod

JSEM si plně vědom toho, že již mnoho učených a schopných spisovatelů sdělilo světu své názory na to odkud se vzali původní obyvatelé amerického kontinentu. Přesto nevíme stále nic o tom, jak se na něj dostali a jak postupovalo jejich osídlení téhle části zeměkoule, která byla po mnoho tisíc let většině lidstva obývajícího Starý kontinent zcela neznámá.

Odpovědi na tuhle otázka, jsou stále plny pochyb a nejasností. Je to kniha dosud lidským očím zavřená, neboť stále ještě nepřišel čas, kdy by Velký vládce všehomíra, který nás ve své moudrosti vede svými nevyzpytatelnými cestami, odpověděl na tyhle otázky, co mátly a matou mysli učenců civilizovaného světa: Jak se to stalo? Jak byla Amerika poprvé osídlena člověkem? A z jaké větve velké lidské rodiny pocházejí její domorodí obyvatelé?

Celý svůj stávající život jsem žil v divočině, v úzkém spojení bydliště a krve s různými skupinami kmene Odžibvejů, a to i za takzvanými západními hranicemi bílého přistěhovalectví, kde je knih málo a k těm co k dispozici jsou, se lze dostat jen s velkými obtížemi. Proto jsem nikdy neměl příležitost a možnost přečíst si názory různých významných autorů, kteří o tomhle tématu už něco psali, abych si tak mohl porovnat svůj vlastní názor, který jsem si postupně a mohu říci že zcela přirozeně, za ten čas udělal.

Tenhle názor a hlavní důvody, které vedly k jeho vzniku, teď předkládám veřejnosti, aby si jej mohla přebrat dle vlastního uvážení. Ve srovnání s obecně přijatými názory učenějších spisovatelů než jsem já, jejichž slova jsou brána jako standardní autorita, jej můžete zcela odmítnout. V takovém případě mi však zůstane alespoň pocit zadostiučinění, že dřív, než byl tenhle velký problém zcela vyřešen, jsem se i já, člověk jazykem, myšlením, přesvědčením a krví zčásti indián, s vámi podělil o svůj skromný pohled na věc.

Co si myslí Odžibvejové o svém původu

Co se týče vlastního původu, Odžibvejové žijí, oproti svým bílým bratrům, stále ještě v naprostém nevědomí, neboť nemají žádnou Bibli, která by jim řekla, že Bůh nejprve stvořil Adama, ze kterého pochází celý lidský rod. Odžibvejové sice mají svou víru a legendy předávané z generace na generaci, ale jsou tak nejasné a těžko srozumitelné, že se z nich nedá vyvodit nic, co by se blížilo nějaké jistotě.

Potopa světa a její příčina

Věří, a je to i součástí jejich legendy o dávné minulosti, že nyní žijeme na tom, co nazývají „novým světem”, protože ten starý kdysi zaplavila potopa. Ta představa je v souladu i s jinak ne zcela srozumitelnou legendou a je také součástí učení Me-da-we-winu, který je základem jejich víry, kde se používají hieroglyfy, co náš současný svět označují jako druhý. A jsou přesvědčeni, že tu potopu způsobil Velký Duch, protože ho rudý lid smrtelně urazil a rozhněval.

Me-da-we-win – zákony víry, které jim dal Velký duch

Za to, že se opět stali součástí „nového světa”, vděčí přímluvě mocné bytosti, nazývané Man-ab-o-sho, která se přičinila nejenom o jejich existenci, ale také je naučila vše potřebné k tomu aby si mohli opatřit obživu a přežít. A také jim stanovila pravidla víry, která se označují jako Me-da-we-win, aby měli k dispozici způsob jak komunikovat s Velkým duchem, aby se zas neurazil a nedal průchod řádění smrti.

Co znamená výraz A-nish-in-aub-ag

Pokud jde o jejich víru, jak byli stvořeni oni sami, nemohu uvést nic lepšího než podrobný rozbor slova kterým se sami nazývají – An-ish-in-aub-ag. Jde o výraz složený ze slov An-ish-aw (aniša), což znamená „bez příčiny” nebo též "samo od sebe" ("spontaneous"), a in-aub-a-we-se, což znamená „lidské tělo”. An-ish-in-aub-ag tedy v doslovném překladu znamená „člověk, který se zrodil sám od sebe”.

Henry R. Schoolcraft (který pravděpodobně získal nějaké základy tohoto jazyka, protože o tomto lidu toho napsal víc, než kdokoli jiný) je pro své rozsáhlé literární dílo právem považován za významnou autoritu. Přesto se dopustil nevysvětlitelného omylu, když uvedl, že tohle zcela zásadní a důležité slovo znamená: „Obyčejní lidé” (angl. "Common people").

To si lze vysvětlit jedině tak, že tenhle jazyk studoval prostřednictvím mluvčích, kteří buď v jednom, nebo druhém jazyce nebyli moc zběhlí, neboť výraz An-ish-in-aub-ag nelze žádným způsobem zkomolit tak, aby se dal alespoň částečně spojit se slovem „obyčejný” (angl. „common”).

Kdyby byl uvedl že to v překladu znamená „původní lidé” (angl. "original people"), což je podle něj výklad slova Lenni Lenape, kterým se nazývají staří Delawarové a východní algonkinské kmeny, trefil by se co do významu více. Opravdu doslovný překlad je však „člověk, který se zrodil sám od sebe” a mám za to, že člověk, který opravdu dobře rozumí oběma jazykům, které patří do téže jazykové rodiny kmenů co se nazývají těmito jmény, obě zdánlivě odlišná slova Lenni Lenape a An-ish-in-aub-ag analyzoval a správně vyslovil, tak by zjistil, že se shodují nejenom co do významu, ale i to že, se liší jen nepatrně i co do výslovnosti.

Algonkinové jsou přesvědčeni, jak naznačuje i jejich jméno, že jsou národem, který povstal sám od sebe. Nevymysleli si, tudíž žádnou historku o svém stvoření. Je to téma, které je pro ně zahaleno temnotou. Tajemství, o kterém mají jen mlhavou a zcela nejasnou představu. Představu, která je plně obsažena ve slově An-ish-in-aub-ag.

Do jejich původní víry se vmísilo učení starých jezuitských misionářů, proto je tak obtížné zjistit, čemu skutečně věří

Jejich představy o tohle tématu jsou od té doby, co se mezi nimi objevili běloši, dost chaotické. Protože s nimi záhy přišli také vytrvalí a pracovití jezuitští misionáři, kteří během francouzské nadvlády přinesli kříž a své učení až do nitra té nejodlehlejší divočiny. Vdechli do uší divokých synů pralesa novou víru a s ní i nové příběhy které si domorodci, co v mnoha případech jenom předstírají že si osvojili víru, spojují se svými vlastními surovými, mytologickými představami. Proto je velmi obtížné od nich získat informace o tom, jaká mohla být jejich původní ryzí víra, krom toho, co je zachováno pod názvem, který jsme již analyzovali.

Proč se nedají legendy, co vyprávěli bělochům považovat za původní

K tomu, abychom získali jejich skutečnou víru a mohli analyzovat příběhy, které ochotně vyprávějí, je potřeba co možná nejdůvěrnější seznámení s nimi jako s lidmi a jednotlivě s jejich starými vypravěči, také s jejich jazykem, vírou a zvyky. Jedině tak lze oddělit to indiánské, původní, od toho, co si vypůjčili nebo nasáli od bělochů. Jejich vrozená zdvořilost a ohleduplnost je často dovede tak daleko, že jen zřídka, pokud vůbec, odmítnou vyprávět příběh, když jsou o to požádáni bělochem, který by odrážel jejich představy o stvoření a původu lidstva. Tyto příběhy, přesto že si je indiánský mudrc vymyslel jen pro tuto příležitost, považují jeho bílí posluchači za jeho skutečnou víru a mnohé z nich byly zveřejněny a přijaty civilizovaným světem.

Novodobý mýtus o nerovnosti lidských ras

Někteří z jejich mudrců se nechali slyšet, že "Velký duch" ze země původně stvořil tři různé rasy lidí - bílou, černou a červenou. První rase dal knihu, která označovala moudrost, druhé motyku, která označovala otroctví a práci, třetí, rudé rase, dal luk a šíp, které označovaly stav lovce. Svým rudým dětem dal "Velký duch" velký ostrov, na němž je běloši nalezli, ale protože se dopustili nějaké velké špatnosti a rozhněvali svého Stvořitele, jsou odsouzeni zmizet před rychlým krokem a postupem moudřejší a příznivější bledé tváře. Takto, zkráceně a zhuštěně do několika slov, zní příběh s obměnami, jimiž Indiáni obecně ukájí zvědavost svých zvídavých bílých bratří. Je ovšem jasně vidět, že to nejsou jejich původní představy, neboť dokud mezi ně nepřišli běloši, nevěděli nic o existenci bílé ani černé rasy, ani o jejich charakteristických symbolech - knize a motyce.

Důsledky, jaké může mít zpochybňování pravdivosti Bible

Kdybychom přijali nové přesvědčení, které prosazují schopní a vzdělaní muži, kteří podrobně studovali biblické s fyzickými dějinami člověka, že teorie, jíž nás učí Svatá kniha a podle níž je lidstvo potomkem jednoho člověka - Adama - je mylná, a že lidský rod pochází původně z mnoha předků, rozhodně poznamenaných fyzickými rozdíly, nebylo by obtížné ihned dospět k určitým závěrům ohledně způsobu, jakým se Amerika zalidnila. Věřící mysl však nerada přijímá tvrzení, argumenty a názory lidí, kteří by chtěli jedním šmahem svrhnout širokou - vštípené v myslích osvícených lidí. lidstva prostřednictvím posvátné Boží knihy. Lidé nebudou padat slepě propadnout takové víře, a to ani s pomocí těch nejpřesvědčivějších argumentů. Odhoďte svědectví Bible, zrušte v mysli její posvátné pravdy a rázem se ocitnete v dokonalém chaosu zmatku a nevědomosti. Zničte víru, kterou si osvícená část lidstva udržovala po celé věky, a rázem se ocitnete na stejné úrovni jako nevědomý syn lesa, pokud jde o náš vlastní původ. Ve svém přirozeném stavu by měl dokonce výhodu oproti svému osvícenějšímu bratrovi, neboť své přesvědčení odvozuje z toho, co vidí z přírody a jejího díla. A protože nemá žádný jistý důkaz ani znalost o způsobu svého stvoření, jednoduše, ale násilně se stylizuje do role "spontánního člověka". Na druhé straně běloch, zbavený biblických pravd a dějin, jenž disponuje moudrostí a učeností a znalostí rozporuplných svědectví minulých věků, která k němu sestoupila v rukopisech a starověkých památkách, disponuje také znalostmi o fyzickém utváření všech lidských ras a geologickém formování Země, by stejně nebyl s to dospět k určitým závěrům; a čím hlouběji by se zakousl do jablka poznání, tím zmatenější by byla jeho mysl, pokud by se pokoušela bez pomoci Božího slova rozluštit hluboká tajemství přírody - vyřešit záhadu stvoření vesmíru, v němž je naše země zřejmě jen jako zrnko písku, a vyřešit problém své vlastní záhadné existence.

Rozdíly mezi americkými domorodci

Proto se pozastavíme, než využijeme jakoukoli zdánlivou nesrovnalost nebo rozpor v Bibli, které nám mohou umně předvést nevěřící spisovatelé, a abychom je využili k snadnějšímu prokázání nějaké oblíbené teorie, kterou můžeme dát do souvislosti s názorem, jak se Amerika poprvé zalidnila.

Předpokládejme, že lidský druh se ne pochází z jedné společné hlavy, a existence červených není již problémem ; ale věřte slovu Bible, a zůstane to záhadou, dokud si Bůh nebude přát. jinak. Do té doby se můžeme jen dohadovat a domýšlet; každý má právo vytvořit si vlastní názor. Někteří vyvozují ze spisů jiných a jiní z z osobního pozorování, a tím, že poznají příčiny. které ho vedly k vytvoření jeho názoru, se dozví, co ho k tomu vedlo. doplní obecnou masu informací, která byla získána. a postupně se shromažďuje, z níž nakonec vyplyne více bude možné vyvodit jisté závěry.

Vycházeje z toho, že teorie o původu lidského rodu, o níž nás učí Písmo svaté, je pravdivá, vyjádřím svůj skromný názor na to, z jaké větve lidského rodu pochází ten zvláštní typ původní americké rasy, který se označuje termínem Algici nebo Algonkinové a jehož početnou a významnou část tvoří kmen Odžibvejů, o němž budu pojednávat podrobněji.

Během svého dlouhého pobytu mezi Odžibveji jsem po nesčetných dotazech jejich starců nikdy nemohl z tradice ani jinak zjistit, že by věřili, že všechny kmeny rudé rasy obývající Ameriku byly kdykoli od obsazení tohoto kontinentu jedním a týmž národem, mluvili stejným jazykem a vyznávali stejnou víru a zvyky. Tradice tohoto kmene nesahají dále do minulosti než k někdejšímu soustředění či spojení různých a nyní rozptýlených kmenů patřících k algickému kmeni pod jednu hlavu.

Máme všechny důvody se domnívat, že Amerika nebyla osídlena z jednoho národa nebo kmene lidské ženy, neboť mezi jejími obyvateli existují rozdíly a protiklady stejně výrazné a plně rozvinuté, jaké lze nalézt mezi evropskými a asijskými národy - velké rozdíly v jazyce, víře a zvycích.

Rozdíl mezi Odžibveji a Dakoty

Důkladné studium rozdílů existujících mezi Odžibveji a Dakotami, kteří se bezprostředněji dostali do mého pozorování, mě plně přivedlo k přesvědčení, že nepocházejí z téhož národa Starého světa a že v Americe nikdy netvořili jeden a týž národ či kmen. Je pravda, že si ksou podobni barvou pleti a tělesnou stavbou, což lze vysvětlit tím, že žijí ve stejném podnebí a udržují si život stejnými prostředky. Také mnohé jejich zvyky jsou podobné, ale ty se přirozeně připodobnily a vnesly do nich život ve stejném stavu divokých lovců a mnohé od sebe navzájem převzali během krátkého období míru a vzájemného styku. Zde veškerá podobnost mezi oběma kmeny končí. Nemohou se lišit více než v jazyce a totemickém systému, který je u Odžibvejů důležitým a hlavním znakem, který Dakotové neznají. Velmi se liší i v náboženské víře, a pokud jejich ústní tradice sahají s jistotou až do minulosti, vyprávějí dokonce o tom, že byli smrtelnými nepřáteli, kteří proti sobě vedli krvavé a vyhlazovací války.

Domněnky o jejich odlišném původu

Vyjdeme-li z předpokladu, který byl různými významnými autory prokázán jako pravděpodobný a proveditelný, že americký kontinent byl osídlen z východních a severovýchodních břehů Asie, je velice snadné uvěřit, že se touto cestou dostal ne pouze jeden, ale i více různých asijských kmenů, což vysvětluje radikální rozdíly, které lze nalézt v jazycích těchto zemí. amerických domorodců.

Na základě těchto skutečností se autor domnívá, že zatímco původní předkové dakotské rasy mohli tvořit kmen nebo část kmene potulných synů Tartárie, jimž se v mnoha podstatných ohledech podobají, Algici mohou být potomky části deseti ztracených izraelských kmenů, jimž se rovněž v mnoha důležitých ohledech podobají.

Pouze o tomto druhém rodu mohu mluvit s jistotou. Jsem si plně vědom toho, že domněnka, kterou zde předkládám, není nová, ale vyvolala již mnoho diskusí; a přestože ji pozdější autoři prezentovali jako vyvrácenou myšlenku, nemohu se zdržet toho, abych nepředložil myšlenky na toto téma, které se postupně vloudily do mé mysli.

Boudinot a další učení spisovatelé, kteří měli k dispozici knihy a pozorování o indiánských kmenech, jež byly čas od času publikovány od jejich prvního objevení, a disponovali důvěrnou znalostí biblických dějin, propadli stejnému přesvědčení a z množství knižních informací byli schopni předložit mnoho schopných argumentů, které dokazují, že rudá rasa Ameriky je potomkem ztracených izraelských kmenů. Nikdy jsem neměl tu výhodu, že bych tyto knihy viděl nebo četl, a o jejich existenci vím pouze z doslechu a z náhodných poznámek nebo odkazů několika málo autorů, které jsem měl možnost konzultovat. Víra, kterou jsem nyní vyjádřil, ve mně nepozorovaně rostla od mládí, od chvíle, kdy jsem si poprvé mohl přečíst Bibli a porovnat s ní příběhy a legendy svých indiánských dědů, u jejichž ohňů v chatrčích jsem strávil mnoho zimních večerů a s otevřenými ústy a napjatýma ušima naslouchal jejich zajímavým a velmi přesvědčivě vyprávěným příběhům.

Po dosažení dospělosti jsem pokračoval ve svém pátrání s větší systematičností, a čím více informací jsem od nich získal - čím více jsem se seznámil s jejich neobvyklými a těžko pochopitelnými povahami - tím více jsem pronikal do jejich náboženských a tajných obřadů a víry, tím silněji na mne zapůsobilo, že jsou blízce spřízněni nebo analogičtí vyvolenému lidu božímu a že jsou buď potomky ztracených kmenů Izraelských, nebo měli v nějaké dřívější epoše úzký kontakt a styk s Hebrejci a přejali od nich jejich víru a zvyky a tradice jejich patriarchů.

Začít se podrobně rozepisovat o všech četných a nepodstatných příčinách, které mě přiměly k této myšlence, by zabralo mnoho místa, a protože se tímto tématem již tolik zabývali ti, kteří z něj učinili předmět svého života a kteří svým bádáním shromáždili mnoho potřebných informací, aby dospěli ke spravedlivějším závěrům než skromný pisatel, omezím se na uvedení několika obecných faktů, z nichž některé možná unikly pozornosti mých předchůdců na této cestě zkoumání a které nemůže získat nikdo jiný než ti, co Indiány důvěrně znají a mají jejich plnou důvěru.

Víra Odžibvejů ve Velkého ducha

Obecně platí, že většina lidí, u nichž bylo zjištěno, že žijí v divokém a neosvíceném stavu, a dokonce i celé národy žijící v částečné civilizaci, se ukázala být modloslužebníky - bez spravedlivé představy o velké první Příčině či Stvořiteli, neviditelném lidským očím a prostupujícím celým prostorem. U Odžibvejů tomu tak není; skutečnost jejich pevné víry a velké úcty ve svrchovaného Stvořitele a Pána života zaznamenali všichni, kdo s nimi byli v úzkém kontaktu od jejich prvního objevení. Je pravda, že věří v mnohost duchů, kteří prostupují celou přírodou, nicméně všichni tito duchové jsou podřízeni jedinému Velkému duchu dobra.

Tato víra je přirozená (jak jen může být), víra katolíků v jejich přímluvce svatých, kterým se v některých ohledech podobá, neboť ve stejném světle jako přímluvce mezi ním a Velkým Duchem považuje prostší rudý člověk duchy, kteří v jeho představách prostupují celé stvoření. Nikdy neutichající tuhé půsty prvních lidí, kdy ve snech hledají ducha strážce, ilustrují tuto víru nejsilněji.

Ke-che-mun-e-do (Velký duch) je jméno, které Odžibvejové používají pro bytost odpovídající našemu Bohu. Mají ještě jeden výraz, který svou silou, kondenzovaností a výrazností sotva překoná nějaké slovo v anglickém jazyce, a sice Ke-zharinune-do, což znamená soucitný, milosrdný, vládnoucí, strážný a milosrdný Duch; ve skutečnosti vyjadřuje všechny velké vlastnosti Boha Izraele. Je odvozeno od Ke-zha-wand-e-se-roin, což znamená dobročinnost, laskavost - Ke-zha-wus-so vyjadřuje strážný cit a starostlivost rodiče vůči svému potomkovi, který jej s žárlivou ostražitostí střeží před škodou ; a Šah-wau-je-gay, slitovat se, milosrdný, s Mun-e-do (duchem).

Obětování

Nic se nevyrovná úctě, s jakou Indiáni pohlížejí na tuto neviditelnou bytost. Málokdy dokonce zmiňují jeho jméno, ledaže by se objevilo při jejich Me-da-we a jiných náboženských obřadech a při obětních slavnostech; a pak je oslovení, jakkoli banální, vždy doprovázeno obětováním tabáku nebo jiného předmětu, který Indové považují za drahocenný. Nikdy nepoužívají jeho jméno nadarmo a v jejich jazyce neexistuje slovo, které by vyjadřovalo sprostou přísahu nebo se rovnalo mnoha slovům, která používají při sprostých přísahách jejich osvícenější bílí bratři. Vyprávějí se případy, kdy se lidem při téměř nadlidských půstech zjevil ve snu; v takových případech se Velký duch vždy zjevuje snícímu v podobě krásně a silně tvarovaného muže. Mezi lidmi se potvrdilo přesvědčení, že ten, kdo byl jednou obdařen tímto viděním, je předurčen dožít se vysokého věku a užívat si pohody a hojnosti.

Obětování

Všichni ostatní menší nebo strážní duchové, kterým se dvoří v se jim zjevují v podobě čtyřnožců, ptáků nebo nějakého neživého předmětu v přírodě, jako je měsíc, hvězdy nebo imaginární hromovládci ; a ani o tomto snovém duchu se nikdy nezmiňují bez oběti. Samotný sen, který se zjevil rychlejšímu, řídí do značné míry jeho další životní dráhu a nikdy o něm nevypráví, aniž by duchu snu nabídl obětní hostinu. Kosti zvířete, které obětuje, jsou pečlivě sebrány, nerozlámány, svázány dohromady a buď zavěšeny na strom, vhozeny do hluboké vody, nebo pečlivě spáleny. Jejich víra a obřady spojené s půsty a sny mají pro ně samotné velký význam, větší, než jaký obecně chápali spisovatelé, kteří se zabývali Alžíky. Tyto skutečnosti jsou zde zmíněny proto, aby se ukázala analogie se starobylými a primitivními zvyky Hebrejců - jejich vírou ve sny, znalostí a uctíváním neviditelného Boha a zvyky půstu a obětování. Mohli bychom vyjmenovat i menší zvyky, které jsou stejně podobné zvykům Hebrejců, jak je čteme v Bibli ; například nikdy neoddělené oddělování žen v prvním období menstruace, jejich válečné zvyky atd. Není však záměrem pisatele pouštět se s prolixírem na toto pole zkoumání, které bylo tak často prošlapáváno schopnými spisovateli.

Běloši ho stále nechápou

Velký obřad Me-da-we-win (nebo, jak jsme se naučili říkat, "Velká medicína") a víra, která je v něm obsažena, nejsou bělochy dosud plně pochopeny. Tento důležitý zvyk je stále zahalen tajemstvím, a to i pro mé vlastní oči, ačkoli jsem si dal záležet na tom, abych se vyptával, a využil jsem všech výhod, které mi poskytla dokonalá znalost jejich jazyka, příbuzenství s nimi, přátelství a důvěrná důvěra, a přesto upřímně přiznávám, že zatím stojím takříkajíc na prahu lóže Me-da-we. Domnívám se však, že jsem o této věci získal plnohodnotné a obecnější a pravdivější informace než kdokoli jiný, kdo o tomto tématu psal, nevyjímaje jednoho velkého a standardního autora, který k překvapení mnoha lidí, kteří Odžibvejce dobře znají, v jednom ze svých děl odvážně prohlásil, že byl pravidelně zasvěcen do tajemství tohoto obřadu a je členem Společnosti Me-da-we. Tomuto tvrzení se v indiánské zemi jistě těžko věří, a když se o něm dozvídají staří zasvěcovatelé nebo indiánští kněží, nevěřícně kroutí hlavou, že by se běloch mohl někdy po pravdě stát členem jejich lóže Me-da-we. Vstup do samotné lóže, zatímco se odehrávají obřady, byl někdy umožněn ze zdvořilosti ; ale to člověka nezasvěcuje do mys lóže, ani z něj neudělá člena lóže. společnosti.

Misionáři a spisovatelé ho zkreslují

Mezi Odžibveji jsou tajemství tohoto velkého obřadu střežena stejně posvátně jako tajemství zednářské lóže mezi bělochy. Strach z hrozící a jisté smrti, ať už jedem, nebo násilím, uzavírá ústa zasvěcenců Me-da-we, a to je silný důvod, proč je pro bělochy stále tajemstvím a proč není obecněji chápáno. Misionáři, cestovatelé a dočasní návštěvníci mezi Odžibveji, kteří byli svědky velkolepých obřadů Me-da-we, prohlásili a zveřejnili, že se skládají z hloupých a nesmyslných obřadů. Pisatel si dovoluje říci, že tito povrchní pozorovatelé se dopouštějí velkého omylu. Indián má stejné právo a může se stejnou pravdou (ale ve své naprosté nevědomosti je omluvitelnější) říci při pohledu na obřady katolické a jiných církví, že se skládají z nesmyslných a nesmyslných ceremonií. Od divokého a zdánlivě prostého syna pralesa se lze ještě mnohému naučit, a to nejvíc, co zbývá, lze vyvodit z jejich náboženské víry.

Pravidla Me-da-we-winu

V obřadu Me-da-we je obsaženo většina toho, co je u nich starobylé - písně a tradice, které se nešíří ústně, ale v hieroglyfech, přinejmenším po dlouhou řadu generací. V tomto obřadu jsou také zachovány nejčistší a nejstarší idiomy jejich jazyka, který se poněkud liší od běžného každodenního užívání. A pokud se má jazyk Odžibvejů srovnávat s ostatními jazyky, musí to být s jejich náboženským idiomem.

Zima se dozvěděl dost o náboženství Odžibvejů, aby posílil své přesvědčení o analogii s Hebrejci. Tvrdí, že obřad Me-da-we jim byl udělen Velkým duchem v době soužení a smrti na přímluvu Man-ab-osho, univerzálního strýce An-ish-in-aub-aga. Současně jim byla dána určitá pravidla, jimiž se měli řídit ve svém životě a která jsou znázorněna v hieroglyfech. Tato velká životní pravidla, která pisatel často slýchával vštěpovat zasvěcovateli Me-da-we v jejich tajných učeních svým novicům, mají silnou podobnost s deseti přikázáními, jež Všemohoucí zjevil synům Izraele uprostřed strašlivých blesků a hromů na hoře Sinaj.

Mají tradici vyprávějící o velkém moru, který náhle vyhubil mnoho lidí, když tábořili v jedné velké vesnici. Zachránil je jeden z nich, jemuž duch v podobě hada objevil jistý kořen, který dodnes nazývají Ke-na-big-wushk neboli hadí kořen. Písně a obřady této medicíny jsou ve obsaženy v písni Me-da-we. Výše uvedená okolnost se vypráví, že se stala, když "země byla nová",a s ohledem na odstup věků a jejich velkou závislost na obrazném vyjadřování se tato tradice do jisté míry podobá pohromě, která postihla syny Izraele na poušti a která byla zastavena Mojžíšovým měděným hadem (brazen serpent).

Rozdíly mezi americkými domorodci

Odžibvejský pin-jig-o-saun, neboli, jak my říkáme, "medicínský vak", obsahuje vše, co je pro něj nejposvátnější; je uchováván s velkou péčí a málokdy má místo ve společném wigwamu, ale obvykle se nechává viset pod širým nebem na stromě, kde se ho neodváží dotknout ani neznalé dítě. Její obsah se nikdy nevystavuje bez velkých obřadů. I to, jakkoli je to vzdálené, má stále jistou analogii s nádobou svatyně svatých u Hebrejců.

Rozdíly mezi americkými domorodci

Od lidí, kteří mezi nimi pobývali, jsem se dozvěděl, že kmen známý jako Černonožci, žijící nad prameny Missouri, praktikuje zvyk, který se ještě více podobá posvátné schráně a kněžství, jak se používaly v dávných dobách v Izraeli. Porovnáním částí jejich jazyka, které publikoval vytrvalý otec de Smet, a částí, které jsem se ústně dozvěděl od jiných, s jazykem Odžibvejů, jsem se přesvědčil, že Černofétové patří do stejné rodiny kmenů a že je lze označit za Algy. Jakákoli část jejich zvyků, která se dostala do našeho pozorování, může být proto vhodně zmíněna zde, aby posílila důvody, které jsme přijali ohledně jejich společného původu.

Starší a náčelníci Černonožců každé čtyři roky jmenují muže, který se stará o posvátnou dýmku, stonek dýmky, rohož a další symboly jejich náboženské víry. K jeho zvláštnímu použití je vyčleněna lóže, která obsahuje tyto symboly a předměty související s jeho úřadem. Jsou mu přiděleni čtyři koně, aby tyto věci balil z místa na místo a sledoval nepravidelný pohyb tábora. Tento funkcionář je povinen dodržovat sedm půstů a žít po dobu svého kněžství v úplném celibátu. I když má rodinu, při svém jmenování "velkým medikem" se od ní musí během svého funkčního období odloučit a veřejnost je podporuje. Všechny náboženské rady se konají v jeho lóži a spory zpravidla řeší on jako soudce. Jeho přítomnost a hlas stačí k potlačení všech domácích nepokojů a celkově má větší faktickou moc a vliv než dokonce i občanská a válečná náčelníci. Jeho tvář je vždy natřena černou barvou a nosí svůj vlasy svázané do velkého uzlu nad čelem a přes ně má tento uzel má provlečený ostrým klackem, kterým se škrábe na hlavě. na těle, kdyby měl příležitost, protože nesmí používat své zbraně. nehtů k tomuto účelu. Nikdo jiný než on nemůže nebo se neodváží manipulovat s posvátnou dýmkou a emblémy. Na konci jeho kmen mu daruje novou chýši, koně a další věci. a tak dále, aby mohl začít nový život.

Pozorovatele nemůže nenapadnout, že tento zvyk, tato zvláštní postava se svou lóží a posvátnými symboly mezi kočovnými syny prérií silně připomíná archu a velekněžství putujících Izraelitů v dávných dobách. Rád bych znovu poznamenal, že skutečnost, že se tento zvyk mezi Černonožci používá, jsem nezískal osobním pozorováním, a proto nemohu plně ručit za jeho pravdivost. Protože jsem se ji však dozvěděl od osob, které jsou nepochybně pravdivé, považoval jsem ji za hodnou toho, aby zde byla uvedena. Potvrdil mi ji v létě 1849 Paul Kane, Esq., kanadský gentleman, když se u mě ve Crow Wing na Mississippi zastavil se sirem Edwardem Poorem a dalšími na cestě do Selkirkovy osady, Oregonu a Kalifornie. Zdálo se, že je to vzdělaný a zcestovalý člověk, který během svých dřívějších cest a dlouhého působení ve Společnosti Hudsonova zálivu pobýval více či méně mezi Černonožci, a proto se dozvěděl o existenci výše uvedeného zvláštního zvyku.

Rozdíly mezi americkými domorodci

Dalším zvláštním rysem u Algiků je ten, který již byl plně rozebrán v kapitole o jejich totemickém rozdělení. Neexistuje nic, k čemu bych mohl přirovnat čistotu a přísnou shodu, s jakou se toto dělení na rody po staletí a pravděpodobně i věky udržovalo mezi Odžibveji, jako dělení Hebrejců na kmeny, pocházející z dvanácti Jákobových synů. Další zvláštností, která mi nejsilněji vytanula na mysli jako jedna z těch, které stojí za povšimnutí, a která mě vlastně poprvé přitáhla k tomuto tématu, je podobnost, která existuje mezi ústními tradicemi a příběhy z chatrčí Odžibvejů s příběhy hebrejských patriarchů ve Starém zákoně.

Vyprávějí jeden soubor tradic, které pojednávají o dobrodružstvích osmi, deseti a někdy i dvanácti bratrů. Nejmladší z těchto bratrů je v mnoha tradicích, které se o nich zmiňují, představován jako nejmoudřejší a nejmilovanější svého otce a leží pod zvláštní ochranou Velkého ducha. V jedné tradici pod jménem Wa-jeeg-e-wa-kon-ay (Rybí kožich) vysvobozuje své bratry z různých útrap, které na ně doléhají z jejich vlastní hlouposti a neposlušnosti. V jiné tradici je mu přisuzováno, že své bratry zásobuje obilím. Jméno otce se někdy uvádí jako Ge-tub-e. Podobnost mezi těmito a dalšími tradicemi a biblickými příběhy o Jákobovi a jeho dvanácti synech nemůže nepřitáhnout pozornost nikoho, kdo zná oba verše. verzí.

Tradice potopy a války mezi různými totemskými klany mají analogii s biblickými příběhy.

Abych uspokojil svou zvědavost, vykládal jsem někdy jejich starcům části biblických dějin a jejich vyjádření bylo vždy následující: "Ta kniha musí být pravdivá, protože naši předkové nám podobné příběhy vyprávěli generaci za generací, od té doby, co byla země nová." Je to sice odvážné, ale přesto pravdivé tvrzení, že kdyby byly tradice Odžibvejů sepsány popořádku a vydány v knize, jako celek by se nápadně podobaly Starému zákonu a neobsahovaly by větší nepravděpodobnosti, než jaké lze vysvětlit volným způsobem, jakým se tyto tradice udržovaly; přirozeně ztrácely na síle a pravdivosti tím, že se ústně šířily každou další generací. Odmysleme si tedy zcela myšlenku, že mezi Odžibveji a Hebrejci existuje nebo existovalo nějaké spojení, a zjistíme, že je obtížné vysvětlit všechny podobnosti, které existují mezi mnoha jejich obřady, zvyky a vírou. Přes všechno, co bylo a může být předloženo jako důkaz, že Odžibvejové pocházejí ze ztracených izraelských kmenů, nebo že s nimi alespoň kdysi měli těsné společenství, jsem si vědom, že proti tomu stojí mnoho tvrdohlavých faktů a argumentů, z nichž hlavním je pravděpodobně jejich naprostá jazyková odlišnost. Nikdy jsem nestudoval hebrejštinu, a proto jsem neměl tu výhodu, že bych se mohl naučit hebrejsky. možnost porovnávat s ním jazyk Odžibvejů, a v tomto bodě nemohu vyjádřit žádný názor.

Nelze však předpokládat, že by deset ztracených izraelských kmenů emigrovalo ze země svého zajetí v jednom celku a vydalo se přímo k východním břehům Asie, přešlo do Ameriky (nějakým způsobem, který v důsledku změn a otřesů v přírodě zanikl a je pro dnešní dobu neznámý), aby tam obnovili obřady svého náboženství, praktikovali Mojžíšovy zákony a izolováni od ostatního lidstva zachovali ve své primitivní čistotě svůj jazyk a víru.

Naopak, pokud jsou Algici skutečně potomky těchto kmenů, musí to být jen z jejich části, protože zbytky ztracených kmenů byly objeveny u Kestorů v Asii. Aby se tyto části dostaly do Ameriky, musely projít cizími a nepřátelskými kmeny lidí a během svého dlouhého putování a pobytu mezi nimi mohly převzít části jejich jazyků a zvyků a ztratit tak čistotu svých vlastních. Je přirozené předpokládat, že byli do Ameriky zahnáni a následováni nepřátelskými asijskými kmeny a že takto byli hnáni a následováni, dokud je nezastavily vlny širokého Atlantiku. To by vysvětlovalo antagonistické postavení, v němž byli oni a Dakotové poprvé objeveni a které, jak jsou nyní Alžířané tlačeni bílá rasa vrací zpět na stopu jejich dávné emigrace, se znovu obnovilo a je smrtelnější než kdykoli předtím. Vskutku se jedná o potulnou a prokletou rasu! Nyní zaujímají pozici jakoby vklíněnou mezi nezadržitelnou vlnu evropské emigrace a stále mocné kmeny Naud-o-wa-se-wug ("Podobní zmijím"), jejich zavilé a dědičné nepřátele. Zdá se, že jejich konečný zánik jako samostatného národa je nevyhnutelný, i když jejich krev může proudit dál, dokud bude lidstvo existovat.

Nemohu tyto poznámky na toto téma uzavřít (ačkoli už byly delší, než bylo původně zamýšleno), aniž bych uvedl několik slov o víře Odžibvejů v budoucí stát. Z toho lze vyvodit něco o jejich stavu v dřívějších dobách, a směru, odkud původně emigrovali.

Rozdíly mezi americkými domorodci

Když Odžibvej zemře, jeho tělo se uloží do hrobu, obvykle v sedící poloze, obrácené k západu. S pohřbeny všechny předměty potřebné k životu na cestách. Pokud je to muž, jeho zbraň, deka, kotlík, ohnivá ocel, křemen a mokasíny; pokud je to žena, její mokasíny, sekera, límec na přenášení, deku a konvici. Předpokládá se, že duše stojí ihned po smrti těla na hluboké vyšlapané cestě, která vede na západ; prvním předmětem, na který narazí, když se vydá po této cestě, je velká Oda-e-min (bobule srdce) neboli jahoda, která stojí u cesty jako obrovský kámen a z níž si na cestě nabere hrst a sní ji. Cestuje dál, dokud nedojde k hlubokému, prudkému vodnímu toku, přes který leží tolik obávaný Ko-go-gaup-o-gun neboli kutálející se a potápějící se most; jakmile se přes něj bezpečně dostane, když se poutník ohlédne, získá podobu obrovského hada, který plave, kroutí se a rozplétá své záhyby přes proud. Po čtyřech nocích táboření a každodenní cestě prérií dorazí duše do země duchů, kde najde své příbuzné, kteří se nahromadili od stvoření lidstva; všichni se radují, zpívají a tančí; žijí v krásné krajině protkané průzračnými jezery a potoky, lesy a prériemi a oplývající ovocem a zvěří do sytosti - jedním slovem, oplývající vším, po čem rudý člověk v tomto životě nejvíce touží a co nejvíce přispívá k jeho štěstí. Je to takový ráj, který si může užívat jen díky svému způsobu života na této zemi. Aniž bych se dále zabýval tímto přesvědčením, které, kdyby bylo provedeno do všech podrobností, by pod nadpisem této kapitoly zabralo mnoho zbytečného místa, uvedu nyní závěry, které z něj lze případně vyvodit.

Rozdíly mezi americkými domorodci

Odžibvejové věří, že jejich posmrtný domov leží na západě. V jejich náboženské frazeologii se cesta duší někdy nazývá Ke-wa-kun-ah, Cesta domů. Častěji se však nazývá Che-ba-kun-ah (cesta duší). Při obřadu oslovení jejich mrtvých před uložením do hrobu jsem často slyšel, jak staří muži používají slovo Ke-go-way-se-kah {jdeš domů). Tato cesta je představována jako cesta procházející většinou prérijní krajinou.

Rozdíly mezi americkými domorodci

Není z těchto představ pravděpodobné, že Odžibvejové před dávnými věky sídlili na západě a obývali zemi " oplývající mlékem a strdím" - zemi, která oplývala vším, co přispívalo k jejich radosti a štěstí, a na kterou se ohlíželi, jako se unavený poutník na hořící poušti ohlíží na krásnou oázu, kterou kdysi prošel, nebo jako se osamělý poutník ohlíží na někdejší šťastný domov svého dětství? Nemohli být násilně vyhnáni z této bývalé země mocnějšími národy - nebyli zatlačeni na východ a ještě dál na východ od Asie do Ameriky a po celé její rozloze zadrženi vlnami Atlantského oceánu ? A jako ustupující vlna se obrátili na západ ke své bývalé zemi, v posledních čtyřech stoletích vytlačeni zpět evropskými objevy a přistěhovalectvím.

Vzhledem k jejich způsobu ústního předávání tradic z otce na syna je přirozené předpokládat, že jejich současná víra v západní směřování duše má původ ve výše uvedeném období jejich dávné historie. A tradice o kdysi šťastném domově a zemi, která se nedokonale přenášela do naší doby po dlouhé generace, nakonec splynula v prostou a přirozenou víru v budoucí stát, která důkladně prostupuje indiánskou mysl a do jisté míry řídí jeho jednání v životě a umožňuje mu emotivně se dívat na blížící se smrt.

S touto vírou jsou spojeny tradice, které názorně ilustrují námi vyslovené domněnky.

Rozdíly mezi americkými domorodci

Na závěr ještě jednou podotýkám, že ačkoli jsem si plně vědom toho, že téma a tolik diskutovaná otázka původu amerických indiánů je daleko za hranicí mého chápání a omezených znalostí, přesto jsem považoval za povinnost seznámit vás s fakty obsaženými v této kapitole a s myšlenkami, jakkoli strohými a rozpornými s přijatými názory učenějších autorů. Nabízím je za to, jakou mají cenu, a pokud budou někdy použity k objasnění této záhady moudrými lidmi, kteří ji učiní předmětem studia a výzkumu, bude cíl jejich zveřejnění uspokojivě naplněn. Analogie, které byly zaznamenány jako existující mezi hebrejskými a alžbětinskými kmeny, nezapůsobily na mou individuální pozornost; jiní, s nimiž jsem se radil, žijící stejně izolovaně mezi Odžibvejci jako já, udržující s nimi každodenní kontakt, mluvící jejich jazykem, slyšící jejich legendy a příběhy z domků a zároveň čtenáři Bible, propadli stejnému přesvědčení, a tato prostá skutečnost je sama o sobě plně hodna pozornosti.