Warren, 1853/ Chapter VI

Kapitola VI.

Odchod Odžibvejů z ostrova La Pointe

Příčina náhlého odchodu, podle Odžibvejů • Podezřelé otravy a hostiny z lidského masa o kterých vyprávěli staří míšenci a obchodníci • Vesnici opanoval strach a její obyvatelé se dostali do područí zlého šamana • Příběh o starci, který bděl u hrobu svého obětovaného dítěte • Odžibvejové propadají panice a opouští ostrov • Ostrov byl opuštěn, dokud na něm nebyla postavena obchodní stanice mého děda • Co mi vyprávěla matka

Příčina náhlého odchodu, podle Odžibvejů

Rozsáhlé sídliště na ostrově La Pointe obývali Odžibvejové po tři generace, tedy zhruba sto dvacet let. Ale na konci tohoto období se dostáváme k temné kapitole jejich historie, o které jejich staří muži, od kterých jsem získával informace o nejstarší historii tohoto kmene, jen neradi hovořili.

Nechtělo se jim vysvětlovat, proč tak náhle opustili bezpečí velké osady na ostrově. Jako by ze dne na den odešli a při tom se rozdělili do menších skupin, které se pak usadily na přilehlých březích Velkého jezera. Hodně rodin se dokonce vrátilo zpět po stopách jejich dřívějšího stěhování, aby se opět usídlilo v tou dobou již téměř zcela opuštěných vesnicích We-qua-dong (Ance-ke-we-naw) a Bo-we-ting (Sault Ste. Marie)

Podle toho co řekli, to byl jen bezprostřední důsledek prvních kontaktů s bělochy, od kterých získali prostřednictvím soukmenovců z východu, co se dostali ke zboží „bílých duchů” jako první, také několik palných zbraní. Díky nim se stali Odžibvejové postrachem svých starých nepřátel, Dakotů a Foxů, které postupně vytlačili z okolí jezerního břehu dál do vnitrozemí, směrem k Mississippi.

A s nimi zmizely i obavy z jejich válečníků. Odžibvejové se tak mohli odvážit opustit bezpečí ostrova La Pointe, a postavit chaty na březích zálivu Shaga-waum-ik-ong aniž by jim hrozilo nečekané přepadení a poměrně beztrestně lovit větší zvěř, které byla všude hojnost, neboť s těmito kmeny odešli i jejich lovci.

Podezřelé otravy a hostiny z lidského masa o kterých vyprávěli staří míšenci a obchodníci

Ovšem to co vyprávěli jiní, vypovídá mnohem přesvědčivěji o tom, proč byl odchod Odžibvejů z ostrova na kterém měli své bezpečné útočiště, tak náhlý a úplný.

Podle toho co říkali, se během posledních let existence osady ostrově usadil mezi nimi zlý duch. A s ním i zlé praktiky – a zcela běžné se tehdy staly hrůzné hostiny, při kterých se pojídalo lidské maso.

Byl za nimi šaman, který znal ty nejrafinovanější jedy a sebemenší záminka mu byla dobrá k tomu, aby jimi vyhlédnutou oběť usmrtil. V noci pak, poté co bylo tělo zavražděné oběti pohřbeno, přišel k hrobu, tělo vykopal, odnesl do své chaty a tam uspořádal za půlnoční tmy hostinu pro zvané. A když se někdo z pozvaných hostů dozvěděl o tom co má jíst a odmítl, měl jisté, že bude sám příští obětí svého hostitele.

Vypráví se, že se jeho obětí stávaly zejména mladé ženy, které odmítly přijmout jeho zvrácené nabídky. A když je pak usmrtil jedem a jejich tělo bylo pohřbeno, museli s jejím vrahem na jejím těle hodovat jejich příbuzní.

Vesnici opanoval strach a její obyvatelé se dostali do područí zlého šamana

Touha obávaného šamana po lidském mase byla nakonec tak silná, že začal po rodičích žádat, aby mu dobrovolně obětovali své děti. Nikdo z nich se neodvážil vzepřít. Vypráví se celá řada otřesných příběhů, které se odehrály v tomhle strašlivém období, které potvrzují výše uvedené tvrzení. Ale jsou tak děsivé, drastické a zvrácené, že autor nepovažoval za vhodné je zde vylíčit. Odžibvejové tehdy byli zcela do područí zvrhlého šamana, kterému uvěřili, že je nezranitelný a nesmrtelný.

Příběh o starci, který bděl u hrobu svého obětovaného dítěte

Ale jedné noci tu jeho nesmrtelnost prověřil rodič, jehož milované a jediné dítě padlo za oběť neukojitelné touze po lidském mase onoho traviče. V noci, poté co své dítě pohřbil, se vrátil vyzbrojen lukem a šípem, aby u jeho hrobu hlídal jeho tělo. A o půlnoci spatřil, jak se k hrobu blíží něco, co z dálky vypadalo jako černý medvěd a začíná do něj hrabat.

Odžibvejové věřili, že se šamani umí proměnit do podoby zvířat. Odhodlaný otec však překonal svůj strach ze šamanovy pomsty, vypustil do medvědího těla ostrý ozubený šíp a pak utekl do svého vigvamu, aniž by se přesvědčil o tom jaké zanechal jeho šíp následky.

Takže až příštího rána bylo na hrobě dítěte, muže který ho musel obětovat, nalezeno mrtvé tělo nejzlomyslnějšího a nejstrašnějšího traviče, oděné v medvědí kůži zbrocené jeho krví.

Údajně bylo takových šamanů více. Takže nevíme, zda byly tyto zlé praktiky v onom konkrétním období způsobeny krajní nouzí, způsobenou neúrodou, nebo tím, že zde zcela obklíčeni svými nepřáteli a nemohli lovit zvěř na pobřeží. Každopádně pisatel není schopen nic takové říct, ačkoli by to velmi rád uvedl jako polehčující okolnost pro tak hrůzný zvyk, o jakém byl nucen vyprávět, protože je součástí historie kmene o kterém píše.

Odžibvejové propadají panice a opouští ostrov

Vypráví se, že tyto zlé praktiky byly prováděny v takové míře, že Che-bi-ug neboli „duše obětí” byly slyšet, jak po nocích obcházejí kolem vesnice, pláčou a naříkají. Obyvatelé z toho dostali panický strach a následkem toho došlo k všeobecnému a úplnému opuštění jejich ostrova, takže jejich vesnice i pole zůstaly zcela opuštěné a postupně zarůstaly stromy a křovinami, aniž by po nich zůstala nějaká stopa. Těžko říct, do jaké míry ten noční pláč mrtvých duší, který vyvolal náhlý strach a paniku, byl záležitostí z představ zlých obyvatel, nebo zda to byl nářek zoufalých rodičů oplakávajících milované děti, které se staly obětí. Jisté je, že Odžibvejové od té doby považovali ostrov za strašidelný a nikdy na něm nepobývali, dokud na něm první staří francouzští obchodníci neumístili a nepostavili svou obchodní stanici.

Ostrov byl opuštěn, dokud na něm nebyla postavena obchodní stanice mého děda

Žádný indián se neodvážil zůstat na ostrově sám přes noc, ze strachu před Che-bi-ugy dokud se na ostrově neusadil můj dědeček z matčiny strany, Michel Cadotte, který tam před sedmdesáti lety postavil svou obchodní stanici.

Je ovšem na místě konstatovat, že v té době byl jejich strach umocněn krvavou tragédií, ke které došlo mezi prvními francouzskými obchodníky, kteří co se na ostrově usadili, jak bude vylíčeno okus dál.

V době, kdy se ctihodný pan Cadotte usadil na místě starobylého města Odžibvejů již byla půda, na které dřív stály jejich wigwamy a kde se vlnila jejich kukuřičná pole, zarostlá poměrně mladým stromovým porostem, ale na jednom místě byly stále ještě vidět pařezy od indiány pokácených borovic.

Již jsem uvedl, že staří lidé nebyli moc sdílní, pokud šlo o vzpomínky na špatné praktiky jejich předků, které jsem zmínil v této kapitole. Ale když už na to přišla řeč, nepopírali, že je na těchto pověstech, které jsem se dozvěděl z úst starých míšenců a obchodníků, kus pravdy. Neboť oni sami o nich slyšeli před mnoha lety od starých mužů a žen, jejichž rodiče byli za onoho obdobé aktéry krvavých scén a hostin.

Co mi vyprávěla matka

Sám si živě vzpomínám, jak jsem v dětství, které jsem trávil v místech kde se to vše odehrálo, žadonil po své matce, aby mi vyprávěla příběhy z onoho období, při kterých mi vstávaly vlasy hrůzou na hlavě. Matce, která se snažila krotit mou zvědavost, o nich vyprávěla stařena, která tehdy ještě žila. A byla považována za nejméně stodvacetiletou, protože vyprávěla o událostech, které se staly před sto lety, když byla sama mladou ženou.