Pokračování textu ze strany 30
… ještě jsou pravým tabu. Na příklad pud zasvěcovati nováčka. To není jen lidský zvyk; to jest všude ve světě, kde jest nějaká společenská skupina zvířat. Nová slepice na dvoře, nový kůň na pastvě nebo nový pes ve smečce jsou ostatními přijímáni, to jest, jsou štváni, druzí dorážejí na ně a často je ztýrají. dokud jejich schopnosti a síly nejsou změřeny a dokud ostatní nevědí, s kým se mohou měřit a jak se oni dovedou měřit s nimi. To znamená, že sociální jejich řád jest stanoven. Pud ten jest všeobecný. Jest to skutečný instinkt zasvěcování.
Když jsem prvně si toho povšiml a nemohl toho opomenouti, řekl jsem:
»Dobrá; má-li tomu tak býti, necháme to tak, ale beru za to zodpovědnost. Udělám to předpisem a veřejně; vhodné autority předpíší zkoušky zasvěcovací a použijí jich.« Nyní máme dvanáct požadavků, které všechny směřují k tomu, aby čekateli a jeho soudruhům daly záruku o něm, míru jeho vytrvalosti.
Dovolte mně vysvětliti to vypravováním. V mém táboru byly dvě nebo tři skupiny, někteří Chlapci Skauti (Boys Scouts), někteří Zálesáci. Nejmladší z dvanácti, jenž měl pyšnou přezdívku Jestřába, přišel k nám a žádal najednou o plné členství v Zálesáckém kmeni. Řekl jsem:
»Vstupuješ-li do Zálesáctví, budeš se muset podrobiti zasvěcování; vstoupíš-li mezi Chlapce Skauty, nebudeš toho dělat. Nuže, co říkáš?«
»Chci býti zasvěcen,« odpověděl nadšeně. ..text pokračuje
