Pokračování textu ze strany 41
divochy«. Kipling je přečetl a poznamenal: »Jest to příliš poučné.« — »Však jsem svou povídku ještě nedokončil,« povídá Seton. »Napište tedy ještě jednu.« Tehdy napsal Seton »Rolfa zálesáka«, ale ani pak nebylo jeho poselství úplné. Konečně uveřejnil »Dictionary of Woodcraft« (Slovník vudkraftu), pak i »Birch Bark Roll« (Svitek březové kůry). O všechna tato díla je dnes velký zájem. »Svitek« již vyšel v 21 vydáních.
Roku 1901 nabízel Seton článek o této myšlence »Dámskému domácímu deníku«. Byl uveřejněn roku 1902 (Ladies Home Journal, vol. XIX, May). Nazval jej »Vudkrafterští Indiáni« a použil tam indiánských názvů pro své hodnostáře a skupiny.
Myšlenka se ujala a rozšířila. Roku 1904 přijel Seton do Anglie, aby ji tam zavedl — a měl úspěch. Roku 1905 snažil se získati pomoc lorda Robertse, věda dobře, co pro anglické hochy udělal. Tento pravil: »Proč nenavážete styky s Baden-Powellem, jest náčelníkem zpravodajské služby (Chief Scout of the Army) a bude se jistě snažiti, aby vám pomohl.« Roku 1906 poslal tudíž Seton panu Baden-Powellovi výtisk »Svitku« neboli příručku vudkraftu, VI. vydání. Bylo to vydání, kterého použil při zakládání skautingu. Baden-Powell v »Scouting for Boys« (1908) píše: »Děkuji těm, kteří svými laskavými náměty pomohli tolik ve vykonávání tohoto díla, a panu E. Th. Setonovi, jehož »Svitku březové kůry« vděčím za některé cenné pokyny a hry.« Pravdou však je, že zákony z části, činnost prakticky téměř celá byla převzata skauty. Jádro vudkrafterské myšlenky bylo zavrženo: oblast ducha ..text pokračuje
