Pokračování textu ze strany 11
… jsou velmi zábavné a velmi výchovné — podněcují představivost. Přispějí nesmírně k „barvitosti“ sněmů lesní moudrosti v zimních měsících.
Vánoční hračky.
Abychom mohli o Vánocích plniti svoji úlohu laskavosti, připravujme se teď. Děti potěšíme hračkami, ještě lépe, naučíme-li je hračky dělat. Nejdříve to ale musíme umět sami. Velmi hezké lesní předměty se dají vyrobiti ze skořápek oříšků, z ulit měkkýšů, z divokých větviček. Předmět vlastnoručně zhotovený a vlastnoručně darovaný otvírá srdce k příteli.
JAK IROKÉZOVÉ VZDÁVAJÍ DÍKY.
Rudé děti Irokézů jsou vděčnými lidmi. Irokéz nikdy nevstane od jídla, aby neřekl: „Niaweh“, což znamená „Děkuji“. Ostatní odpovědí: „Niuh“ — „Dobrá“.
Rudé děti nikdy neutrhnou květinky, aniž by si pomyslily, jak laskavý byl Velký Duch, že způsobil, aby kvítek rostl. Milují květiny, a jakkoli chudá je indiánská chýže, květiny u ní vždycky naleznete.
Když Irokéz trhá ovoce, vzdává díky Velkému Duchu. A vždy jich několik nechá na stromě pro „bratříčky v lese“.
Neotrhává všechny třešně nebo jahody, oříšky nebo jablka pro sebe. Ovoce roste pro ptáčky a zvířata právě tak jako pro člověka a na malé bratříčky z lesa nesmí býti zapomenuto. Vždycky něco z toho, co roste, nechá se pro ně.
Na jaře a v létě slaví Irokézové několik děkovných slavností. První jest časně z jara v době javorového cukru. Jakmile šťáva začne téci, svolá se Javorová Slavnost.
Indiáni se shromáždí kolem velkého javorového stromu. Nedaleko jest rozdělán oheň, na nějž jeden z účastníků nahází tabáku. Když kouř vystoupí, modlí se modlitbu díků Velkému Duchu za to, že dal v javorech prýštiti sladké vodě. Pak se děkuje javorům za jejich službu lidem a žádá se o ochranu stromů po celý rok.
Když „listy Psího stromu (t.j. dřínu) jsou velikosti veverčího ucha“, jest čas setí. Pak děvče indiánské jde do polí a rozhodí trochu zrn kukuřičných, prosíc Velkého Ducha o pomoc při žních. Indiáni vždy sejí, když měsíce přibývá, aby obilí rostlo s měsícem.
Pak přijde slavnost Jahod a Tance.
Jahoda jest jeden z nejlepších darů Velkého Ducha dětem. Tak velmi si jí Indiáni váží, že si myslí, že roste na nebeské cestě, jež vede do Šťastných Lovišť. Indián, jenž jest velmi nemocný, blízek smrti, řekne: „Snědl jsem příliš jahod!“
Když jahody zrají, jsou Rudé děti šťastny. Zpívají své modlitby díků Velkému Duchu a tančí radostí. Vzpomínají si též ..text pokračuje
