Pokračování textu ze strany 12
… na Bratříčky v lese, kteří pomohli, že jahody jsou tak krásné, a děkují jim a tančí pro ně. Bez pomoci lesních přátel nebyly by jahody tak sladké a zralé.
V době měsíce žní jest poslední letní slavnost. Tato slavnost díků trvá čtyři dny. Indiáni nejenom vzdávají díky za zralé zrno, ale za vše, co vyrostlo. Proto jest tato slavnost delší než ostatní, neboť to chvilku trvá, než Rudým dětem vyjmenují všechny dobré dary Velkého Ducha a než za ně za všechny poděkují.
Jest povídka o zrnu, v níž Duchem Zrna jest panna, nikoli sličný mladý náčelník, jak jiné povídky vypravují. Tato Panna byla jedna ze tří sester a jmenovala se Ona Tah. Tři sestry zeleniny — obilí, boby a tykev — nazývají se Di o he ko, což znamená „ti, jimiž žijeme“, neboť to jsou plodiny životodárné.
Tyto sestry žily spolu na jednom kopci a byly velmi šťastny. Ale jednoho dne Ona Tah odešla, hledajíc rosu pro svá jádra.
Zlý Duch číhal. Uchopil Ona Tah, Ducha Zrna, a poslal jednoho ze svých netvorů, aby její pole zpustošil. Vraždící větry fičely přes kopec a duchové tykve a bobu před nimi prchli.
Ona tah byla nějaký čas vězněna v temnotě pod zemí Zlým Duchem.
Posléze sluneční paprsek ji nalezl a vyvedl ji zpět na ztracený její kopeček. Tam shledala, že sestry její prchly. Byla sama. Tehdy Ona Tah slíbila slunci, že nikdy již neopustí svá pole. Ale dívá se po svých ztracených sestrách a je zarmoucena, že na krásná její pole přišlo zničení. Neboť od té doby, co Ona Tah odešla a opustila svá pole, zrno neroste již tak velké a tak krásné, jako dříve.
U BÍLÉ LIŠKY.
Hřejivá, posilující je myšlenka, že nejsme sami! Do Ameriky je daleko k našemu duchovnímu vůdci, ale v Evropě našli jsme také přítele a věrného strážce svých ideálů. Na dálném západě Evropy v blízkosti Londýna, centru civilisace! Tam žije „Bílá Liška" v tichém doupěti, skromně a pilně, zatím co myšlenky jeho burácí do Evropy a prorážejí pevnosti, do nichž se zabarikádovali ti, kdo nechtějí hlasu doby slyšet. Kolem něho šest set junáků, kteří se nebojí jíti za tím, kterému Bůh je více než král, svět celý více než národ!
Když jsme stanuli v Anglii, první krok už nám zarazili. „Nesmí prý se o tom mnoho mluvit, že jsme skauty, stojícími v oposici k oficielnímu hnutí!“ — to byla varovná slova našich přátel v Anglii. A skutečně. Anglie je zaplavena Baden-Powellovými skauty a poněvadž Anglie je „vlastenecká“, přeje se jim. Všude jsme se setkali s těmito hochy, jejichž rukávy ..text pokračuje
