Stránka:vatra-27-1.djvu/12

Vskutku, woodcraft nemůže už dlouho zůstati v lesích jako čistě výchovná soustava; shledá, že je nucen vrátiti se z divočin, vřesovišť, vysokých hor a zalesněných srázů s jasnými myšlenkami — nebo city, buď jak buď — a pozorovati dnešní civilisaci a naléhavý zápas myšlenek, od kterých nesmíme utíkatí. K dopisu Johna Hargravea poznamenáváme: Sami cítili jsme vždy, že nelze bez rozmyslu přenášet k nám vlivy z ciziny. I my známe nebezpečí amerikanismu a dosti jsme se vždy zastavovali nad tím, že nejen Woodcraft League, ale každé výchovné hnutí se jen opatrně pouští do problémů společenských. Amerika — Nová Anglie — je Hargrave-ovi a stoupencům KKK blíž než nám, mají též tu výhodu, že literaturu Její mohou studovat bezprostředně. I rasově jsou příbuznější a instinktivně mohou vyciťovati všechno nebezpečí, do kterých by se snad dostala. Ne tak nám. Je nám třeba poznat věci zblízka. Politika, předčasně do mládeže za- nášená, má nebezpečí, kterého se úsilně varuje Seton. Ale při volnosti ame- rických škol a přístupnosti ke knihám věříme, že mládež se k tomu dostane ijinak a neztratí se: jestliže Woodcraft League přímo o těchto věcech nehovoří, nelze tím říci, že se k nim nikdy nedostane. Je přece známo, že Seton úmyslně rozlišuje hnutí od organisace. A Woodcraft není organisace, ale hnutí, které bude ještě dlouho náplní mnohých organisací bez rozdílu politického vyznání. Než my nechceme chyby Ameriky omlouvat. Sami uplatňování politiky mezi mládeží jsme zavrhli, všímáme si však s vůdci problémů, které hýbou dnešní společností. R