po mém soudu zaslouží; neubírám mu zásluh, ale tito „„Lesáci" rozhodně nejsou junáckou četbou. — Jar. Novák: „„Skautská srdce"; skautský román, dosud snad jediný u nás. Po těžkém rozhodování jej vyřazuji pro přílišnou prostřednost, pro obrázky, jimiž knihu znešvařil nějaký pan Ulrich, pro mátožnost vůdce, pro nedostatek sociálního cítění (ta za vlasy přitažená hist. s tulákem). Vím, že se kniha může chlapcům líbit, zejména Sylvín. Taková kniha by se měla v kmeni probrat: každý vůdce ji sám pročíst a na ní si uvědomit rozdíl junáctví, velmi náročného, a této beznáročně „,skaut- ské" beletrie. Sůva.
Kritika, realist. měsíč., č. 6—7, přinesla článek J. Šimsy: Scouting a wood- craft, v níž se autor zabývá ideovými rozpory obou dnes u nás známých hnutí. Článek dobře a jasně informuje i ty nejnezasvěcenější do komplikovaných poměrů dnešní mládeže. Ke konci se obírá dnešní situací woodcraftu: Je to malé, stále ještě nepočetné hnuti, jehož st málokdo všímá a které budí pozornost několika učitelů, pedagogických reformátorů a spisovatelů. feho obřady a přísnost požadavků jsou často zesměšňovány jako „zbytečná a nebezpečná romantika" jako ssindiánství", kazící prý fantasu dítěte. Před časem zástupci oficiálního vedení skautského, zpolitisovaní napravo, hleděli upozornit úřady na nebezpečnost pacifistického a prý anarchistického programu této malé společnosti: se strany skautingu zpolitisovaného nalevo se mu vytýká „„buržoasnosť* proto, še vidí neštěstí poválečného života mládeže v přílišném přimknutí k politickým stranám a napodobení politických způsobů a nezpůsobů. Ale síla tohoto woodcraftu u nás i ve světě je v tom, že se neohlíží ani napravo ani nalevo a chce sloužit mládeši a vést ji k tomu, aby pohrdala dnešním polo- šťvotem, živořením a aby poznala cenu života spravedlivého a dobrého, aby na hlavu porazila všecko, co životem není. Neboť „„woodcrafť" jest konec konců vlifecrafť", moudrost lesa jest moudrostí životní. Woodcraftu patří budoucnost.
