Stránka:vatra-26-3.djvu/11

VIKTOR PALIVEC: BUKOVÁ HORA Není to její vlastní jméno. Byla dlouho bezejmenná. Prostý zelený vršek dokola zalitý rumělkovou zelení a přece s tak pěk. ným hájem fialových buků. Snad vedeni jen instinktem stanuli jsme jednoho dne na jejím vrcholku a dojati mohutností a po- svátností prostředí, radostně a hluboce jsme pocítili: „Naše hora, hora, hora našeho mládí.“ Veselí, mladí, pohlíželi jsme s jejího temene. Sráz, strž, zelená luka, hnědý klobouk polí a do nich jako vlny moře se valí lesy. Západní a severní obzor je krásně čistý, jen v dálce kdesi kouří Třemošná. Tady ten pás přeryly nízké domky města. A přece ta půlhodina, které potřebujeme, abychom na horu došli, se mno- honásobně vyplatí: slávou zeleňoučkých buků, tím, že jsme vy- soko nad zemí, opíráme se o šedé kmeny a zpíváme. , Bratrstvo hochů v olivových košilích, bosé, prostovlasé, pro- chází půdou posvátnou, neboť tady je mír a ztišení... Před čtyřmi roky hora sama byla chudá na květenu. V jejích širokých stráních kvetly jen obyčejné rostliny, utlačované žluto- zelenými metlicemi vysoké trávy a tu a tam mechem. A přec už tenkrát našli jsme tam nejhezčí fialky, podléšky a petrklíče. Byly to první úsměvy jara. V kraji ještě studeno, lesy ponořeny v hlu- bokých stínech a očekávání, ale zde jižní a východní plece hory modraly se radostnými ohlašovateli jara a dávno první podběl děkoval slunci za probuzení i polibky. Pak přišel botanik našeho kmene a rozsázeli jsme na příhod- ných místech semena vzácnějších bylin. Pěstovali jsme přímo v lesní půdě různobarevný orlíček, viku vonnou a přesazovali sem i s trochou rodné země borovičky, smrky i buky z lesů, kde by byly hynuly. U potoka mezi olšemi mnozí chlapci rozsazovali proutky vrb. Stali jsme se zahradníky na temeni hory. Přišlo do kraje divoce léto, léto s usměvavou tváří a láskou k lidem a hoře. Viděli jsme, co nám přineslo. V loňském ročníku Vatry byli „Brhlíci“ s pěknými skizzami přímo v lese pořízenými. 41