Stránka:vatra-22-8.djvu/18

Náčelník Ligy upozorňuje znovu všechny vůdce, že povinností jejich je věnovati se především táboru se svými junáky a pak teprve mysleti na to, co osobně je více těší, Není však dobrým vůdcem, koho něco více může těšiti než býti se svými druhy. u táborového ohně. Heslo: nejméně 14 dní se svými druhy v stálém tá- boře (nikoli potulném, v něm se udělá málo práce), nechť se všu- de plní. Spisovatel Gamma děkuje všem našim junákům a junač- kám za pozdrav jemu ze sněmu zaslaný, lituje, že se ho nemohl sú- častniti, a vyslovuje naději, že znamenal pro nás rázný krok ku předu. Br. Dr, Alexandr Batěk „děkuje též za pozdrav a přeje všeho dobra těm, kteří hledají nové cesty v našem junáckém životě po příkladu velkých předbojovníků amerických.“ Na výstavu Pasteurovu do Štrassburgu posíláme al- bum fotografií ze svého života (prostřednictvím Federace Čsl. Skautů) Poslali jste již všichni soupisy svých věcí na výstavu vPraze? Bratr jednatel a pokladník vynasnažují se všemi silami, aby Liga měla pevný administrativní a finanční základ. Žádají však všech- ny vůdce družin a náčelníky kmenů, aby bez odkladu konali svou povinnost. Kdo co dluhuje, nečekejte, až dostanete upomínky — ušetřte nám drahé porto! Všichni členové musí se hlásit do Obce osobními výkazy. Ty nevíš, co duševní rozervanosti jsem zažil první rok v této zemi. Čo bolesti, nízkosti, bolu a utrpení, co lídí bez citu a lásky jsem musel viděti. Tenkráte se zdálo, jako by láska s dobrem vy- mřela, Však touha viděti krásu byla větší a silnější, než všechno to špatné. A pak nastávalo jakésí probuzení, vzkříšení, kdy poznával jsem skutečný smysl života. Poslání člověka na zemi musí míti účelu, nic není pro nic, příšel jsem k tomu, že člověk může a má zušlechtiti svoji duši na nejvyšší bod sebezdokonalení, na nejvyšší bod lásky a čistého přátelství ke všemu živému Ó, vůbec, člověk má ccítiti lásku ke všemu co obklopuje a čím je obklopen Každý člověk má právo poznatí to největší blaho lásky, neb každý člověk rozeznává dobro od zla. Však mnoho, mnoho lidí žije s horkým dechem, ale jejich jáství spí, a ptám se Tě, dojdou oni k probuzení, či jsou to mrtví lidé? Je mnoho, mnoho ještě, co nechápu. Před dvěma lěty ponořila se má duše do budhismu a poznal jsem sebe sama, vím co chci a věřím pevně, že nadejde pro mne doba, kdy nastane úplné osvobození ode všeho světského a hmotného, co způsobuje nám jen bolest, strádání a ponížení. A žádné větší zklamání a neláska ne- může mne odvrátiti od toho, o čem jsem pevně přesvědčen, že vede k blaženému cili. (J. F. Chicago.) 128