Stránka:vatra-25-4.djvu/14

"wc.-w „ než před tím spletem-e v tětivu, navoskujeme, leštíme a hla— díme plátýnkem, až je dokonale hladká a vláčná. Potom ji přivážreme pevně na jeden konec luku tak, jak ukazuje obrázek M, přehýbáme ji asi 10—15 cm od konce. Na druhém konci uděláme smyčku N a to tak, že luk zkusmo napneme, nyní tětivu zahnem-e a vzniklou smyčku necháme tak velkou, aby- chom j'i mohli pohodlně, navlékati a vyvliék'ati. Prameny, jimiž končí, vpletem'e do tětivy, jíž za tím účelem trochu rozmotámeu pak znovu stočíme, převoskujeme a ochranně ovineme pevnou nití, jako na obrázku L. Tak tětivu ovineme iuprostřed a zaerskujeme, abychom při nasazování šípu tětivu nepoškodili. „BHK: BOLAVÝ ZUB. Tanec kmene Stříbrné Luny. ]wkz', to Souícnlhlubťt bolení/putuje oteklětji'ká Šk kuna/mí. 1.1 3.55. €,? 8.91104112.,13.nf515_lóul8Alí—m 1211115 Buka bolí zub a kamarádi se mu ještě ironickým popěvkem vy- smívají. Nedbá toho, hledí si práce. Přichází s kotlíkem plným mléka .a vybírá. smetí. Bolest jej však náhle zachvátí. Buk vyskočí a pobíhá sem tam. Kamarádi se smějí. Buk se na ně oboří, oni ustupují, alq pak jej nutí, aby si zub vytrhl. On domluv nedbá a prchne. Řeknouý si: „je tulpas“ a radují se, že jich zuby nebolí. Než bolesti nelze snést již. „Zub musí ven!“ Proto se Buk vrátí, na zub uváže tlustý provaz, podá jej kamarádům a s lakonickou energií velí: „Tahejtel“ O; jak zub drží! Všechny tři na něm Buk utáhne. Konečně však vyletí. Nelze jej .ani najít. Osvobozený Buk však najde svého tyrana. Stojí za to. je to ohromná stolička. Všichni dají se do radostného tance. Tančí Buk a tři chlapci podle uvedené melodie. Ta zazní nejprve rychle, ale jen v nástrojích. Podruhé je výsměšně zpívána a to pomaleji. Potom se už tančí a nápěv se opakuje už jenom v nástrojích. Tempo se tu mění podle povahy děje. Změny postojů dějí se vždy jen na počátku první a druhé doby taktu. Každá nota a současně i slabika _je číslována Iaž 24, cvičí se tedy vždy jen na slabiku označenou většími číslicemi. A tak si tedy nalaďte nožičky. Nejprve jsme melodii hráli, pak zpívali, máme tedy dvě stroty již za sebou. Třetí strofa, tančí sám Buk: na slabiku 1—6 čtyřmi kroky z leva -do popředí, 7—9 čtvrtobrat vlevo, čelem k divícímu se lidu, dřep, položit kotlík; 10—12 v dřepu levou rukou do mléka, odstříknout prstem, 13—15 totéž v dřepu pravou rukou, 16—18 totéž levou, 19—21 totéž pravou, 22—24 vztyk trhavě do výponu, levou rukou uchopí tvář, pravou podepře loket levé. “ Čtvrtá strofa, tančí Buk a současně chlapci: Buk na slabiku 1—3 mírným podřepem do výponu, jeden krok do prava a ihned poskok na _předkročivší noze, 4—9 krok střídavý s poskokem na noze vykročivší (jako v kozáčku) pravá, levá, pravá, levá, stále vpřed, 10—12 totéž pravá, ale při tom obrátit čelem vzad a na 16—21 zpět týmiž kroky s poskoky, 22—23 stejně pravá, levá, 24 vlevo vbok do malého pod- řepu, pánev vysadit, mírný předklon, ruce v pěsti, od těla málo po- .zdvižené. (Buk zuří na posměváčky.) Chlapci současně tančili: 1—9 v zástupu zleva v pozadí 6 kroků, ruce vpřed, jdou tiše za Bu— kem, _10—12 každý kol své osy obrat na špičkách vpravo, levou rukou uchopit bradu, pravou podepřít loket levé, podřep' (výsměch Buk'ovi .50