Stránka:vatra-25-4.djvu/18

Z thewoodcraft.org
Verze z 28. 10. 2020, 22:11, kterou vytvořil Keny (diskuse | příspěvky) (→‎Nebylo zkontrolováno: Založena nová stránka s textem „Kdo chceš zažít krásnou chvni, hledej lesního skřivana čili lin- dušku. Pobíhá na zemi při krajích pasek, ve vřesovištích suchých lesů n…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Tato stránka nebyla zkontrolována

Kdo chceš zažít krásnou chvni, hledej lesního skřivana čili lin- dušku. Pobíhá na zemi při krajích pasek, ve vřesovištích suchých lesů nebo u polí při lesích. Navštívíš-li hned teď jeho stanoviště za jasné noci, odmění tě jistě. Vznáší se občas v noci do výše a zpívá, sladce zpívá. Vidíš, že ptác1 jsou jak básníci, mají—li rádi, celý svět to ví. Působí nějak láska? Nejen ptáci vám prozradí své smlouvy s kouzelníkem. Irosíliny; jsou plny jeho tajemných znaků, jež však může každý snadno číst, kdo umí srovnavat zjevy navzájem. Co myslíte, že se musilo nejdřív vyvinout u Člověka, než došel dnešního stavu duševnosti? Přečtěte si ]ensenův Ledovec, poznáte, co znamená paměť. A když už budete u inteligence:, přečtěte si Maeterlinckovu lnteligenci květin. Najdete spoustu popudů k pozorování. I taková obyčejná fasole vás zaujme. Všimli jste si, že má klouby jako člověk? Pozorujte kde a k čemu je má. Ale i kořínky rostlin pozorujte. Vytrhněte opatrně ječmen ze sypké půdy (nepřetrhat mnoho vlásečnicl) a prostrčte je těsným otvorem sukna tak, aby Sukno se zadrželo mezi kořínky a zeleným. Sukno pak na- vlhčete a celek zavěste do široké prázdné lahvičky a dejte do místa světlého, ale ne na přímé slunce. Co udělají kořeny? O kořenech mnoho ti poví pozorováni na vlastní tvé farmě. Pozoruj však také, zda důležitých kořenů lidské společnosti _ dělnictva —— nebývá zapomínáno. Musím tě též upozornitL že máš teď nejlepši příležitost získat kůru k výrobě nádobek, zhotovení lampy lovcovy. Rolf zálesák ti poradí. Můj starý známý uhlíř dělal si nádoby na sůl z březových kmenů, as 5 cm silných. Vybral místo bez suků a poblíž velkých suků oloupal ostře vyříznutý kroužek kůry; o šířku dvou svých dlaní doleji oloupal druhý ostře říznutý kroužek. Hned pak si v zemi vykopal hlubší jamku kolmých stran, dlou— hou od prstenu k prstenu. Potom nahřál místo mezi prsteny důkladně v kouři ohně (udělal „babu't), rychle položil nad jamku a silně klacek přišlápl za prsteny. Oběma dlaněma pevně stiskl nahřátou kůru a snažil se otočit ji napravo, nalevo. Když prvně cítil, že kůra trochu povoluje, stiskl lehčeji, ale začal zvolna otáčet. Nutno je obsáhnout dlaní celé místo mezi prstenci. To se dalo dělat jen v době největší mízy. Když kůra celá povolila, uřízl klacek na obou stranách a svlékl kůru a po— zvolně nechat trochu vyschnout. Hned potom uřízl z oloupinutého klacku dno, jež prostě zasunul. Víčko opatřil kůžičkou na vytahování. Já. „to tehdy nedokázal. Měl jsem slabé svaly, ale dnes bych rád měl nej» lepší nádobku z vás všech. Změříme se na sněmu! Dáš mi přisolit.> Ovšem, jistě se ti do vlastnoručně vyrobené nádobky vejde méně soli než vzduchu do tvých vlastních plic. Víš kolik vdýchneš? Změř si to. Naplň lahev se širokým hrdlem vodou úplně, přikryj papírem, obrať, ponoř do umývadla s málem vody & vytáhni papír. Hladina v umývadle stoupne vodou, jež opadla v láhvi. Pak vezmi skleněnou trubičku, kterou jsi si sám ohnul nad líhem zapáleným na lžíci či víčku krabice, nakloň trochu láhev a přidržuje ji rukou vsuň trubiěku, ale ne až do vzducho— prázdne'ho prostoru v láhvi. Potom vydechni vzduch z plic trubičkou do lahve. Poznamenej, kam až voda opadla, naplň poté znovu z umývadla vyňa- touavyprázdněnou láhev až ke znameníazměř vodu litrem. Zas se hodně úsilně nadýchni a změř znovu. Přesně to není (tlak vody a vlastně vem kovského vzduchul), ale přece něco budeš vědět o kapacitě svých plic. Srovnej výsledky s mírou objemu svého hrudníku před a po vydech- nutí a stanov po pokusech s jinými hochy pravidlo pro poznávání“ kapacity plic (množství vdechovaného vzduchu). Lepší mírou je ovšem Spirometr. ' Nepochopitelné bude žíti stále & nekonečné s ním ; ale nesmí nás to už Iekati a zahalovati. Uctou má nás to nap/ňovat! a ne prachem. B. Bjó'rson. 64