Stránka:vatra-25-3.djvu/18

Z thewoodcraft.org
Verze z 28. 10. 2020, 22:29, kterou vytvořil Keny (diskuse | příspěvky) (→‎Nebylo zkontrolováno: Založena nová stránka s textem „ČESKOSLOVENSKÉ LIZE LESNÍ MOUDROSTI! Pozdruvy! ) Velice si vážim Vašich laskavýeh slov a s radostí Vám po- sílám jako odpověď bibliografii,…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Tato stránka nebyla zkontrolována

ČESKOSLOVENSKÉ LIZE LESNÍ MOUDROSTI! Pozdruvy! ) Velice si vážim Vašich laskavýeh slov a s radostí Vám po- sílám jako odpověď bibliografii, kterou právě vydali moji nakla— datelé. Jsem přesvědčen, že zodpoví většinu Vašich otázek. S modrou oblohou! Ernest Thompson Seton. FAUN: HRANICE ZEMĚ ' jedna spisovatelka česká je velkou vlastenkou. Vidí—li dívku v ná— rodním kroji, div nepláče štěstím & o slavnosti by líbala každý prapor své. země. Kdysi vydala se na cestu a ihranice přešla. Psala nadšenom zprávu o tom, jak hranice přecházela. Hned prý Cítila, že je v jiné zemi. I příroda byla prý ciz'ejší i lidé nevlídní. Ne, ostatní svět nestojí za nic, myslí-li na svůj národ! Tou cestou šel také tatínek s hošíčkem. Přišli na hranice, tatínek řekl: „Ted ještě stojíme na naší zemi. Támhle ty vrchyj už jsou cizí.“ Hošík toho nemohl pochopiti: „Proč, tatínku? Vždyť jsou to stejná. pole a kopce jSOu také stejné, ani k poznání to není.“ Tatínek pravil: „Ano, na to nikdy nezapomeň. Pták zpívá zde, přeletí, zazpívá stejně i tam. Mušky i motýli, zajíci, slunce, vše je stejné. Ti VŠIChni také celou zemi milují. Jsou však lidé, kteří ke hranicím vše vychvalují, vše mají rádi, ale za nimi — vše nenávidí. UČ se mít rád celou zemi. A na ní všecky ušlechtilé lidi. Sobce & lidi bezcitné máme doma iv cizině ne- návidět. (Otištěno z Proletkultu 1922.)

FAUN: JAK ZVÍŘATA HRÁLA DIVADLO Když lidé odešli na pole, sešla se zvířata na dvoře. A že budou hrát divadlo! Kočka našla zrcádko, ulízala si pěšinku a řekla: ,Já budu hrát princeznu.“ Ale ostatní křičeli: ,.My nechceme princeznu! jen se fintí a nic nedělál“ Stará kráva jí poradila: „Buď tedy učitelkou, uč ovce abecedě, beztoho říkají jen :. bé, bé, bé! Ke mně můžeš chodit na stravu.“ A tak kočka byla učitelkou, učila ovce a ke krávě chodila na mlíčko. A už tu byl kůň, a že bude králem! Ostatní krále nechtěli, dělal tedy ševce, protože k tomu má čtyři kopytal Kozel chtěl být knězem, pohladil si bradku & hned druhým kázal, aby byli hlodnější. Ti však volali: „Uč nás svým dobrým příkladem, ne jenom řečíl“ To kozla rozhněvalo, vzal kozu a odešel pod kůlnu, tam si hráli. Byly tam brambory, to byla; jablka, kozel prodával & koza kupovala. jedno se zakutálelo, kozel křičel: „Je mé, mě!“ Ale koza na to: „Ne'; me'eěl Né; mě'éěl“ A už se trkjali. Ostatní chtěli už začít hrát. A tu ještě přiběhli dva psi od mlíkařky z chalupy. „Cim budeteř“ „Vojákyl“ Ale ostatní jim řekli: ,;My nechceme vojáky, zabíjejí lidi, ostatní je musí živit a šatit a nic nedělají. Vezměte si vozík & budete dělníky.“ Prase chrochtalo, že bude dělat Pána a hned si vlezlo do vozíku. A už hra začala. Kočka učila, ovce odříkávaly: á, bé, bé, bé, kráva byla selkou, kůň ševcem a psi tahali vozík. Prase je však začalo hubovat, že jsou líní, plat že by chtěli & dělat ne, že na ně p0š1e četníky. To psy mrzelo, zapomněli, že je to divadlo, přišh a vepříka za ucho táhli z vozíku, Byl z toho rámus & kvikot, kočka přiskočila praseti na pomoc & psy poškrábala. Řekli, že si s ní nebudou hrát. Lehli si u plotu a tam si povídali, jak celý den VOZík tahají, & tahle kočka, která nic nedělá, ještě je po— škrábe! Pak natáhli hlavy, dívali se na sluníčko —— a už dřímali. »— A bylo po divadle. (otištěno z Prolekkultu 1921),

48