Stránka:z lesni rise 1925.djvu/215

Z thewoodcraft.org
Verze z 6. 1. 2021, 18:56, kterou vytvořil Tuwanakha (diskuse | příspěvky) (→‎Validated)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Tato stránka byla ověřena


Pokračování textu ze strany 214

Když jsou dobře vycvičeni, slouží kousky papíru, bílé boby, zrní obilné, nebo značky na stromech křídou místo kolíčků, jako stopy; a ještě později možno dělat špičatou holí díry do země.

Tato hra se může hrát za sněhu; tu pak stopa Vůdcova, jenž ukrývá poklad, slouží místo jiných znamení.

Konečně možno si takto hráti za deštivých dnů také doma. Tu pak knoflíky, zrní nebo kousky bílé bavlnky budou stopami. Ovšem stopa půjde po schodech nahoru a dolů a bude co nejdelší a nejkřivolačejší.


Devadesátá přástka.

Pohyblivé obrazy.

Jedna z her, jež nejvíce probouzejí představivost (imaginaci), jsou »Pohyblivé obrazy«. Někdy se jí říká Pantomima nebo Němohra což všecko znamená pohyby bez mluvení.

Jeden, jenž byl určen, aby dělal »představení«, dostane úkol, jejž má představovati a vystoupí pak na jeviště nebo do táborového kruhu a předvede celou událost divákům, nehlesnuv jediným slovem a s co nejméně pomůckami.

Vůdce oznamuje prostě, co jest třeba vysvětliti, v meziaktí.

Tyto náměty se setkaly s velikým úspěchem (není-li jinak udáno, hraje je vždy jen jeden herec):

Slečinka a pavouk.
Lakomec.
Červená Karkulka — jde lesy, potká vlka atd.
Robinson Crusoe — nalézá stopu člověka v písku.
Holič v krámě — holí zákazníka (dva herci).

..text pokračuje