Pokračování textu ze strany 148
Jasné dvě oči se tak toužně upřely
k tajemné obloze, že na ní utkvěly!
Hvězdami staly se. — Proč pro ně smutniti?
Však s nebes klenutí noc co noc zasvítí.
Zasvítí, zírají po lesním táboru.
Jenom tam pohleďte větvovím nahoru:
touhou se třesou jen, úsilně hledají,
po týpí ztraceném na věky pátrají…
Smělé Srdce a jeho černá kravata.
Znáte ptáčka, jenž má černou kravatu, kterou si jednou za rok vyměňuje? Jest to vrabec, nejobyčejnější ze všech ptáků. Jeho peří jest šedé, avšak měl asi někdy rezavou hlavičku, neboť právě za ušima má ještě rezavý pásek; jeho límec možná že byl někdy bílý, nyní však je ušpiněný. Jeho košile a vesta jsou šedé; kabát jeho jest hnědý s černými pruhy — jakési sportovní tričko. Novou kravatu dostává, když mu roste nové peří v pozdním létě; je s počátku pruhovaná šedě, jako ze smutku nad hříchy. Když šedé špičky peříček se obnosí, zčerná docela. To bývá v březnu nebo v dubnu. V létě jest zarezavělá a obnošená, proto každý rok v pozdním srpnu vezme si vrabec kravatu novou.
Samička vrabčí jest docela jiná a nenosí kravaty. Má černohnědou čepičku sportovního vzorku, avšak šat její jest celý hnědé kvakerské šedi.
Zpěv vrabce jest hlasitý a krátký; avšak snaží se zdokonaliti se, neboť si stále přezpěvuje mnoho minut.
Sní mnoho ošklivých červů a byl by velmi oblíben, jen kdyby nevykradl občas hnízda a potravu červenkám, strakapúdům, ..text pokračuje
