Pokračování textu ze strany 83
Avšak pak se přihodila smutná věc. Byly tak krásné, že všichni tvorové se stali jejich nepřáteli a začali je vražditi, a jísti jednu za druhou. Hleděly se odplaziti jak mohly nejrychleji a skrývaly se, avšak mnoho jich bylo zabito ptáky a jinými dravci i velkým krutým hmyzem.
Nevěděly co dělat, i odebralo se těch několik, co zůstaly na živu, druhý den zase nazpět do Háje Věků a opět stály před Matkou Starostí.
»Nuže, Krásné Housenky,« pravila, »co chcete?«
»Ó, Matko Starosti, jest to strašné, každý nás chce zničiti. Většina nás je zabita a mnohé raněny. Poskytneš nám ochranu?«
»Pili jste z obou číší, děti. Varovala jsem vás, že krása vaše přinese vám s sebou děsné utrpení.«
Sklonily své malé hlavinky tichou pokorou, neboť věděly, že to jest pravda.
»Tedy,« řekla Matka Všech, »chcete se vrátiti nazpět a býti zase ošklivými?«
Šeptaly spolu a pak pravily: »Nikoli, Matko Starosti, jest lépe býti krásnými a zemříti.«
Pak se Matka Starost podívala na ně laskavě a řekla: »Maličcí, vážím si hrdinného vašeho ducha. Nezemřete, aniž pozbudete své krásy. Dám vám ochranu, jež vás uchrání přede všemi vašimi nepřáteli až na jednoho, to jest Vosu s Dlouhým žahadlem, neboť nějak zaplatiti musíte za svou lepost.« Zamáchla svým kouzelným proutkem a po celém těle každé té housenky vyrostly svazečky ostrých chloupků jako bodliny ježka, jenže horších, neboť každá bodlinka byla na konci jedovatá, takže žádný tvor nemohl se dotknouti Krásných Housenek, aniž by nebyl žahnut.
Ptáci a zvířata je teď nechali na pokoji, nebo bylo jim ..text pokračuje
