Pokračování textu ze strany 181
… Jeho tváře zčervenaly, jeho ruce byly plné, vlasy mu přestaly vypadávat, spal jako dítě. Byl šťasten.
Nuže, co je to Lék Oblohy? Jest to slavnostní slunce zář, jež léčí tak mnoho lidských chorob. žádáme na každém junáku lesní moudrosti, aby přijímal jeho požehnání.
A v tom duchu, Vůdče, musíš vésti mládež. Dej jim uznání za to, jsou-li opálení až k loktům, bez puchýřů. Větší jsou-li opálení k ramenům. Ještě větší jsou-li opálení k pasu. A největší ze všech jsou-li opáleni celí, Jak toho dosáhnou? Zaveď je na odlehlé místečko a řekni jim, aby zář slunce nechali padati na svá nahá těla každý den deset minut. Někteří více, někteří méně, podle toho, kolik snesou, a toto jest měřítko: pokud jest to příjemné, jest to dobré.
Takovým způsobem získají jeden z dobrých darů lesa a budou silni a otužilí, neboť není většího léku než Slunce na obloze.
Anděl noci.
Ó, vůdče mladého kmene! Znáš Dvanáct Tajemství Lesa? Víš, kdo kráčel kolem tvého stanu, když jsi třicáté noci tábořil venku? Ne? Já myslím, že víš, tábořil-li jsi skutečně plných třicet nocí, avšak nevíš, že víš. Ale tyto věci máš míti v srdci a předati je těm, které vedeš.
Velký Duch nedává dobrý vzduch ve dne a jedovatý v noci. Je týž čistý vzduch v noci, jedině chladnější. Proto se opatříš pokrývkami na noc. Avšak: kdežto venkovský vzduch jest čistý, vnitřní může býti zkažený. Proto sni venku a poznáš požehnání noci a noční vzduch s jeho chladivě dobrotivým vlivem.
