Jak přišla na svět nejmenší sova.[1]
Když Velký Duch stvořil svět a jeho tvorstvo, udělal Gičí O-kok-o-hů. Ta podobala se sově, avšak byla větší než vše, co bylo živé, a hlas její zněl jako padání řeky se skalného útesu. Byla tak veliká, že si myslila, že ona to všecko udělala, a stala se velmi nadutou. Zapomněla na Velkého Ducha, jenž se rozhodl, že jí dá tímto způsobem ponaučení:
Zavolal sojku, původce všeho neštěstí v lese, a řekl jí, co má dělat. Sojka odletěla do hor, na temeno, na kterém Gičí O-kok-o-hů hřměla ze svého hrdla. Sojka letěla k jejímu uchu a řekla:
»Bah, Gičí O-kok-o-hů, to není žádný rámus! Jdi si poslechnout Niagaru a nebudeš pak už štěbetati.«
Gičí O-kok-o-hů byla tak rozběsněna, když slyšela svůj hromový, nádherný hlas nazývati štěbetáním, že řekla: »Niagara! Niagara! Mám už dost toho povídání o Niagaře! Půjdu a umlčím Niagaru svým hlasem.« I letěla k Niagaře, zatím co Sojka se řehtala a letěla za ní, aby viděla tu legraci.
Avšak když Vodopády Niagarské byly stvořeny, řekl k nim Velký Duch: »Plyňte na věky!« Toto poslední slovo Velkého Ducha vodopád strhl s sebou, jak se řítil dolů, a nikdy nepřestal hřmíti »Na věky! Na věky! Na věky!«
Když přiletěly k nejmocnějšímu spádu Niagary, řekla Sojka: »Gičí, ty jej přehlušíš, ujišťuji tě!« I začala Gičí O-kok-o-hů řváti, aby hluk jeho přehlušila, avšak neslyšela ani sama sebe.
»Wa-wa-wa!« křičela Gičí O-kok-o-hů s napjetím všech sil a srdce jí prudce tlouklo.
- ↑ Sýc nejmenší (Carine passerina).
