Pokračování textu ze strany 25
… jakmile spatří, a nevyslídí-li smělé jejich zraky nepřítele, učiní tak citlivé jejich chřípí. Jediná možnost uniknouti jim, jest vylézti na nejbližší strom, ale často zběsilý býk si lehne a čeká u paty stromu, dokud člověk nespadne dolů zimou nebo vysílením. Mnoho lidí bylo již zabito. I nejsmělejší a nejodvážnější zřídka se odvážili do tohoto bisoního údolí. Hoši byli varováni před ním jako před jistou smrtí.
Z toho důvodu mělo to zvláštní půvab pro Oma a Suta. Mluvili a snili o tom. Vystoupili na kopec, odkud se mohli podívati do údolí dolů. Nikdy nezapomněli na chvíli, kdy prvně uviděli stádo z dálky, na vnější straně pasoucí se býky, na vnitřní straně krávy a telata. Najednou některý mladý býk se příliš osmělil a vzbudil hněv některého z králů stáda a povstal hrozný boj. Když prach skryl zápasníky zraku hochů, mohli slyšeti hrozné bučení.
Čím dále, tím větší byla přitažlivost údolí pro chlapce. Odvážili se blíže a blíže. Lehli si na stráň, odkud mohli přehlédnouti údolí a povídali si nadšeně, jak by zabili býka a donesli jej do svých domovů, a představovali si, jak muži a hoši, kteří byli poděšeni, by žárlili a jak dívky by se na ně dívaly s úctou.
Ale jednoho dne odvážili se příliš blízko a zabloudivší jeden býk spatřil chlapce a hnal na ně ihned útokem. Oba hoši vylezli na strom se svižností, jež svědčila o jejich vychování, a zůstali tu hodinu za hodinou, zatím co býk je hlídal krvavýma očima. Na chvilku odcházel, aby se napásl, ale při nejmenším pohnutí vyřítil se zpět ke stromu, kde hoši seděli na větvi. Když se blížil večer, začínalo chlapcům být zima a pociťovali větší a větší hlad. ..text pokračuje
