Pokračování textu ze strany 26
… Vzpomněli si na lidi, kteří odešli do údolí bisonů a nikdy se nevrátili, a přáli si, kdyby byli doma, třebas by se jim dívky smály a museli seděti za muži při ohni.
Konečně utekli, ale zvláštním štěstím, nikoli nějakou vlastní obratností. Velký medvěd vyšel z lesa, rozhlížeje se po něčem, čím by naplnil prázdný svůj žaludek. Jelen, který šel píti, mu utekl. Byl už znechucen kořínků a mravenčích hnízd. Chtělo se mu masa — dobrého červeného masa a hodně. Když spatřil býka, váhal okamžik, neboť takových velkých tvorů si obyčejně nevšímal; zápas s ním byl věcí nejistou a i kdyby zabil býka, mohlo se státi, že by byl zabit také. Ale medvěd byl opravdu veliký a býk ne tak starý i byl na rozpacích a váhal příliš dlouho. Býk ho ucítil a ihned se naň vrhl. Medvěd se postavil na své zadní nohy. Jak býk se přihnal, Huňáč mu dal ránu velkou svou tlapou, jež by byla zlomila vaz každému jinému zvířeti, a zaťal své ostré tesáky do jeho ramene. Ale ostré rohy býkovy zavrtaly se do prsou medvědových a srazily ho zpět k zemi. Hlouběji a hlouběji vnikaly ukrutné rohy, zatím co medvědí drápy drásaly velké pruhy na bocích býkových. Byla to hrozná podívaná, avšak hoši byli příliš blízko, než aby se mohli z ní těšiti. Rychle jako bleskem sklouzli dolů a hnali se po útesech skalních nad sebou jako opice. Na vrcholku se ..text pokračuje
