Pokračování textu ze strany 33
… smečkách, nebo jako bisoni, kteří se pasou v stádech, nebo jako husy a kachny, které přilétají a odlétají v hejnech. Každý muž se svou ženou žil pro sebe jako medvěd nebo lev. Mezi námi byla bázeň a nenávist, poněvadž každý se obával, že druhý pokazí mu lov nebo vyloupí jeho pasti. A žili jsme daleko od sebe. Dnes sedíme kolem jednoho ohně jako někteří z nás seděli kdysi při hodech Velikého. Když se dívám do ohně, do sídla Rudého, vidím, že kdykoliv lidé přicházejí loviti, hodovati společně a není nenávisti v jejich srdcích, jest to slavnost Odinova. Častokráte jsem vám dříve říkal o vůli Toho, jehož hlasem mluvím, když dívám se do jazyků plamene. Jest to jeho vůlí, aby se lidé naučili žíti spolu. Tito hoši slyšeli šepot ve svém srdci, který my neslyšíme. Zabili více bisonů od východu slunce dnes ráno, než my za celý svůj život a otcové naši před námi. Nedospěli ještě v plnou sílu; nenaučili se stříleti tak daleko nebo tak zpříma jako my, ale společně vykonali, co žádný z nás by nebyl vykonal.“
Ang vytrhl trs dlouhé trávy vedle sebe a vzal jedinou z ní. Drže ji, že všichni ji mohli viděti, přetrhl ji jako pavučinné vlákno; pak vzal dvě a přetrhl je; po té více a více, až držel v pěsti svazek trávy, který nejsilnější muž nemohl přetrhnouti. Podával jej do kruhu a všichni se marně namáhali. Ang jej vzal a držel vysoko nad hlavou, kde všichni mohli viděti, ženy i děti, jakož i muži. „Pouhé stéblo, jež dítě může přelomiti, jest jeden člověk; tento svazek stočené trávy jsou lidé sjednocení.“
Jásot souhlasu vybuchl ve shromáždění: „Jest to vůle Velkého Ducha“. Po té Wang, jenž mlčky seděl na svém místě, vyskočil na nohy: „Jsme-li jako ..text pokračuje
